Osvobození Evropy 
Zpomínka na rok 1241.

Kam se béreš, strážný duchu vlasti?
Kam mě vznášíš, svatý genie?
Tu zří oko šíré do propasti —
Není hrob to synů Čechie?

„Hřbitov jest to jejích slavných synů,
Skrývající starší bratry tvé;
Klidně v matky spočívají klínu
Po veliké denní práci své.

Z tří tu hor se slzy smutku linou,
Zde a tamto zříti jejich shon;
Slzy jejich svatou zemí plynou
Jako Léthe, Styx a Acheron.

Kam pohlédneš, leží svaté kosti,
Jimž potomstvo vřelý dlužno dík;
Každá hůrka náhrobek je cnosti,
Každý hrad je slávy památník.

Hle! zde v stínu věnce svoje skrývá
Tento národ činů milovný;
V lůně matky tiše odpočívá
Jako včely v oulu královny,

Včely to, jenž užívati znaly
Zbrani svojí v mnohém výstupu;
Včely to, jenž jiným med svůj daly,
Sklidily však nevděk — potupu!

Česko někdy svíci Mudřeninu
Rozžalo ve vlastech sousedů;
Udatenství českých druhdy synů
Dobylo Europě svobodu!

Tamto zašli blesky svého oka,
Olomúc kde šedá bytuje:
Jesti tamo hora nevysoká,
Jenžto krajům divy zvěstuje.

Šestero již věků potopilo
V bezedné se moře věčnosti,
Co tam ono věčně skvoucí dílo
Vykonáno českou chrabrostí.

Aj! vztyč témě, slavný Hostajnove!
Oslav dobu onu posvátnou;
Objevte se světu, hrdinové,
Konavší tam práci památnou!

Slyš, jak z útrob divotvorné hory
Dutý hřmot se slavně ozývá!
Pohleď na ty temné duchů sbory,
Ježto hora oku odkrývá,

Duchové to padlých tamo soků,
Hrozivších Europě záhubou;
Smutně stojí vůdci svému k boku —
Paidar-chan to s hordou Tatarskou.

Viz pak zhůru, kterak ve blankytu
Velebný se obraz otvírá —
Kterak v hrdém vítězivém svitu
Hvězdný s něho pluk tam pozírá!      

U prostřed pak pluku vítězného
Skví se drahý jeden vlasti šperk:
Zhubitel to chána Mongolského —
Jaroslav to, slavný Šternberk!

Zde jest ono místo věčné ceny,
Tuto zříš Tatarské na rovy;
Zde jsou od Slovanů rozdrceny
Strojené Europě okovy.

Jako vlny morské hrnuli se
Divochové k slunce západu;
Na věky však porozráželi se
O Českého skály národu.

Hledáš pomník rekovného činu,
Jímž půl světu dána svoboda? —
Pomník slávy věrných sobě synů
Připravila sama příroda.

Jim tu neční pyramida horská,
Popsaná řadami krásných slov;
Nápis jich jest Báseň Kralodvorská,
Pomník jejich jesti Hostajnov!

Ny ní jdi — a uč se milovati,
Proč jsou bratří tvoji lili krev;
Uč se ctíti onu svatou máti,
Pro niž zápasil tam Český lev!

Národní knihovna v Praze   [sign. 54 G 689]