Kytice Staročeský přepis. Věje větřieček s kniežeckých lesóv běžie zmilitka ku potoku. Nabiera vody v kovaná vědra: po vodě k děvě kytice plyje, kytice vonná z viol a róží. I jě sě děva kyticu lovit, spade, ach, spade, v chladnú vodicu. Kdabych věděla, kytice krásná, kto tebe v kyprú zemicu sáze, tomu bych dala prstének zlatý. Kdabych věděla, kytice krásná, kto tebe lýkem hebúčkým sváza, tomu bych dala jehlici z vlasóv. Kdabych věděla, kytice krásná, kto tě po chladnej vodici pusti, tomu bych dala vienek svój s hlavy.
Knihovna Národního muzea v Praze [sign. Z 16H23]