Bartoloměj Paprocki
z Hlahol a Paprocké Vůle
RKZ-L (27. prosince 1999)
Dobrý den.
Tento den před třistaosmdesátipěti lety zemřel polský šlechtic,
spisovatel a heraldik
Bartoloměj Paprocki z Hlahol a Paprocké Vůle
Narodil se kolem roku 1543 v obci Paprocká Vůle ve středním Polsku (mezi
Varšavou a Toruní). Pocházel z početné, chudé, ale starobylé šlechtické
rodiny. Studoval na krakovské akademii; potom několik let trávil na
magnátských dvorech. Po smrti rodičů se vrátil na rodný statek, zdědil dvě
malé vísky - Paprockou Vůli a Glogoly.
V roce 1587 po prohrané bitvě u Byčiny, jíž se zúčastnil, musel
emigrovat z Polska. Dvě desetiletí strávil v exilu na Moravě; ochranu mu
poskytl olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. Bartoloměj Paprocki byl
spisovatelem, psal veršované skladby (Panosza; Kolo rycerskie; Gniazdo
cnoty) i vědeckou prózu (Herby rycerstwa polskiego). Herbář je velmi objemný
heraldicko-kronikářský spis, informující o podobě erbů a životopisných
datech polských rytířů. Dále psal politické spisy proti Turkům a Tatarům
(Hystoria zalosna o pretkosci i okrutnosci Tatarskiej), kde vylíčil hrůzu
bitev a nabádal k odvetnému boji.
Když byl nucen opustit Polsko a usadil se na Moravě, začal heraldické
bádání o moravských a českých rodech. Napsal "Zrcadlo slavného
margkrabství Moravského, v kterémž jeden každý stav dávnost, vzáctnost i
povinnost svou uhlédá, krátce sebrané a vydané 1593 skrze Bartholoměje
Paprockého z Glogol a Paproczké Woli." V díle stručně vypisuje rodokmeny
českých knížat a králů a dochází k jejich nejvyšším úředníkům. Historicky
líčí porážku Tatarů u Olomouce roku 1241, popisuje náhrobky některých
Šternberků; dále vypočítává rody hejtmanů a šlechtu. Po stavu duchovním píše
o stavu rytířském; ve čtvrté knize se věnuje městům - Olomouci, Brnu,
Znojmu, Jihlavě ad. Zrcadlo je dílo imponující velikostí práce a bohatstvím
sebraného materiálu. Po skončení heraldiky moravské začal Paprocki pracovat
nad obdobným dílem pro Čechy. Materiál k velkému genealogickému dílu sbíral
v Čechách; spis měl hotov roku 1597, ale vyšel až r. 1602: "Diadochos, id
est successio, jinak posloupnost knížat a králův českých, biskupův i
arcibiskupův pražských a všech tří stavův slavného království českého, to
jest panského, rytířského a městského, krátce sebraná a vydaná." V tomto
díle Paprocki mj. zmiňuje i Beneše Heřmanova, postavu známou z Rukopisu
královédvorského (píseň o pobití Sasíků pod Hrubou Skalou r. 1203).
Roku 1609 se Bartoloměj Paprocki vrátil do rodného Polska, kde
27.12.1614 ve Lvově zemřel.
Přeji Vám hezký den.
Jaroslav Gagan
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná