Některé básně Kralodworského Rukopisu
překladem Lužicko-Srbským.
Od Jakuba Buka.
Časopis Českého Museum.
1847
  Strana
1.  Beneš Hermannow. 225 až 228
2.  Ludiša a Lubor. 228 až 232
3.  Róže. 232 až 233
4.  Wonjawka. 233

Ukázka strany 233: 


             Wonjawka

      Wěje čichi wětsik z knježich lěsow,
    běži holčo k rěčcy po wodu.

      Čera wodu do kowanej bowow,
    po wodže k holču wonjawka plówa,
    Wonjawka ze fijalkow a róží;
    a chce holečo wonjawku lowjič,
    padny, ach, padny do khlódnej wody.

      Hdybych wědžala, wonjawka krasna,
    štó tebje do syrej zemje sadži;
    tomu bych dala pjerščenik zloty.

      Hdybych wědžala, wonjawka krasna,
    štó tebje z lykom ze mjechkim zwjaza;
    tomu bych dala johličku z wlosow.

      Hdybych wědžala, wonjawka krasna,
    štó če po khlódnej wodžičcy pušči;
    tomu bych dala wěnčičk swój z hlowy.
Jelikož Ilirský překlad drobných písní našeho Kralodworského Rukopisu, we 4. swaz. Časopisu česk. Museum 1845 položený, od čtenářstwa jakožto úkaz wzájemnosti přízniwě přijat byl: podáwám zde též některé básně z téhož Rukopisu w přeložení Lužicko-Srbském. Myslím, že dwojí podnět toho zde kladení ospravedlní: předně jest to jino-slowanský překlad jedné z našich nejdražších památek a prawé chlauby naší, která swědčí o ranné wzdělanosti našeho národu; a pak za druhé pochází překlad od žáka Pražského Lužicko-Srbského semináře. Působením pana Hanky a wel. p. Náhlowského, předstaweného téhož semináře, zřízena jest totiž letošního roku od tamních Slowanských žáků zwláštní kniha, w kterau se ty ony zdařilejší slowesní pokusy zapisují. Z té knihy wzat jest i sdělený zde překlad od nadějného posluchače bohoslowí. - Ostatně připomenuto budiž, že jednotliwé částky Lužicko-Srbského překladu Kralodworského Rukopisu se již po čtwrtém wydání Českého originálu (w Praze 1843), pak w Jordanově Lužicko-Srbské "Juťničce" a w Dubrowského Rusko-Polské "Dennici = Jutřence" nacházejí.
Fr. Daucha.
Časopis Českého Museum.
Dwadcátého prwního ročníku díl druhý. 1847. Redaktor: Jan Erazim Wocel.
©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná