Václav Beneš Třebízský
Pod skalami
1959
strana 62 a 63:

"Což nezapěješ nám dnes, ty pěvče bohů, jak Záboj vyzýval bratry proti vrahům v boj?" zavolal Mirota v zanícení; mocně mu zase hlavou zabouřily ony doby, kdy jeho pravice svírala mlat a napínala luk.
Ani slova nepromluvil stařec, zespoda řízy vyňal starou červojedlou lyru; tou Lumír lesy snad již pohýbal. Dovedně zajel ve struny. Sladkobolné zvuky, jež tiše hučely zprvu jako předehra, se proměnily v bouř, dalekým hromem zaduněly staré struny - mužnou, válečnou započal stařec. Zvuky varyta - brzy se podobaly řinkotu mečů a zase bušení těžkých pádných mlatů a opět jako rykot bojujících - doprovázely kmetský zpěv: 

      Mužie bratrských srdec,
      jiskrených zrakóv!
      Vám pěju najníží zdola piesň:
      Jde z srdce mého, z srdce najnižeje
      pohrúžena v hoři!
      Otčík zajide k otcem,
      ostaví v dědině dietky svoje
      i svoje ľubice. I nerěče nikomu:
      "Baťo, ty mluvi k nim oteckými slovy!"
      I přijide cuzí úsilno v dědinu
      i cuzími slovy zapovída!
      A tak sě zdě v cuzej vlasti
      od jutra po večer, tako bieše zdieti
      dietkám i ženám, - - -
      I vyhánie z háje vše krahuje,
      i kácí bohy v cuzej vlasti.
      Takým sě klaněti zdě i jim oběcati oběť.
      Nesměchu sě bíti v čelo před bohy,
      ni v súmrky jim dávati jiesti.
      Kamo otčík dáváše krmě bohóm,
      kamo k něm hlásat chodieváše,
      posěkachu vše drva,
      i rozbrušichu vše bohy. - - -
      Dva syny, jejúže hlasy
      přecháziesta v muská,
      vycházévasta v les.
      Tamo mečem i mlatem
      i oščepem učista paži:
      tamo pokrysta i vracesta sě rozkošem,
      I kehdy dorostla biesta paže,
      i jejú umy proti vrahóm
      i dorostáchu druzí bratřieci;
      ajta, všici vyrazichu vz vrahy!
      I by krutosť jich búřiuce nebe,
      i v dědiny vrátíše sě byvšie blahosť.
Stařec dopěl; ale struny dlouho ještě zvučely - nechtělo se prstům z nich. Brzy radost a zase žal, jakési kvílení jako fičení podzimních větrů a opět oblažující hlaholy se střídaly v Těchobudových melodiích. A když utichly, ozvěna je ještě kouzelně napodobila.
"Výborně, Těchobude, v boj rozpěnit dovedl bys naši krev," pochvaloval Mirota stařečka.
"Hodlal bych se při zvucích těch vrhnout v lítou seč," zavolal Kuneš rozjařen: "mnoho by jich skolila má ruka - a pak by se to sladce umíralo. Až půjde si Morana pro mne, pošlu si, Těchobude, pro tebe, budeš-li živ, a k smrti mi musíš hrát, až podruhé se bude Kuneš ženit, ale s tou studenou."

Poznámka:
Katolický kněz a spisovatel historických povídek a románů Václav Beneš Třebízský (27.2.1849-20.6.1884) použil ve svých románech Pod skalami (1874), Anežka Přemyslovna (1878) a Královna Dagmar (1883) texty písní z Rukopisu královédvorského. Román Pod skalami byl napsán roku 1872. Poporvé vyšel v Brně roku 1874 jako XXI. svazek Zábavné bibliotéky s podnázvem Obrazy z křesťanského šedověku v Čechách.

Cyrilka na Hané
Obsahuje povídku z časů Rastislavových - Cyrilka na Hané a historický román Pod skalami. Napsal Václav Beneš Třebízský. Vydalo roku 1959 nakladatelství Lidová demokracie v Praze. Edice Vyšehrad. Náklad 10000 výtisků. Formát 18 x 11,5 cm. Počet stran 308.

Městská knihovna v Praze   [sign. AA 13615]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná