Tento den ... [25]

Hermenegild J i r e č e k

RKZ-L (29. prosince 1999)

Dobrý den.

Tento den před devadesáti lety zemřel právní historik český a slovanský, rytíř ze Samokova
Hermenegild J i r e č e k

Hermenegild Jireček se narodil 13.4.1827 ve Vysokém Mýtě v rodině kováře. Byl pokřtěn jménem patrona toho dne (na přání strýce kaplana Ignáce Tůmy). Studium gymnásia začal na piaristické koleji v Litomyšli a dokončil na slavném akademickém gymnásiu v pražském Klementinu, jež vedl Josef Jungmann. Potom studoval na pražské universitě filosofii (1844-46) a práva (1846-50). Po skončení studií odešel do Vídně, tam pracoval v redakci konservativního Vídeňského deníku (1850-52); přispíval také zprávami o slovanských literaturách do Musejníka (ČČM). Od roku 1854 pracoval na ministerstvu kultu a vyučování ve Vídni (zůstal tam po 40 let). Roku 1855 byl ve Štýrském Hradci promován doktorem práv v oboru dějin českého práva. V letech 1874-77 byl Jireček učitelem českého jazyka a literatury u korunního prince arcivévody Rudolfa; byl za to vyznamenán řádem Železné koruny a povýšen do stavu rytířského - zvolil si přídomek "ze Samokova" jako vzpomínku na rodnou kovárnu. Jireček byl také členem České akademie a Královské České Společnosti nauk. Velké uznání si získal vydáváním "Slovanského práva", celkem vydal 13 svazků. Třicet let pracoval na spisu "Právnický život v Čechách a na Moravě v tisícileté době od konce IX. do konce XIX. století", dopsal ho v den svých 76. narozenin r. 1903.

Ve svých "Rozpomínkách z mládí" (1909) napsal, jak během litomyšlských studií s bratrem Josefem (* 9.10.1825) každý volný dvacetník obětovali na českou knihu nebo na český časopis, nejraději kupovali Květy. Také si půjčovali knihy ve školní bibliotéce; tam si také poprvé půjčili Hankovo vydání Rukopisu Kralodvorského, které na oba bratry silně zapůsobilo. Malá Hankova "knížečuška" rozhodla o jejich národním vědomí; poprvé jasně pocítili, proč jsou Češi. Zároveň je stará čeština RK podnítila k jazykovému studiu, pro něž oba měli vrozené vlohy.

Hermenegild Jireček publikoval ve vídeňském Světozoru "Studii o Rukopisu Královédvorském" (1858-61) a "Soud Libušin a RK" (1858) jako obranu proti útokům Fejfalíka, Haupta, Büdingera a Schwammela.

Společně s bratrem Josefem vydali tiskem obranu: "Die Echtheit der Königinhofer Handschrift, kritisch nachgewlesen von Jos. und Herm. Jireček" (Praha, Tempský 1862). Společně také napsali rozpravu "O nejnovějších námitkách proti pravosti našich starých památek" (1879), kde se dostali do sporu s vysokomýtským krajanem prof. Al. V. Šemberou.

Z pozdějších rukopisných prací Hermenegilda Jirečka:

- Vlastní jména v Rukopise zelenohorském
(Věstník Královské České Společnosti nauk, 1897)
- Staré Brněnské půhony a RK (Osvěta 1900, č. 5)
- Zlomky Zelenohorské v "Právnickém životě v Čechách a na Moravě" (1903)
- Báseň Jaroslav Rukopisu králodvorského. Studie historicko-literární.
(Praha-Brno, 1905)
- Příspěvky k rozpoznání rukopisu Králodvorského (Vysoké Mýto, 1907)

Roku 1901 se Jireček vrátil do rodného Vysokého Mýta. Neustal v práci do poslední chvíle; v Českém lidu tiskl "Staročeské právní zvyky" (1904-08), sepsal své "Rozpomínky z mládí" (1909). Všeobecně ctěn a vážen zemřel dne 29.12.1909 a byl pochován na vysokomýtském hřbitově.

Přeji všem hezký den
a hodně úspěchů v roce 2000
Jaroslav Gagan