Ay Wltawo k čemu rmautjš wodu?
     K čemu rmautjš wodu střjbropěnnau?
     zdaž tě litá rozwlnila bauře?
     sesypawši mrak šjrého nebe?
     opláknuwši hlawy hor zelených,
     wypláknuwši zlatopjskau hljnu.

         O gakbych gá wody nermautila,
     když se wadj dwa bratrowé rodnj,
     rodnj bratřj o dědiny otce,
     i wadj se krutě mezi sebau.
     Ljtý Chrudoš na Otawě křiwé,
     na Otawě křiwé zlatonosné;
     Stahlaw chrabrý na Radbuze chladné;
     oba bratři, oba Klenowiči
     rodu starého Popela Tetwy,
     kterýž přišel s pluky s Čechowými
     w ty aurodné wlasti přes tři řeky.

         Přiletěla družná wlašťowice
     přiletěla od Otawy křiwy,
     sedla na okence rozložité
     w Libušjně otcůw zlatém sjdle,
     otcůw sjdle, swatém Wyšehradě:
     běduge a nařjká si smutně.

         Když to slyšj gegich rodná sestra,
     rodná sestra w Libušjně dwoře,
     prosj kněžnu wnitř u Wyšehradě
     na popražj ustawiti práwo,
     i pohnati bratry gegj oba,
     i sauditi gim dwaum po zákonu.

         Káže kněžna wyprawiti posly
     k Zlatoslawu od Libice bjlé,
     tam kdežto gsau daubrawiny krásné;
     k Lutoboru z Dobroslawska chlumce,
     tam kdežto Orlici Labe pige;
     k Ratiboru od hor Krkonošj,
     tam kdežto Trut pohubil saň ljtau;
     k Radowanu od kamenna mosta,
     k Jarožiru od brd wletořjčných,
     k Streziboru od Sazawy ladny,
     k Samorodu se Mže střjbronosné,
     ke wšem kmetům, lechům i wládykám,
     i k Chrudoši i k Stahlawu bratrům,
     rozwaděným o dědiny otce.

     Když se sešli Leši i Wladyky
     w Wyšehradě, - - - -
     každý staupil dle rozenj swého;
     staupj kněžna w bělestkwaucj řjze,
     staupj na stůl otcůw w slawném sněmě.

         Dwě maudré panny - -
     wyučené wěštbám Wjtězowým:
     gedna držj desky práwodatné
     a druhá meč křiwdy káragjcj,
     proti nim gest plamen prawdozwěsten,
     i pod nima swatosaudná woda.

         Počne kněžna s otcowského stola:
     mogi kmeti, leši i wládyky,
     hle bratrům zde rozhodněte práwo,
     kteřjžto se wadj o dědiny,
     o dědiny otce mezi sebau.
     Po zákonu wěčně žiwých bohů,
     magj gimi oba w gedno wlásti,
     neb se rozděliti rownau měrau.
     Mogi kmeti, leši i wládyky,
     rozhodněte moge wýpowědi,
     gestli budau u wás po rozumu,
     nebudauli u wás po rozumu,
     tak gim ustawjte nowý nález,
     genžby smjřil rozwaděny bratry.

         Klaněli se leši i wládyky,
     a počali ticho howořiti,
     howořiti ticho mezi sebau,
     i chwáliti wýpowědi gegj.

         Wstal Lutobor s Dobroslawska chlumce,
     gal se také slowo howořiti:
     "Slawná kněžno s otcowského stola!
     wýpowědi twé sme rozmyslili,
     seber hlasy po národu swému."
     I sebraly hlasy panny saudné,
     sbjraly ge u osudj swaté,
     i dali ge lechům prowolati.

         Wstal Radowan od kamenna mosta,
     gal se hlasy čjslem přehlédati,
     i wěčinu prowolati w národ,
     w národ k rozsauzenj na sněm sebrán;
     oba rodnj bratřj Klenowiči,
     rodu starého Popela Tetwy,
     kterýž přišel s pluky Čechowými
     w ty aurodné wlasti přes tři řeky,
     smjřjte se takto o dědiny,
     budete gim oba w gedno wlásti.

         Wstanul Chrudoš od Otawy křiwy,
     žluč se mu roslila po wnitřnostech,
     třásli se ljtostj wšecky audy,
     máchnul rukau, zařwal gak tur garý;
     hoře ptáčkům, k nimž se zmige whnjzdj,
     hoře mužům gimiž žena wládne,
     muži nad muži wládnauti slušj,
     prwenci dědiny dáti práwo.

         Wstala Libuše s zlatého stola
     wece: kmeti, leši i wládyky,
     slyšeliste pohaněnj moge,
     suďte sami po zákonu práwo,
     giž nebudu wám sauditi swády:
     wolte muže mezi sebau rowna,
     kterýžby wám wládl po železu,
     děwčj ruka na wás k wladě slabá.

         Wstal Ratibor od hor Krkonošj,
     gal se také slowo howořiti:
     nechwalno nám w Němcjch hledat práwo,
     u nás práwo po zákonu swatu,
     kteréž přinesli otcowé naši
     w tyto (aurodné wlasti) ....

Národní knihovna v Praze   [54 B 147]