LIBUŠIN  SAUD.
Neystaršj památka literatury české
s německým překladem.
1840
Německý překlad gest skoro na slowo wzat z duhého wydánj kralodworského rukopisu; gest tedy od p. Aloysia Wáclawa Swobody, humanitnjho professora na malé straně. Gen werš 15., který se w 86. opakuge, ginák tuto přeložen.
Připomenutj.
O této básni se wůbec až dotud saudj, že nenj celá; kdo gi ale w té postawě, gak tuto podána, poneyprw čjsti bude, sotwa kde co pohřešj. Mně to aspoň přicházj tak, že by se k nižádné giné básni poslednjch dewět weršů tak dobře za konec nehodilo gako k této. Že w originálu, který se w museum chowá, konec práwě nad hlawu přišel, pocházelo by snad odtud: Kdo báseň tu na pergamen psal, nechal na začátku něco mjsta prázdného pro něgakau malbu; že ale s pergaménem, který k tomu byl ustanowen, newystačil, dopsal konec nad hlawu. Pan Siemiéňský, učený Polák, gest prwnj, který těchto dewět weršů na zad postawil.

LIBUŠIN  SAUD.
Libuša's Gerricht
Libušin Súd
německy:  str. 4, 7, 8, 11    česky:  str. 5, 6, 9, 10   

Poznámka:
Franta Josef  (27.11.1796 - 22.12.1857)
spisovatel, jazykovědec, učitel a redaktor. Publikoval pod pseudonymy Vrantovič a Šumavský. Vydal důkladný Německo-český slovník.

Libušin Saud.
Neystaršj památka literatury české s německým překladem. Wydán od W. Fr. Šumawského. (Libuša's Gericht.) W Praze, 1840. Tiskem Jana Host. Pospjšila. Formát 15,5 x 9 cm. Počet stran 11.

Národní knihovna ČR v Praze - studovna rukopisů  [sign. 54 K 4870]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná