Vydání Rukopisů

Vácslav Beneš Třebízský
Královna Dagmar
1883

Soběslav Černín byl i se svými bratry vyslán otcem do ciziny, aby našel krále Přemysla Otakara I. a zpravil ho o novinkách v českých zemích. Je nám poprvé představen na svatbě, které se v cizí zemi účastní i Přemysl Otakar s dcerou Dagmar a dánským kralevicem Valdemarem. Ohlášen jako pěvec s devítistrunnou lyrou zpívá Soběhrd staročeskou píseň.

A sotva že za stoly usedli, vešel starosta Ludevít, uklonil se před králevičem i rodinou Přemyslovou, řka: "Před okamžikem přijel mladistvý pevěc, mluví čistou slovančinou, slyšel prý o dnešní svatbě a libo-li vznešeným hostem vyslechnouti jeho zpěv, jest hotov a poslušen všech rozkazů!"

"Ať vejde!" pravil Valdemar a všichni přikývli.

Týmž okamžikem vešel do dvorany mladičký muž tmavohnědých kadeří s lehýnkým pýřením na hořením rtu a na bradě, na vše strany se ukláněje, ale zároveň si prohlédaje hosty nejbystřejším okem ... Neznámý pevěc byl oděn podle nejnovější mody: kabátec jasně zelený se stříbrným lemem, kolem boků bohatě zlacený pás, na němž nedlouhý a rovněž neširoký meč, již tak skoro podoben pozdějšímu kordu, spodky uzounké těsně přiléhající a rozdílna i pokrývka na hlavě od obvyklé čapky. V levici pěvcově devítistrunná lyra.

"Ukaž své umění!"

Králevič Valdemar pokynul pěvci vlídně pravicí.

Cizinec se uklonil poznovu a potom začal:


      "V šírém poli dúbec stojí,
      na dúbci zezhulice
      zakukáše - zaplakáše,
      že nenie vezdy jaro.
      Kakby zrálo žitko v poli,
      by vezdy jaro bylo?
      Kakby zrálo jablko v sadě,
      by vezdy léto bylo!
      Kakby mrzly klasy v stoze,
      by vezdy jeseň byla?
      Kakby děvě těžko bylo,
      by vezdy sama byla ..."

Cizinec zpíval z počátku tichounkým, unylým hlasem, volňoučkým, táhlým tempem, ale každým dalším slovem hlas jeho mohutněl, posluchači přestali takměř dýchati, veškery zraky upíraly se na neznámého, jen králevič Valdemar nespouštěl očí s Drahuščiných lící, ale i jeho rty sevřeny, aby ani dechem nerušil tohohle zpěvu, jenž celou duší jeho zachvíval a i vlny mořské by dovedl upoutati, když nejprudčeji pobouřeny.

Poznámka:
Katolický kněz a spisovatel historických povídek a románů Václav Beneš Třebízský (27.2.1849-20.6.1884) použil ve svých románech Pod skalami (1874), Anežka Přemyslovna (1878) a Královna Dagmar (1883) texty písní z Rukopisu královédvorského.

Královna Dagmar
Historický román Vácslava Beneše Třebízského. Díl třetí: Ve vlasti. V Praze 1883. Nákladem "Libuše", matice zábavy a vědění. Vydání první. Citovaný úryvek ze strany 300. Formát 15 x 10,5 cm.

Moravská zemská knihovna v Brně [sign. 1-393389]