strana 5:
Vyobrazení ilustrace Karla Svobody.
strana 7:
Jelen.
Běháše jelen po horách,
po vlasti poskakova,
po horách, po dolinách,
krásná parohy nosí.
Krásnýma parohoma
hustý les proráže,
po lese skákáše
hbitými nohami.
Ajta junoše po horách chodíva,
dolinami chodíva v luté boje,
hrdú braň na sobě nosíva,
braniú mocnú rozráže vrahóm shluky.
Nenie juž junoše v horách!
Podskočí naň zdě lstivo lutý vrah:
zaměši zraky zlobú zapolena,
uderi těžným mlatem v prsi, -
zevzněchu mutno žalostní lesi; -
vyrazi z junoše dušu, dušicu!
Sě vyletě pěkným táhlým hrdlem,
z hrdla krásnýma rtoma.
Aj tu leže, teplá krev
za dušicú teče za otletlú;
syrá země vrělú krev pije.
I by v každéj děvě po žalním srdečce.
Leže junoše v chladnej zemi,
na junoši roste dubec, dub,
rozkládá sě v suky šíř i šíř.
Cházieva jelen s krásnýma rohoma,
skáče na nožiciech ručiech,
vzhóru v listie piená táhlé hrdlo.
Sletujú sě tlupy bystrých krahujcev,
ze vša lesa sěmo na sěn dub;
pokrakujú na dubě všici;
"pade junoše zlobú vraha!"
Junoše plakachu vše děvy.