V L A J K A
(nezávislá revue)
Ročník VI.
Číslo 3 (červen 1934)
2. str. obálky:
O Janu Ev. Hankovi a jeho "Stovražbě". (Prof. dr. F.
Mareš)
Osoba Jana Evangelisty Hanky, jež je dosud zahalena tajemnou
anonymitou, jest předmětem neutuchajícího zájmu všech těch, kdož se
zajímají o tzv. rukopisový spor. Před nedávnem vyšel jeho první spis pod
názvem "Stovražba", o němž napsal obšírnou kritiku do 49. čísla Fronty
prof. Dr. Mareš, z níž vyjímáme:
"J. E. Hanka je historický svědek událostí v rukopisném boji 1886-1933,
nezúčastněný jejich pozorovatel a tudíž povolaný posuzovatel. Znal se
osobně téměř se všemi odpůrci i obhájci, zejména staršími; osvědčuje se
charakteristikou osob, jaké se nelze nikde dočísti.
J. Ev. Hanka zná překvapující podrobnosti s onoho boje, kterých se jen
dotýká, ale "odborníci" jim dobře rozumějí. Opravdu vyniká v tom nad
literárního historika, který obsáhne hravě díla mnohých století, ale právě
v otázce RKZ nemůže se vyvarovat bolestných klopýtnutí, ježto jen
nejoddaněji opakuje, čemu se naučil; filologické a historické důkazy
nepravosti těch památek jsou mu evidentní jakoby geometrické poznatky a
priori, axiomy, takže vlastně netřeba jich dokazovati.
Stav otázky RKZ označuje J. Ev. Hanka za originální svou bizarností, za
ojedinělý v dějinách literatury všech národů: starobylé památky byly
prohlášeny za falsa a ten axiom má platit i dnes; odpůrci vědí, že RKZ jsou
objektivně i materiálně staré, sami si ten důkaz objednali a zaplatili, ale
pýcha stáří odkvetlých hledisek vědeckých jim nedovoluje uznati to, oni
nechybují, oni jen mlčí.
Český národ potřebuje v této době co nejpernějších ironií a satir na
sebe sama, aby se probral z omámení vědeckým positivismem, jenž končí v
negativním nihilismu. Z kostí dobrého chytráka Václava Hanky povstal
mstitel J. Ev. Hanka: ironií a satirou koná dobré dílo, k němuž jsou naše
Rukopisy dobrým podnětem: tak mohou národ znovu oživit.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná