Dokumenty rkp. sporu

V L A J K A
(nezávislá revue)

Ročník V.
Číslo 10 (únor 1934)

str. 3 až 6: "Naukoví ochotníci" (Dr. F. Mareš).

Arne Novák v VII. čísle Čsl. Vlastivědy, díla památného, posoudil ducha české literatury od nejstarší až do nové doby, která jaksi počíná Rukopisy Královédvorským a Zelenohorským. A ty byly podvod, kterému nemůžeme odepříti název - pia fraus, prohlašuje tu, jaksi ve jménu úřední vědecké kritiky a literární historie, neboť positivistická věda česká provedla soustavný a přesvědčivý důkaz nepravosti obou Rukopisů, takže národ - vzpíraje se nejprve v tradicionalismu velmi pochopitelném - musil na konec uznati pádné jejich argumenty. Arne Novák uzavírá toto mocné rozhodnutí tímto výrokem:

"Na tomto vědeckém poznání novodobého původu, ale i romantické krásy obou Rukopisů nezmění již pranic stále obnovované obranné úsilí naukových ochotníků, kteří domnělými důkazy historickými, paleografickými a lučebnými marně zakrývají záměry politické, ne-li osobní."

Z těch "naukových ochotníků" nikoho nejmenuje ani nevyjímá. Měl bych tedy tu charakteristiku vztahovati také na sebe, když stále obnovuji obranné úsilí proti "vědeckému poznání", na němž se již "nezmění pranic". Ale "naukoví ochotníci", zdá se mi, jsou spíše ti, kdo ochotně přijímají nauku jako v praničem nezaměnitelnou, a proto, jako nějací naukoví nedouci, se vzpírají proti všemu přezkoumávání domnělých důkazů své nauky. Je-li s naukou spojena moc, tu její naukoví ochotníci hned odkrývají v jejím přezkoumávání záměry politické a i osobní, poněvadž jsou to záměry jejich.

.......

Avšak náš literární historik objevil zcela nový, dotud neznámý historický fakt, kterým dotvrzuje svou naučenou nauku: Hanka ukázal se skvělým mistrem režie, r. 1817 nalezl RK, a roku následujícího mohl ohlásit, že mu ze Zelené Hory byla tajemně poslána památka ještě starožitnější, Lib. Soud, jemuž dáno jméno Rukopis Zelenohorský ... podvod se podařil.

Ano, to se podařilo; dosud bylo známo, že Lib. Soud byl anonymně zaslán z Malé Strany nejvyššímu purkrabí hraběti Kolovratovi, jenž jej odevdal zakladateli Musea hr. Sternbergovi, a ten jej choval u sebe, dav jej opsati Puchmayerovi; a tento opis poslán Dobrovskému, od něhož jej Hanka přinesl Jungmannovi, aby jej přečetl.