XII. Kytice.
Věje větřieček s kniežeckých lesóv,
běže zmilitka ku potoku,
nabiera vody v kovaná vědra.
Po vodě k děvě kytice plyje,
5 kytice vonná z viol a róží.
I je sě děva kyticu loviť,
spade, ach! spade v chladnú vodicu.
Kdabych věděla, kytice krásná!
kdo tebe v kyprú zemicu sáze:
10 tomu bych dala prstének zlatý.
Kdabych věděla, kytice krásná!
kdo tebe lýkem hebúčkým sváza:
tomu bych dala jehlici z vlasóv.
Kdabych věděla, kytice krásná!
15 kdo tě po chladnej vodici pusti:
tomu bych dala vienek svój s hlavy.
Knihovna České společnosti rukopisné [sign. 15a]