Kytice
Staročeský přepis.
Věje větřieček s kniežeckých lesóv
běžie zmilitka ku potoku.
Nabiera vody v kovaná vědra:
po vodě k děvě kytice plyje,
kytice vonná z viol a róží.
I jě sě děva kyticu lovit,
spade, ach, spade, v chladnú vodicu.
Kdabych věděla, kytice krásná,
kto tebe v kyprú zemicu sáze,
tomu bych dala prstének zlatý.
Kdabych věděla, kytice krásná,
kto tebe lýkem hebúčkým sváza,
tomu bych dala jehlici z vlasóv.
Kdabych věděla, kytice krásná,
kto tě po chladnej vodici pusti,
tomu bych dala vienek svój s hlavy.
Knihovna Národního muzea v Praze [sign. Z 16H23]