Vydání Rukopisů

Václav Beneš Třebízský
Královna Dagmar
1989

Soběslav Černín byl i se svými bratry vyslán otcem do ciziny, aby našel krále Přemysla Otakara I. a zpravil ho o novinkách v českých zemích. Je nám poprvé představen na svatbě, které se v cizí zemi účastní i Přemysl Otakar s dcerou Dagmar a dánským kralevicem Valdemarem. Ohlášen jako pěvec s devítistrunnou lyrou zpívá Soběhrd staročeskou píseň.

A sotvaže za stoly usedli, vešel starosta Ludevít, uklonil se před králevicem i rodinou Přemyslovou řka: "Před okamžikem přijel mladistvý pevěc, mluví čistou slovanštinou, slyšel prý o dnešní svatbě, a libo-li vznešeným hostům vyslechnout jeho zpěv, jest hotov a poslušen všech rozkazů!"

"Ať vejde!" pravil Valdemar a všichni přikývli.

Týmž okamžikem vešel do dvorany mladičký muž tmavohnědých kadeří s lehýnkým pýřením na hořením rtu a na bradě, na všecky strany se ukláněje, ale zároveň si prohlédaje hosty nejbystřejším okem ... Neznámý pevěc byl oděn podle nejnovější módy: kabátec jasně zelený se stříbrným lemem, kolem boků bohatě zlacený pás, na němž nedlouhý a rovněž neširoký meč, již tak skoro podoben pozdějšímu kordu, spodky uzounké těsně přiléhající a rozdílná i pokrývka na hlavě od obvyklé čapky. V levici pěvcově devítistrunná lyra.

"Ukaž své umění!"

Králevic Valdemar pokynul pěvci vlídně pravicí.

Cizinec se uklonil poznovu a potom začal:


      "V širém poli dúbec stojí,
      na dúbci zezhulice
      zakukáše - zaplakáše,
      že nenie vezdy jaro.
      Kakby zrálo žitko v poli,
      by vezdy jaro bylo?
      Kakby zrálo jablko v sadě,
      by vezdy léto bylo!
      Kakby mrzly klasy v stoze,
      by vezdy jeseň byla?
      Kakby děvě těžko bylo,
      by vezdy sama byla ..."

Cizinec zpíval z počátku tichounkým, unylým hlasem, volňoučkým, táhlým tempem, ale každým dalším slovem hlas jeho mohutněl, posluchači přestali takměř dýchat, veškeré zraky upíraly se na neznámého, jen králevic Valdemar nespouštěl očí s Drahuščiných lící, ale i jeho rty sevřeny, aby ani dechem nerušil tohohle zpěvu, jenž celou duší jeho zachvíval a i vlny mořské by dovedl upoutat, když nejprudčeji pobouřeny.

Poznámka:
Katolický kněz a spisovatel historických povídek a románů Václav Beneš Třebízský (27.2.1849-20.6.1884) použil ve svých románech Anežka Přemyslovna (1878) a Královna Dagmar (1883) texty písní z Rukopisu královédvorského.

Královna Dagmar
Román Václava Beneše Třebízského. Nakladatelství Vyšehrad. Praha 1989. Vydání třinácté. Náklad 20000 výtisků. Formát 20 x 12 cm. Počet stran 359.

Městská knihovna v Praze [sign. AA 28653]