Johannes Urzidil
Goethe v Čechách
2009
strana 296 až 299: 

       DAS STRÄUSSCHEN
           (altböhmisch)

      Wehet ein Lüftchen
      Aus fürstlichen Wäldern;
      Da läufet das Mädchen,
      Da läuft es zum Bach,
      Schöpft in beschlagne
      Eimer das Wasser.

      Vorsichtig, bedächtig
      Versteht sie zu schöpfen.
      Am Flusse zum Mädchen
      Schwimmet ein Sträusschen,
      Ein duftiges Sträusschen
      Von Veilchen und Rosen.

      Wenn ich, du holdes
      Blümchen, es wüsste,
      Wer dich gepflanzet
      In lockeren Boden;
      Wahrlich! dem gäb ich
      Ein goldnes Ringlein.

      Wenn ich, du holdes
      Sträusschen, es wüsste,
      Wer dich mit zartem
      Baste gebunden;
      Wahrlich! dem gäb ich
      Die Nadel vom Haare.

      Wenn ich, du holdes
      Blümchen, es wüsste,
      Wer in den kühlen
      Bach dich geworfen;
      Wahrlich! dem gäb ich
      Mein Kränzlein vom Haupte.

      Und so verfolgt sie
      Das eilende Sträusschen,
      Sie eilet vorauf ihm,
      Versucht es zu fangen:
      Da fällt, ach! Da fällt sie
      Ins kühlige Wasser.

Pod názvem Kytice (Das Sträusschen) a s dodatkem "staročeská" najdeme mezi Goethovými básněmi píseň, jež si zaslouží zvláštní pozornost, protože nejde ani o původní tvorbu, ani o překlad, nýbrž o variaci na překlad a o drobnost zajímavou z hlediska kulturněhistorického. Proto se touto básní chceme zabývat na tomto místě. Jak již jsme uvedli, poslal v roce 1817 Pavel Josef Šafařík Goethovi ukázky z Královédvorského rukopisu, jejž údajně "objevil" Václav Hanka. Roku 1822 mu navíc v Mariánských Lázních hrabě Kašpar Šternberk věnoval německý překlad tohoto rukopisu, vydaný v Praze roku 1819, který mimo jiné tlumočil údajně staročeské lyrické a epické básně (z devátého a desátého století). Jedna z nich, Kytice, ho právem jako nejpůvabnější z celé sbírky zaujala. Jak se později prokázalo, vycházel Hanka u této básně z ruské předlohy. A je velmi příznačné, že když se Goethe (deník, Cheb, 28. července 1822) touto básní zabýval, něco v jejím pojetí mu znělo ne zcela přesvědčivě, takže ji pokládal za nutné poopravit, doplnit a stroficky uskupit, přičemž se bezděky shodl s původní ruskou předlohou. "Úpravou přetvořil Kytici", stojí v deníku.
Verše textu, který dostal, ponechal Goethe netknuté a pozměnil jen interpunkci. Přidal pět veršů, které mají postihnout dívčinu povahu a živost, a celek rozdělil do šesti strof, které obnovují kompozici v duchu lidové písně. Hlavní změny však báseň došla vnitřně: pointu totiž, dívčin pád do vody, Goethe působivě přesunul na závěr, čímž navíc zcela vyhověl i správnosti věcné, protože je nepravděpodobné, že dívka, která právě spadla do vody, bude ještě obšírněji promlouvat.
Těsně před návratem z Chebu 26. srpna 1822 připojil Goethe svou Kytici k dopisu Kašparu Šternberkovi, který kromě drobných osobních poznámek obsahoval i soupis chebských nerostů a projevy starostlivého zájmu o pražské muzeum. "Ale aby i tuto zásilku rozjasnily půvaby básnické, přikládám již známou Kytici, kterou jsem si v kritické smělosti odvážil upravit zpět do šestiveršových strof, aniž chci tvrdit, že se tím vylepšila." Co Goethe myslel oním "upravit zpět do šestiveršových strof"? Tušil něco? Báseň otiskl v časopise "Über Kunst und Altertum" a Zelter ji zhudebnil, za což mu Goethe poděkoval slovy: "Slyšel jsem ji nejprve očima a opět se radoval z tvé laskavé příznačné důslednosti."
Šternberk rozeslal opisy Goethovy verze několika českým spisovatelům. Goethova úprava Kytice vyzývala po celé devatenácté století české badatele k estetickým a kritickým úvahám. Přitom je nejdůležitější, že když Tomáš Garrigue Masaryk prokazoval nepravost Královédvorského rukopisu, odvolával se na Goethův zásah. Skutečnost, že velký básník pokládal za nutné Kytici přepracovat, se totiž Masarykovi jevila pádným estetickým argumentem proti autentičnosti textu. V pozdějších letech se Goethe o Královédvorském rukopisu ještě opakovaně a vesměs pochvalně zmínil a pokusil se upravit i další píseň, Skřivánka (Pleje děva konopie..., Die Lerche: Gätet Mädchen Hanf an dem Herrengarten...). Šternberk Goethovi věnoval faksimile rukopisu. Čeští literáti si na Goethově zájmu o tento dokument velmi zakládali a Čelakovský se dával slyšet, že Goethe hodlá napsat předmluvu k jeho dvojjazyčnému česko-německému vydání. To však zůstalo jen zbožným přáním českých nacionalistů.

Johannes Urzidil   (3.2.1896 - 2.11.1970)
pražský německý spisovatel, básník, slavista, germanista, historik umění

Goethe v Čechách
Napsal Johannes Urzidil. Z německého originálu Goethe in Böhmen vydaného nakladatelstvím Deutsche Buch-Gemeinschaft v Berlíně, Darmstadtu a Vídni roku 1965 přeložila Veronika Dudková. Vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská v Příbrami v roce 2009. Vydání první. Formát 20,5 x 14,5 cm. Počet stran 504.

Městská knihovna v Praze  [sign. X 7645]

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná