ČESKÁ VČELA
| Kytice. | 277
| | |
|---|---|---|---|
ČESKÁ VČELA, ročník II., číslo 18. (25. září 1887), strana 277:
Věje větřieček s kniežeckých lesóv,
běže zmilitka ku potoku,
nabiera vody v kovaná vědra.
Po vodě k děvě kytice plyje,
kytice vonná z viol a róží.
I je sě děva kyticu loviť,
spade, ach! spade v chladnú vodicu.
Kdabych věděla, kytice krásná!
kto tebe v kyprú zemicu sáze:
tomu bych dala prstének zlatý.
Kdabych věděla, kytice krásná!
kto tebe lýkem hebúčkým sváza:
tomu bych dala jehlicu z vlasóv.
Kdabych věděla, kytice krásná!
kto tě po chladnej vodici pusti:
tomu bych dala vienek svój s hlavy.
Knihovna Národního muzea v Praze - Letohrádek [sign. Z1H9]