Dobrý den.

Včera uplynulo 115 roků od tragické smrti

Miroslav Tyrš se narodil 17. září 1832 v Děčíně v zámožné rodině (jeho otec MUDr. Jan Vincenc Tirsch byl zámeckým lékařem u hraběte Thuna). Bohužel velmi záhy osiřel, otce ztratil ve čtyřech letech, matku (rozenou Kirschbaumovou) v šesti letech. Na tuberkulozu zemřely i jeho sestry. Tyrš byl vychováván u příbuzných, v Praze chodil na malostranské gymnásium, kde studoval i o tři roky mladší Neruda. Revoluční rok 1848 z něho učinil uvědomělého Čecha a Slovana. V posledním roce studia přestoupil na staroměstské gymnásium a mj. maturoval i z češtiny. V roce 1850 začal studovat práva, ale po roce přešel na filosofickou fakultu. Studoval nejen různé obory filosofie a estetiky, ale i literaturu, jazyky, matematiku, právní teorii a logiku, silozpyt, telegrafii, elektřinu a magnetismus, všeobecnou krasovědu, lučbu u prof. Rochledera (to je ten chemik, který zničil Milostnou píseň krále Václava, potíraje text sirníkem amonatým a ferrocyanovodíkem), deskriptivní anatomii ad. Studium ukončil r. 1855. Neměl dostatek financí, tak přijal místo vychovatele v rodině továrníka Bartelmusa, tam se seznámil s Jindřichem Fügnerem. V roce 1860 poskytl císař národům Rakouska částečnou svobodu, začaly vznikat různé spolky (Svatobor, Hlahol ad.). Tyrš se rozhodl založit tělocvičný spolek, s Jul. Grégrem sepsal stanovy, v únoru 1862 vzniknul Sokol. Starostou byl zvolen Fügner.

Tyršova činnost na poli estetiky a výtvarného umění byla velmi rozsáhlá. Byl předsedou výtvar. odboru Umělecké besedy, členem poroty pro sochařskou výzdobu Národního divadla atd. Byl prvním českým odborným výtvarným kritikem, první ocenil malíře Josefa Mánesa. Má velké zásluhy při vytváření výzdoby ND, hájil jednotlivé umělce, velmi pomohl Mikoláši Alšovi.

V roce 1880 se pokusil o habilitaci na filosof. fakultě v oboru dějin výtvar. umění, ale byl odmítnut. Stal se docentem na české technice. Po rozdělení univ. na českou a německou se stal mimořádným profesorem, ale musel se vzdát vyučování tělocviku v Sokole.

Připravoval vydání Dějin výtvarného umění (cca. 2700 stran, mělo vycházet v sešitech u Otty), jeho životní dílo ale zůstalo nevydáno. Bohužel se mu vrátila nervová choroba, uchýlil se k léčení do Tyrolských Alp. Dne 8. srpna 1884 odešel na procházku z níž se nevrátil. Jeho tělo bylo objeveno v horské říčce až 21. srpna, byl pochován na horském hřbitově v Oetzu. V listopadu 1884 byly jeho ostatky převezeny do Prahy.

Miroslav Tyrš byl kritickým obdivovatelem osobité krásy Rukopisů. Sám se stal modelem Mánesovi pro bohatýrskou postavu Zbyhoně z RK. Na závěr jsem vybral jako ukázku úryvek Tyršovy kritiky z Mánesovy výstavy (z knihy: Dra Miroslava Tyrše Úvahy a pojednání o umění výtvarném, Praha 1901).

K výstavě Manesově v místnosti Lehmannově
(Národní listy v prosinci 1880)

"Co nás však v přední řadě zajímá a poutá, jsou ilustrace k rukopisu králodvorskému a soudu Libušině, rukou pořadatelů žel příliš nepříznivě pověšené."

"Máme-li mezi skicami Manesovými volit, pak kladli bychom náčrtek k počátku Libušina soudu ze všech nejvýše. Vidíme, jak dole poslové pro Chrudoše a Šťáhlava se ubírají, jeden z nich na koně vysedá, druhý již odjížděje, na rozloučenou se ohlíží. Nahoře pak předstoupila sestra bratří rozdvojených před kněžnu samu, aby spor Libuši přednesla, o rozsouzení jeho ji žádajíc. Libuši tu, vylíčenou tak, jakoby tušila, že neblahý rozpor též jedinovládě její konec učiniti musí, považujeme co do kompozice za jednu z nejdokonalejších postav, jimiž Manes obsah obou rukopisů nám znázornil. Nejen že plynulost linií je úplná a kontrast jejich znamenitě působivý; v pouhé poloze všech částí lepého těla toho, v té ruce, k ústům přemítavě přiložené, v tomto skřížení nohou bez náponu z křesla svislých, v té paži, kteráž se žezlem dovnitř se chýlí a v klíně jako v zapomenutí spočívá, v tom sklonu hlavy v myšlenky zabrané, v této opuštěnosti ostatního těla vůlí a duší, jež z periferie v centrum své zpět se odebrala a v něm se soustředila, v tom všem taková výmluvnost, tak znamenitý výraz hlubokého přemítání, které k následkům celého příběhu se béře a ke všem koncům závažné události přihlíží, žeť pravý poklad ducha prorockého, jímž kněžna česká dle pověsti slynula, případněji naznačen býti nemohl."

ps
Ve včerejším Dobrém jitru na stanici Praha (Český rozhlas 2) Mirek Kovařík připomněl Tyršovo jubileum a mj. řekl: