Tomáš Jan P e š i n a
z Čechorodu
RKZ-L (20. prosince 1999)
Dobrý den.
Včera uplynulo třistasedmdesát let od narození katolického kněze a
historika
Tomáše Jana Pešiny z Čechorodu
Tomáš Pešina se narodil v katolické měšťanské rodině (* 19.12.1629) v
Počátkách. Jeho otec byl řezník a radní v Počátkách. Syna Tomáše dal
studovat, od r. 1643 byl na jezuitském gymnásiu v Jindřichově Hradci.
Jako osmnáctiletý jinoch složil v 1800 latinských hexametrech vypsání rvaček
gymnasijní mládeže hradecké s tamní mládeží řemeslnickou ("de bellis
intestinis iuventutis novodomensis inter studiosos et mechanicos").
R. 1648 byl přijat do pražského konviktu jezuitského; potom se stal
bakalářem teologie. Na studiích se seznámil s vlasteneckým jezuitou
Bohuslavem Balbínem. R. 1653 byl vysvěcen na kněze a stal se kaplanem
v Kostelci n. Orlicí. Zde začal psát pojednání o vzniku, rozvoji a proměnách
křesťanství v Čechách. R. 1657 byl jmenován děkanem v Litomyšli a
přijal přídomek ke jménu - z Čechorodu. Pešina byl vlastenec, požadoval na
arcibiskupské kanceláři, aby se v českých obcích kázalo česky a ve smíšených
obcích aspoň každou druhou neděli. Po příchodu do Litomyšle se Pešina začal
zabývat dějepisem moravským; jeho přítel Balbín pracoval na dějinách
českých. V r. 1663 měl hotovy tři díly spisu o Moravě, nazval jej
Moravopisem. Protože mu chyběly podklady pro topografii moravskou, vydal
nejdříve výtah z Moravopisu pod názvem "Prodromus Moravographiae",
tj. Předchůdce Moravopisu (...obsahující summovní vejtah všeho toho, co v
týmž Moravopisu, kterýž na světlo se hotoví, obšírně položeno bude...).
V předmluvě napsal, že práci vydává v českém jazyce, aby ukázal, že je
ctitel své vlasti a pravý Čech a za svou vlasteneckou řeč se nestydí.
Roku 1663 byl Pešina jmenován historiografem moravským (prvním
dějepiscem na Moravě). Téhož roku vydal "Ucalegon..." (vyzvání k
sjednocení Evropy proti Turkům). Další významnou prací Tomáše Pešiny je
"Mars Moravicus" (Válečný bůh Moravy); dějiny válek, bitev a nepokojů
na Moravě. První díl končící rokem 1526 vyšel r. 1678, druhý díl zůstal
v rukopise. V tomto spisu Pešina poprvé přesně datoval bitvu s Tatary u
Olomouce (25. června 1241) a odmítnul Balbínovo přenesení bitvy u
Olomouce na Hostýn.
Tomáš Pešina byl jedním z nejpřednějších Čechů doby pobělohorské. Roku
1666 se stal kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze;
r. 1670 děkanem a císařským radou; r. 1675 světícím biskupem.
Zemřel při morové epidemii (+ 3.8.1880); je pochován ve svatovítské
katedrále.
Prof. Karel Krejčí ve své studii "Některé nedořešené otázky kolem
RKZ" napsal:
"Naskýtá se otázka, zda v počátcích řady tvůrců RKZ nemohl být nějaký
Bohuslav Balbín nebo Pešina z Čechorodu, který se podobal Hankovi znalostí
staročeštiny, četbou Hájkovy kroniky, vlasteneckou exaltovaností i sklonem k
heroizaci dávné české minulosti, ale převyšující jej talentem
básnickým?"
Tomáš Pešina z Čechorodu se také zasloužil o pojmenování tzv. Dalimilovy
kroniky (neznámý český kronikář napsal ve své veršované kronice, že vycházel
z Boleslavské kroniky; kronikář Hájek z Libočan mezi svými prameny uváděl
jakéhosi boleslavského kanovníka Dalimila Mezeříčského), Pešina spojil oba
tyto údaje. Dodnes není skutečný autor kroniky znám.
Přeji Vám hezký den.
Jaroslav Gagan
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná