RKZ-L (7. června 1999)
Dobrý den.
Včera oslavil celý kulturní svět 200. výročí od narození ruského básníka,
prozaika a dramatika
Puškin se narodil 6. června 1799 (26. května podle ruského kalendáře) v Moskvě. Po otci pocházel ze starého šlechtického rodu, po matce byl potomkem Abrama Petroviče Hanibala, oblíbeného černocha Petra Velikého. Byl vychováván doma francouzskými učiteli. Dům Puškinových byl v Moskvě literárním střediskem, dokonce i sluhové skládali verše. Babička Puškina učila rusky a od ní načerpal lásku k ruské strobylosti a k národní poesii. V devíti letech začal vášnivě číst bohatou knihovnu francouzských klasiků jeho otce. V letech 1811-17 studoval na lyceu v Carském Selu, přispíval do literárních časopisů. Již v roce 1815 ho stařičký ruský básník Děržavin označil za svého nástupce. Puškin se stal slavným básníkem.
Z jeho tvorby:
Ruslan a Ludmila (pohádkový epos),
Kavkazský zajatec,
Bachčisarajská fontána,
Cikáni,
Eugen Oněgin (román ve verších),
Boris Godunov ad.
Puškin nešťastně zemřel na následky souboje s francouzem Danthesem, který urážel jeho mladou ženu Natálii Gončarovou, zemřel 10. února 1837 (29. ledna).
Nedlouho před smrtí na podzim 1836 pracoval Puškin na kritické analýze Písně o pluku Igorově. Literární archív Národního muzea vlastní vzácný dopis A. S. Puškina adresovaný baronu Augustu Kollerovi, který byl přidělencem rakouského vyslanectví v Petrohradě. Dopis je psán francouzsky, není datován, Puškin napsal:
... Ale mohu se odvážit požádat Vás o laskavost? Nebylo by možná nechat mi poslat slovanský překlad Polku Igorevě přetlumočený jedním pražským učencem, jehož jméno se mi právě vytratilo z paměti.Puškin měl asi na mysli překlad Václava Hanky, který přeložil Slovo roku 1821 a téhož roku ho vydal pod názvem: Igor Swatoslawič: Hrdinský zpiew o tažení proti PolowcůmPřijměte ujištění mé hluboké úcty.
A. Pouchkinn
S rukopisem Slova se seznámil při své cestě do Ruska Josef Dobrovský již v roce 1793. První tištěné vydání Slova vyšlo v Rusku roku 1800. Roku 1805 vyšlo druhé vydání doplněné novoruským překladem od Šiškova, tento text se dostal k Dobrovskému asi roku 1809. Nechal ho přeložit svými žáky, Jungmannem, Rožnayem a Němcem Müllerem.
Jungmann přeložil Slovo roku 1810, ale tiskem vyšlo až roku 1932 zásluhou Franceva. Samuel Rožnay (1787 - 1815) přeložil Slovo v rýmovaných verších, bohužel se překlad nezachoval.
Vzácný rukopis Slova o pluku Igorově se také nezachoval, shořel při požáru Moskvy roku 1812, kdy byla obléhána Napoleonem.