"Teprve den před vydáním čísla řekl mi Masaryk při nahodilém potkání na schodech v Karolinu, že v zítřejším čísle vyjde Gebauerův článek, v němž bude dokázána nepravost králodvorského rukopisu. Obmezil jsem se na upozornění, že jest třeba v té věci velké opatrnosti, poněvadž celá česká veřejnost pod autoritou Palackého a Šafaříka o pravosti je přesvědčena. O svém neblahém úvodním listu, jehož historie pak v nevkusných tahanicích s Kvíčalou vyšla najevo, nezmínil se Masaryk při té rozmluvě ani slovem. Nemyslím, že by byl kdokoliv z nás spoluredaktorů se vzpíral uveřejnění článku Gebauerova, věcně, vědecky psaného, nikoho neurážejícího. Ale byli bychom se asi svorně ohradili proti úvodnímu listu Masarykovu, který byl vzorem beztaktnosti. Ač byl namířen hlavně proti Jul. Grégrovi a Národním listům, přece všeobecností svých snižujících útoků na všecky, kdo dosud v pravost Rukopisů věřili, nanejvýš pobouřil a pohněval, i mne, který jsem ani minutu nebyl v pochybách o velké závažnosti důvodů Gebauerových. Nebylo nejmenšího důvodu koho provokovat, kdo dosud v pravost věřil. Bylo-li Gebauerově úvaze třeba doprovodu redakčního, měl býti šetrným k přesvědčení, které se zakládalo na úsudku velkých našich autorit (od smrti Palackého nebylo uplynulo ani ještě 10 let), proto nebylo třeba nikoho, pranikoho snižovat a spatřovat ve víře v pravost rukopisů bůhví jaký doklad vlastenecké opozdilosti a obmezenosti. Lze říci, že ten nešťastný, opravdu provokativní úvod měl hlavní vinu, že se hádka o pravost rukopisu vyšinula z kolejí věcného vědeckého sporu."
- List redaktora Athenaea, prof. T. G. Masaryka, ke spisovateli
článků předešlých (antedatovaný dopis prof. Gebauerovi) [Ath. III/č. 5]
- Materialy ke vědeckému posouzení rukopisů Král. a Zel.
Všeobecná pravidla, dle nichž veřejná kritika literarní má posuzovati
zkoumání rukopisů K. a Z. [Ath. III/č. 6]
- Některé pochybnosti palaeografické a pod. [Ath. III/č. 6]
- O lyrických básních RKho [Ath. III/č. 6]
- Pochybnosti palaeografické [Ath. III/č. 7]
- Příspěvky k aesthetickému rozboru RKho a RZho. [Ath. III/č. 7]
- Shody Jahod a Zbyhoně s písněmi ruskými známými před r. 1817
[Ath. III/č. 8-9]
- Dodatek k parallelám [Ath. III/č. 10]
- Náčrt sociologického rozboru RZho a RKho [Ath. III/č. 10]
- Odpověď panu J. Kalouskovi [Ath. IV/č. 1]
- Skizze einer sociologischen Analyse der sogenannten Grünberger und
Königinhofer Handschrift [Archiv für slavische Philologie, Berlin 1887]
- Drobné příspěvky o Václ. Hankovi [Ath. IV/č. 5]
- O kytici z viol a růží [Ath. IV/č. 10]
- Dozvuky ke sporu o RKZ - nový důkaz proužkový [Ath. V/č. 9]
- Spor rukopisný [Naše doba 1895-96/č. 10]
- Boj o podvržené Rukopisy - zpomínky po 25 letech
[Knihovnička Času 1911/sv. 58]
Pisatel Hovorů měl už připraven svůj útok, obyčejně frontální. Nechal
uplynout přiměřenou chvíli mlčení, a pak spustil:
"Jak to vlastně bylo s tím rukopisným bojem?"
Prezident potřásl hlavou. "Nepěkné," řekl po chvíli a začal si čistit
skřipec.
Pisatel čekal, co přijde dál. Pan prezident zvedl oči.
"Četl jste už dnešní noviny? Všiml jste si tam toho a toho -"
A pak už byla řeč o všem možném, jenom o rukopisném boji ne.
Druhého dne si připravil pisatel jinou otázku:
"A co jste dělal v devadesátých letech?"
"Chyby," děl prezident lakonicky, a tím považoval věc za odbytou.
Jak vidíte, nebylo snadné dostat z pana prezidenta mnoho podrobností o jeho
životě, a než byly napsány Hovory, stálo to mnoho trpělivosti... u obou
spolupracovníků.