Vydání Rukopisů

Oldřich V. Seykora
Kytice v Rukopise Královédvorském.
1895

Strana 238 až 254:
Kytice v Rukopise Královédvorském.
Napsal Oldřich V. Seykora.

Poslední spiknutí proti RK, nechať jeho důvodem bylo cokoliv, mělo mimo neblahodárné účinky pro spiklence také ten pro RK blahodárný účinek, že studiu RK právě se strany obráncův stále jest věnována zvláštní pozornosť a s takovým úspěchem, jako dosud nikdy. Nejasných, sporných a nerozluštěných míst jest ovšem i po staročeských textech sice přes míru, ale to všecko jest jen věcí vědy; při RK však nejde pouze o vědu, než i o nejdrahocennější literární skvost a kulturní památku českou takovou, která má svůj vynikající a neobyčejný význam a důležitosť netoliko pro nás Čechy a Slovany, ale pro vzdělanosť vůbec. Kulturní zločin, jehož se na RK byli dopustili útočníci poslední, jistě poslední, jest a zůstane velikou skvrnou v kulturních dějinách vůbec a jména "učencův" i neučencův těch budou v historii RK stále a trvale vryta jako jména nejčernější. To nebyla volnosť vědeckého bádání, to byla věru umluvená revoluce nejhrubšího cynismu proti tomu, co českému národu právem bylo a jest a vždy i dále bude posvátno, to byla revoluce "realismu", toho pseudorealismu, s nímž byl do Čech nevím odkud spadl prof. dr. Tomáš G. Masaryk. Ale to vím (a vím to právě i já, jenž jsem byl nejhlubším studiem RK objevil věci, o nichž dosud nikdo neměl vůbec ani potuchy), že i jediné písmě RK více platí a více úcty všeho českého národa zasluhuje, nežli všecka tuctová učenosť všech odpůrcův RK vespolek.

Účelem pak článku tohoto prostě jest, abych promluvil o té básni RK, která jest obyčejně nazývána: Kytice.

Báseň ta jest pravidelně z originálu RK (list 11a, ř. 10-21) přepisována tak:

Strana 239:



             K y t i c e
 
         Věje větřieček z kniežeckých lesóv,
         běže zmilitka ku potoku,
         nabiera vody v kovaná vědra.
         
         Po vodě k děvě kytice plyje,
         kytice vonná z viol a róží.
         
         I je sě děva  kyticu loviť,
         spade, ach! spade v chladnú vodicu.
         
         "Kdabych věděla, kytice krásná,
         kto tebe v kyprú zemicu sáze,
         tomu bych dala prstének zlatý.
         
         Kdabych věděla, kytice krásná,
         kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
         tomu bych dala jehlicu z vlasóv.
         
         Kdabych věděla, kytice krásná,
         kto tě po chladnej vodici pusti,
         tomu bych dala vienek svoj s hlavy."

Celý článek z časopisu Vlasť najdete zde.

Vlasť - časopis pro poučení a zábavu.
Redaktor Tomáš Škrdle. Nákladem družstva Vlasť. Cyrillo-Methodějská knihtiskárna V. Kotrba. Ročník XI. (číslo 3., prosinec 1895).