(Kytice.)
Věje větřieček s kníežeckých lesóv,
běžé zmilitka ku potoku,
nabíerá vody v kovaná vědra.
Po vodě k děvě kytice plyje,
5 kytice vonná z viol a róží.
I je sě děva kyticu loviť:
spade, ach spade v chladnú vodicu!
"Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tebe v kyprú zemicu sáze,
10 tomu bych dala prstének zlatý.
Kda bych věděla, kytice krásná,
kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
tomu bych dala jehlici z vlasóv.
Kda bych věděla, kytice krásná,
15 kto tě po chladnéj vodici pusti,
tomu bych dala víenek svój s hlavy."
Knihovna České společnosti rukopisné v Praze [sign. 334]