Vydání Rukopisů

Rukopis Kralodvorský,
i jiné výbornějšie národnie spěvopravné básně.
Vydánie jedenácté.
V Praze 1853.

Strana 3 až 8:
PŘIPOMENUTÍ.

Jako Hřekové, Plavci Argonští, Hrdiny před Trojou, a sedmero Hřekóv na bojištích Thebánských - jako tito svého Homéra, Aischyla i Orfea nalezli; - tak spívali naši Lumírové i Zábojové slavné činy starobylých hrdin, války knížat, krvavé půtky zeman, slasti i strasti lásky, i jiná podobná dobrodružství; toho nám poskytuje důkaz tento výborný zlomek lyricko-epických nerymovaných národních spěvův, o nichž právem Dobrovský ve své historii českého jazyka i starší literatury praví, že všecko převyšují, co se posud starých básní našlo.

Bylo to dne 16. září 1817, co sem poklad ten v Králové Dvoře ve sklepě kostelní věže, přebíraje se v Žižkových střelách, našel. Na první pohled zdály se to býti latinské modlitby, ale jaká radost hnula srdcem mým, spatřiv že to česky, i jak zróstala radost ta, když sem čím dále tím více výbornosti a příjemnosti nacházel! Přebudiž bohu žel, že toho jen dvanácte malých lístkův i dva úzoučké proužky ostalo. Rukopis ten jest na pergaméně drobňoučkou literou, jako zde přiložený snímek, psán, i podlé liter soudil Dobrovský, že to bylo mezi 1290 i 1310 přepisováno, skládáno pak, zvláště některých kusův, mnohem dříve. Tím více jest k politování nenahraditelná stráta ostatní částky, kteráž k této zachraněné ani přirovnána býti nemóže; neboť celé sebrání záleželo nejméně ze tří knih, jakož viděti z nadpisóv pozóstalých kapitol třetí knihy. Co v sobě první a druhá kniha zavírala, nesnadno se domýšleti, protože z nich žádných stop nezóstalo: nejspíše hrdinské spěvy. Kdyby každá z oněch pětmecítma chybějících kapitol jen dvě básně byla obsahovala, už by jen z třetí knihy padesáte básní se bylo stratilo!

Kto nám poví jména skladatelóv? Kto toho, který je s takou chutí v jedno sebral? Nespívaliť toliko muži obecní, mnohý statečný rytíř básníval svou píseň, an zatím meč i přílbice v koutě spočívaly. Zdaž sám král Váceslav (+ 1253), otec Otakarův, nespíval česky? - i snad přeložili sobě některé jeho písně něměčtí dobrodruhové s pomocí českých dvořan, jemu se tím zalíbiti chtíce, kudyž v zbírku milostných spěvcův německých přišel. Zdaž nešťastný Záviše Vítkovic (léta 1292 sťat), [1] zdaž on u vězení některé částky těchto spěvův nesložil, [2] aneb zbírky této sám nepořádal? - Pročby Čech i česky spívati neměl? - Spívalť Lumír ještě dříve, i slovy i pěním pohýbal Vyšehrad i vše vlasti! Mámeť: "Ha ty naše slunce!" mámeť i "Hospodine pomiluj ny."

Těmito spěvci i jich písněmi pučelo se símě krásných věd i umění: neskonalou vnadu, nejnevinnější radost, nejvznešenější rozkoš vlévaly v život národu. Mnohý zvuk nám navěky zašel, mnohé písně snad ještě v puchu tmavých i zasutých sklepův práchnivějí, neboť málo co vsteku přepiaté horlivosti ušlo, a naše literatura po deskách jinojazyčných rukopisóv rozsápána shledávati se musí.

Že básně naše na dějepisných udalostech založeny jsou, potvrzuje se čím dál tím více; a čím více pramenóv se shledává, tím více se jednání jejich vyjasňuje. Tak k. p. Kublajevnu v Jaroslavu každý za pouhou poetickou ozdobu a vykrášlení básně samé držel, ale Volynský letopis nás poučuje, že loupež ta ne nad tatarskou, ale nad ruskou kněžnou v Slezsku spáchána byla. [3] Tak i Záboj i Slavoj, Ludiše i Lubor, ano i Zbyhoň i Jelen časem svého objasnění dojíti mohou.

Z jiných rukopisóv jsou poslední čtyry básně a sice I. Sněm i II. Libušin soud, III. Přeněžná píseň milence pod Vyšehradem, jakož i IV. Píseň krále Václava I. i chovají se též v knihovně českého Museum. Při poslední jest ještě jiný starší přepis Jelena, kterýž i v Kralodvorském Rukopisu se nachází.

Úplná vydání Rukopisu Kralodvorského v póvodním starém jazyku:
1)      v Praze s něm. překl. 1819.
2)      v Petrohradě s rusk. výkl. 1820.
3)      v Praze s úvodem V. Svobody 1829.
4)      v Praze s ukázkami slovanských překl. 1835.
5)      v Praze kyrillským písmem s Igorem. 1836.
6)      v Praze osmerojazyčně 1843.
7)      v Praze ve Výboru. 1845.
8)      v Praze s překl. něm. M. Hr. Thuna 1846.
9)      v Praze s překl. něm. 1847.
10a) v Praze český text 1851.
10b) v Praze český text s něm. překladem V. Svobody. 1851.
10c) v Praze v Polyglottě 1852.
11)    v Praze český text 1853.

Poznámky:
[1] Tu mnoho rozličných piesní složil, neb byl muž dosti učený a výborný spievák. Hájkova Kronika list 261. str. obr.

[2] Ubi multas lepidasque in fortunae suae solatium cantiunculas, quas manuscriptis vetustissimis in codicibus saepius inveni, composuit. Bohuslai Balbini Epit. histor. p. 296

[3] Viz "O Rostislavovi kn. ruském." asopis českého Museum 1841 str. 23 a dále, pak "Der Mongolen Einfall im Jahre 1241" v Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. V. Folge Bd. 2. S. 402 a dále.

RUKOPIS KRALODVORSKÝ,
i jiné výbornějšie národnie spěvopravné básně. Slovně i věrně v póvodniem starém jazyku. Vydánie jedenácté Váceslava Hanky, rytíře řádu sv. Vladimíra, komandéra řádu sv. Anny, bibliothekáře Národnieho museum. V Praze 1853. Nákladem vydavatelovým. Tisk c.k. dvorní knihtiskárny synů Bohumila Haase. Formát 14 x 9 cm. Počet stran 72

Knihovna České společnosti rukopisné - Perkova knihovna [sign. P-025]