Dokumenty rkp. sporu

Český časopis historický
1912

Strana 129:
Zprávy.

Se stránky paleografické projev prof. Píče zajisté bude podroben odbornému posouzení, jakmile dobrozdání cizích znalců jím zjednaná budou předložena veřejnosti vědecké. Již předem však jest možno pronésti některé poznámky. Není zcela správné, tvrdil-li prof. Píč, že starší, podle jeho mínění "objektivní" a dnešním nacionalismem ještě nezkažení paleografové němečtí měli o R. K. mínění veskrze příznivé. O R. K. způsobem naprosto odmítavým vyslovil se v rozličných vydáních svých "Geschichtsquellen" na základě autopsie známý paleograf W. Wattenbach, a také muž uznávaný za první autoritu ve věcech paleograficko-diplomatických, Th. Sickel, ve cvičeních na vídeňském institutu dotýkal se častěji R. K. a jeho paleografických slabin. Sickel měl fotografické snímky R. K. nejen v původní velikosti, ale i v měřítku zvětšeném a ukazoval mi osobně, jak právě na zvětšeném měřítku lze jasně viděti nedostatek duktu písařského, časté nasazování pera a ruku, jež nepíše, ale maluje písmenka. Podotýkal také, že písmena jednotlivá jsou někde tvarů vzájemně tak různých, že příčí se to naprosto našim zkušenostem o písařských školách středověkých. Proto bylo možno, že cizí paleografové, jichž se prof. Píč dovolal, a kteří pro neznalost celé otázky nebyli vskutku s to, aby po povrchní prohlídce pronesli úsudek odborný, nemohouce ani postihnouti kupř. proti smyslnosti některých zkratek, neshodli se na přibližně podobném určení časovém, nýbrž kladli písmo jeden do 13., jiný do 14., jiný do 15. století. Tak veliké diference názorů u rukopisů normálních mezi odborníky zpravidla se nevyskytují. Jakým způsobem pak zesnulý prof. Píč si vedl při jednání s odborníky těmi a jaký dojem u některých z nich zanechal, o tom nejlépe poučuje následující dopis. Dotázal jsem se totiž známého mi ředitele bibliotéky Ambrosianské v Miláně, Mons. Achilla Ratti, jehož Píč mezi znalci svými uvádí, byl-li jeho úsudek o R. K. skutečně tak příznivý. Mons. Ratti odpověděl mi na to 4. ledna slovy: "Pamatuji se velmi dobře na návštěvu ubohého prof. Píče a na rukopisy, jež měl sebou. Pamatuji se také na dojem, který od počátku mi způsobil, dojem člověka poněkud podivného a velmi rozčileného. Tomuto dojmu snažil jsem se přizpůsobiti své odpovědi k jeho naléhavým dotazům (insistenti domande). Snažil jsem se zůstati v mezích pravdy, ale nepodrážditi ho, ježto vskutku mi působil dojem trapný (mi faceva pena). Pamatuji se velmi dobře, že hledě k nazrzlé barvě inkoustu jsem se vyjádřil, že inkoust barvy podobné jsem viděl již v některých rukopisech dolnorýnských, nebo lépe řečeno také v rukopisech dolnorýnských, ježto vskutku barvu podobnou lze nalézti také jinde. Konečně a především prohlásil jsem prof. Píčovi, že nehodlám naprosto pronášeti jakýkoliv úsudek o věci, nemaje zkušenosti a znalosti českých rukopisů (non mi sentivo affato di pronunciare un giudizio, non avendo io pratica ed esperienza di manoscritti boemi). Jest možno, že ubožák neporozuměl úplně mým slovům, ať již pro nedokonalou znalost jazyka nebo pro své předpojetí a utkvělou myšlenku (sue prevenzioni ed idee fisse)." Tak vyslovuje se o svém dobrozdání jeden ze znalců, před nimiž podle prof. Píče R. K. skvěle obstál. Josef Šusta