RKZ-L (28. července 1999)

Dobrý den.

Tento den před stotřiceti lety (28.7.1869) zemřel lékař, přírodovědec a filozof

Narodil se 17.12.1787 v Libochovicích nad Ohří. Jeho otec byl vysoce postaveným úředníkem na panství Dietrichsteinů, po jeho smrti (1798) odešel Purkyně studovat gymnasium v piaristickém klášteře v Mikulově. Studium bohosloví nenaplnilo jeho touhu po poznání, vystoupil z řádu piaristického a studoval filosofii a lékařství. Po doktorátě (1818) se věnoval fyziologii v anatomickém ústavu pražské university. Po Goethově doporučení byl přijat na pruskou universitu ve Vratislavi a zůstal tam 27 roků. Založil tam první fyziologický ústav v Evropě, objevil buněčné jádro (1825). Domů se vrátil až v roce 1849, již předtím se zúčastnil Slovanského sjezdu (1848). Zajímal se o českou literaturu, byl přítelem Havlíčka a Němcové. Sám překládal verše Schillera a Goetheho.

Purkyně byl dobrým organizátorem, věhlasným badatelem a již v mládí položil požadavek vědecké literatury v české řeči; díky jeho nadšení založili bratři Jungmannové první česky psaný vědecký časopis Krok - ten tehdy vzbudil odpor Dobrovského nad marným počínáním. Po návratu z Vratislavi založil Purkyně přírodovědecký časopis Živa (1853), který vychází dodnes. Spoluzakládal Sokol, Hlahol, Uměleckou besedu ad. Spolu s V. Náprstkem pečoval o rozvoj českého průmyslu a podporoval vzdělávání žen.

Vyvrcholením Purkyňových představ vědeckých, kulturních a politických byl jeho návrh na zřízení národní akademie české, v níž by se soustředil vědecký výzkum všech oborů. Purkyně zemřel v poledních hodinách 28. července 1869, jeho smrt zasáhla hluboce český lid. Na deset tisíc lidí ho doprovodilo na poslední cestě Prahou na vyšehradský hřbitov.

Poměr Jana Evangelisty Purkyně k Rukopisům je málo znám, současná věda zatajuje jeho účast ve sporu o pravost Rukopisů. Prof. Julius Stoklasa jako mladík objevil v době rkp. bojů (1886) v berlínském časopise "Jahrbücher für wissenschaftliche Kritik" (ročník 1841) zajímavou a obšírnou Purkyněho recenzi Šafaříkova a Palackého spisu "Ältesten Denkmäler ..." o Rukopise Zelenohorském. Purkyně zajímavě polemizoval s Aug. Cordou o složení písma RZ. Byl prvním, kdo poznal, že červené značky v RZ značí začátky slov. Originálním způsobem klasifikoval speciální rumělkové interpunkční symboly. Jeho článek otiskl Lad. Matoušek v knize "Za pravdou Rukopisů" (Praha, 1938), překlad Dr. Enderse uveřejnil Ing. Urban v Almanachu rukopisné obrany III. (NEKLAN 1995).

Dovolím si citovat úryvek:

"Nejpádnější důkazy pro pravost rukopisů jsou ty, které upozorňují na zvláštnosti jazyka a starožitné a historické vztahy, jež byly osvětleny teprve pozdějším bádáním ... a nemohly být tehdejšímu falsátoru známy a tím méně vymyšleny."
"To by se musil v Čechách ještě před rokem 1818 vyskytnout muž, jehož by si současníci nepovšimli, ale jehož paleografické, historické a filologické znalosti by nekonečně přesáhly všeobecně váženého Starého Mistra ..."

Celý článek najdete na www stránce: