Český časopis historický
1912
Strana 129:
Zprávy.
Se stránky paleografické projev prof. Píče zajisté bude podroben
odbornému posouzení, jakmile dobrozdání cizích znalců jím zjednaná budou
předložena veřejnosti vědecké. Již předem však jest možno pronésti některé
poznámky. Není zcela správné, tvrdil-li prof. Píč, že starší, podle jeho
mínění "objektivní" a dnešním nacionalismem ještě nezkažení paleografové
němečtí měli o R. K. mínění veskrze příznivé. O R. K.
způsobem naprosto odmítavým vyslovil se v rozličných vydáních svých
"Geschichtsquellen" na základě autopsie známý paleograf W. Wattenbach,
a také muž uznávaný za první autoritu ve věcech
paleograficko-diplomatických, Th. Sickel, ve cvičeních na vídeňském
institutu dotýkal se častěji R. K. a jeho paleografických slabin.
Sickel měl fotografické snímky R. K. nejen v původní velikosti,
ale i v měřítku zvětšeném a ukazoval mi osobně, jak právě na zvětšeném
měřítku lze jasně viděti nedostatek duktu písařského, časté nasazování pera
a ruku, jež nepíše, ale maluje písmenka. Podotýkal také, že písmena
jednotlivá jsou někde tvarů vzájemně tak různých, že příčí se to naprosto
našim zkušenostem o písařských školách středověkých. Proto bylo možno,
že cizí paleografové, jichž se prof. Píč dovolal, a kteří pro neznalost
celé otázky nebyli vskutku s to, aby po povrchní prohlídce pronesli
úsudek odborný, nemohouce ani postihnouti kupř. proti smyslnosti některých
zkratek, neshodli se na přibližně podobném určení časovém, nýbrž kladli
písmo jeden do 13., jiný do 14., jiný do 15. století. Tak veliké
diference názorů u rukopisů normálních mezi odborníky zpravidla se
nevyskytují. Jakým způsobem pak zesnulý prof. Píč si vedl při jednání s
odborníky těmi a jaký dojem u některých z nich zanechal, o tom nejlépe
poučuje následující dopis. Dotázal jsem se totiž známého mi ředitele
bibliotéky Ambrosianské v Miláně, Mons. Achilla Ratti, jehož Píč mezi
znalci svými uvádí, byl-li jeho úsudek o R. K. skutečně tak
příznivý. Mons. Ratti odpověděl mi na to 4. ledna slovy: "Pamatuji se
velmi dobře na návštěvu ubohého prof. Píče a na rukopisy, jež měl
sebou. Pamatuji se také na dojem, který od počátku mi způsobil, dojem
člověka poněkud podivného a velmi rozčileného. Tomuto dojmu snažil jsem se
přizpůsobiti své odpovědi k jeho naléhavým dotazům (insistenti
domande). Snažil jsem se zůstati v mezích pravdy, ale nepodrážditi ho,
ježto vskutku mi působil dojem trapný (mi faceva pena). Pamatuji se
velmi dobře, že hledě k nazrzlé barvě inkoustu jsem se vyjádřil, že
inkoust barvy podobné jsem viděl již v některých rukopisech dolnorýnských,
nebo lépe řečeno také v rukopisech dolnorýnských, ježto vskutku barvu
podobnou lze nalézti také jinde. Konečně a především prohlásil jsem
prof. Píčovi, že nehodlám naprosto pronášeti jakýkoliv úsudek
o věci, nemaje zkušenosti a znalosti českých rukopisů (non mi
sentivo affato di pronunciare un giudizio, non avendo io pratica ed
esperienza di manoscritti boemi). Jest možno, že ubožák neporozuměl
úplně mým slovům, ať již pro nedokonalou znalost jazyka nebo pro své
předpojetí a utkvělou myšlenku (sue prevenzioni ed idee
fisse)." Tak vyslovuje se o svém dobrozdání jeden ze znalců, před nimiž
podle prof. Píče R. K. skvěle obstál.
Josef Šusta
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná