Aesthetický Rozbor Rukopisu Kralodvorského
I.  Básně epické.
1. Záboj a Slavoj.	12-38
2. Čestmír a Vlaslav.	39-63
3. Oldřich a Boleslav.	64-71
4. Beneš Heřmanův.	72-80
5. Jaroslav.	81-115
6. Ludiše a Lubor.	116-126
II.  Básně lyricko-epické.
1. Jelen.	129-134
2. Zbyhoň.	135-142
III.  Básně lyrické.
1. Kytice.	145-147
2. Jahody.	148-150
3. Růže.	151-152
4. Žežhulice.	153-154
5. Zarmoucená.	155-156
6. Skřivánek.	157-158

Ukázka textu (s. 157 a 158):

        Skřivánek. *)

     Pleje děva konopě
     u panského sada,
     pytá sě jiej skřivánek,
     pro če žalostiva.

     Kakbych mohla ráda být,
     malitký skřivánče,
     otvedechu zmilitka
     u kamenný hrádek!

     Kdybych pérce iměla,
     písalabych lístek;
     ty, malitký skřivánče,
     tyby s niem tam leťal.

     Nenie pérce, nenie blánky,
     bych písala lístek;
     pozdravuj drahého pěniem,
     že zdě hořem nyju!

Poznámka:
*) Rozměr je strofický. Strofa je čtyrřádková; prvá a třetí řádka je sedmislabičná, druhá a čtvrtá šestislabičná s trochaicko-daktylickým chodem.

V písni této projevena jest bolesť dívčina nad ztrátou milovaného jinocha. U těžkém zármutku pleje děva konopí u panského sadu. Skřivánek, symbol to čisté radosti, ptá se jí, proč sama za jarních rozkoší truchlí. Opuštěná děva naříká mu, že se nemůže z jarních slastí radovati, neb srdce její truchlí pro miláčka, jehožto jí na kamenný hrádek byli odvedli. Chtíc mu zprávu dáti, že mu až posud věrná je, a nemajíc ani pérce ani blánky na lístek, s nímžby skřivánek k němu na hrádek zaletěl, prosí tohoto, aby ho tam aspoň pěním pozdravil, že hořem nyje.

František Boleslav Květ  (11.4.1825 - 18.7.1864)
filolog a estetik, spisovatel, pedagog. Na akademickém gymnasiu učil češtině Jana Nerudu. Lektor české řeči na universitě ve Varšavě.