1) Kytice.
Věje větřiček
Z kniežeckých lesóv:
Běže zmilitká
Ku potoku,
Nabiera vody
V kovaná vědra.
Po vodě k děvě
Kytice plyje,
Kytice vonná
Z viol a róží.
Kdabych věděla,
Kytice krásná!
Kto tebe v kyprú
Zemicu sáze:
Tomu bych dala
Prstének zlatý.
Kdabych věděla,
Kytice krásná!
Kto tebe lýkem
Hebúčkým sváza:
Tomu bych dala
Jehlicu z vlasóv.
Kdabych věděla,
Kytice krásná!
Kto tě po chladnej
Vodici pusti:
Tomu bych dala
Vienek svój s hlavy.
I je sě děva
Kyticu lovit,
Spade, ach spade
W chladnú vodicu!
Městská knihovna v Praze [sign. R 51c]