Některé básně Kralodworského Rukopisu
překladem Lužicko-Srbským.
Od Jakuba Buka.
Časopis Českého Museum.
1847
| Strana
1. Beneš Hermannow. | 225 až 228
| 2. Ludiša a Lubor. | 228 až 232
| 3. Róže. | 232 až 233
| 4. Wonjawka. | 233
| | |
---|
Ukázka strany 233:
Wonjawka
Wěje čichi wětsik z knježich lěsow,
běži holčo k rěčcy po wodu.
Čera wodu do kowanej bowow,
po wodže k holču wonjawka plówa,
Wonjawka ze fijalkow a róží;
a chce holečo wonjawku lowjič,
padny, ach, padny do khlódnej wody.
Hdybych wědžala, wonjawka krasna,
štó tebje do syrej zemje sadži;
tomu bych dala pjerščenik zloty.
Hdybych wědžala, wonjawka krasna,
štó tebje z lykom ze mjechkim zwjaza;
tomu bych dala johličku z wlosow.
Hdybych wědžala, wonjawka krasna,
štó če po khlódnej wodžičcy pušči;
tomu bych dala wěnčičk swój z hlowy.
Jelikož Ilirský překlad drobných písní našeho Kralodworského Rukopisu,
we 4. swaz. Časopisu česk. Museum 1845 položený, od čtenářstwa
jakožto úkaz wzájemnosti přízniwě přijat byl: podáwám zde též některé básně
z téhož Rukopisu w přeložení Lužicko-Srbském. Myslím, že dwojí podnět toho zde
kladení ospravedlní: předně jest to jino-slowanský překlad jedné z našich
nejdražších památek a prawé chlauby naší, která swědčí o ranné wzdělanosti
našeho národu; a pak za druhé pochází překlad od žáka Pražského
Lužicko-Srbského semináře. Působením pana Hanky a wel. p. Náhlowského,
předstaweného téhož semináře, zřízena jest totiž letošního roku od tamních
Slowanských žáků zwláštní kniha, w kterau se ty ony zdařilejší slowesní pokusy
zapisují. Z té knihy wzat jest i sdělený zde překlad od nadějného posluchače
bohoslowí. - Ostatně připomenuto budiž, že jednotliwé částky Lužicko-Srbského
překladu Kralodworského Rukopisu se již po čtwrtém wydání Českého originálu
(w Praze 1843), pak w Jordanově Lužicko-Srbské "Juťničce" a w Dubrowského
Rusko-Polské "Dennici = Jutřence" nacházejí.
Fr. Daucha.
Časopis Českého Museum.
Dwadcátého prwního ročníku díl druhý. 1847. Redaktor: Jan Erazim Wocel.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná