Prof. Hynek Wurt
Proč nemohl Hanka býti padělatelem
Rukopisů Zelenohorského a Kralodvorského?
V Kroměříži 1911 
                                                    Motto:
                                                    Nazýváme ze zdvořilosti
                                                    učenost vědou - ale
                                                    učenost vědou není.
                                                                 Demogeot.
Vstup.

Prostudoval jsem Hanušovo dílko několikrát. Po důkladném logickém rozboru stati Hanušovy přišel jsem k výsledkům překvapujícím a pro každého upřímného Čecha, který kvůli dočasnému prospěchu ještě nezahodil všem zdravým národům svaté idey (realisté praví illuze) "vlast, národ, český jazyk, státní právo, vlastenectví", velmi potěšitelným. - Jsem jist, že od kritika K. v Čase, který v čís. ze dne 17. listopadu t. r. tak hrubě spílá Žunkovičovi,  [1] i já budu surově napaden, než rád každou pohanu ponesu - ne pro elixir zlata, o ten se ucházeti nebudu a nechci - ale proto, že mi svědomí nedá, abych mlčel ku křivdě páchané proti památce Hankově a proti našim rukopisům.

Hanuš dokazuje:

1.  Padělků podobných RKZ jest ve světové literatuře dost; padělání takové jest snadné.
2.  Romantická nálada myslí prvních dvou desítiletí XIX. věku dala povstati RKZ.
3.  Hanuš tvrdí (nedokazuje), že padělatelem staročeského textu byl Hanka.
4.  Tvrdí, že do RZ Linda vepsal: Hanka fecit.
Přesně logickým rozborem Hanušovy stati shledáme, že Hanuš ve své slepé víře ve falešnost rukopisů z pravých premis odvozoval falešné úsudky a že vlastně dokázal:
1.  Padělků, podobných RKZ, ve světové literatuře nebylo, není, nebude.
2.  Rukopisy vzbudily onu romantickou náladu a ne naopak.
3.  Hanka nemohl býti tvůrcem staročeského textu.
4.  Linda do RZ vůbec ničeho nenapsal.

I.  Padělků podobných RKZ ve světové literatuře nebylo, není a nebude.

Hanuš praví na str. 24: "Falsifikáty básnické zajisté nejsou tak nesnadné, jak se často soudí." Na dotvrzení toho mluví na str. 4-24 o Macphersonově Ossianu, o Gologanovu, o vicomtu de la Villemarqué a o Prosperu Mérimée (str. 53), o několika Němcích, o Fählmannovi, mohl připsati falsa několika latinských listin - a chtěl-li by, třeba i Tacitovu Germanii (ač já pravost této nepopírám) - Avšak všechny tyto spisy nedají se s RKZ porovnati, poněvadž Macpherson psal své padělky v moderní angličtině, Villemarqué a Mérimée v moderní francouzštině, zmínění Němci v moderní němčině, Fählmann v moderní estonštině a Gologanov v moderním nářečí Pomáků. - Kdyby byli Linda a Hanka napsali rukopisy v moderní češtině a řekli: "Je to překlad starého rukopisu ze 14. století - ale rukopis ten nám myši snědly, už ho nemáme" - pak by to byl padělek à la Macpherson et tuttiquanti.
Zůstal by Chatterton a Sulakadzev. - První se pokusil pošinouti své tvorby z 18. do 15. a 16. století, což mu dobrodružným pravopisem anglickým bylo usnadněno - avšak již v prvním roce bylo dokázáno hravě, že dílo Chattertonovo jest padělkem. - Sulakadzev pak vydal jen snímek první sloky (jest to dle Hanuše str. 10 padělek hrubý, nehorázný, bezmyšlenkovitý) - a tento snímek neklamal nikoho.
RKZ jsou však i dle Hanuše básně cenné, krásně zaokrouhlené (vyspělé), jsou plné naivních a přece nádherných obratů, sepsané ve starodávné češtině písmem odpovídajícím staré době, jsou skoro bez cizomluvů, což jest přirozeno. - I německé Nibelungy se vyznačují přesnou mluvou, poněvadž za té doby nebylo ještě modou pitvořiti řeč cizími obraty a slovy, tu románskými a latinskými, tam německými a j. - V Nibelungách odpouští Siegfried králům saskému a dánskému, kteří plenili zemi burgundskou.
Rukopisové musely býti do novočeštiny přeloženy, byla tam místa, jimž za tehdejšího stavu slavistiky ani Jungmann, ani Svoboda a Hanka nerozuměli, mnohé jest po dnes záhadno neb špatně pojato, jak lze v díle Žunkovičově (RKZ, Kroměříž 1911, cena 2 K) čísti. - Kdyby byly RKZ padělky, pak by to bylo ve světové literatuře unikum nepochopitelné a nevysvětlitelné.

II.  Romantická nálada mysli od r. 1818 až 1850 a snad i později byla vyvolána rukopisy a ne naopak.

Hanuš uvádí k roku
1829  svědectví Svobodovo,
1902  výrok Franceva,
1822  výrok Palackého,
1826  jmenuje Šafaříka,
1825  jmenuje Jungmanna,
1820-24  jmenuje Hanku,
1820-22 a 24  jmenuje Rakowieckého,
1824  jmenuje Svobodu,
1832  jmenuje Šafaříka,
1818  jmenuje Šafaříka a Palackého,
1829  jmenuje Svobodu,
1843  jmenuje Šafaříka,
1829  jmenuje Svobodu,
1821  jmenuje Hanku,
1826  jmenuje Lindu,
1829  opět Svobodu,
1821 a 1822  Lindu,
1825  připomíná Mater Verborum,
1820  připomíná Šiškova,
1842  připomíná Hanku,
1824  připomínáSvobodu.

Z doby před objevením rukopisů uvádí Hanuš namátkou r. 1810 (asi 1810) - a konečně 1814, ve kterém roce Hanka poukazuje na krásu písně venkovské a na tvrdost písně městské. (To snad přece není romantismus).
Poněvadž na str. 68 Hanuš sám doznává, že rukopisy byly přijaty s nadšením, poněvadž víme, že za válek napoleonských a za následujících let bídy a státního bankrotu lid český měl jiné starosti než romantismus, musí každý nepředpojatý a zdravý mozek z údajů Hanušových souditi takto:
"Z nadšení způsobeného rukopisy povstala ona romantická nálada, sesílená poznáním, že jazyky slovanské jsou příbuzny prastarému sanskrtu. Z dat Hanušem v 2. kapitole uvedených to vysvítá nad slunce jasněji."

III.  Hanka nemůže býti tvůrcem staročeského textu RKZ.

O rukopisech píše Hanuš toto:
Str. 68.  Ani skeptický Dobrovský nešetřil pochvalou a přijal nález s plnou důvěrou. Zřejmo z toho nejen, jak dobře podařilo se písaři a staročeskému textatorovi vžíti se do výzkumů Dobrovského.
Str. 82.  Rukopisy zůstávají a zůstanou cennými básnickými památkami naší nové literatury.
Str. 86. Obsah rukopisů obsahuje vrchol básnického tvoření V. Hanky a J. Lindy.
A co napsal Hanuš o spisovateli Hankovi?
1.  V Ottově slovníku pod slovem Hanka tvrdí, že Hanka napsal r. 1819 (tedy po objevení rukopisů) archaizující báseň "Na Sebe" tak směšnou, že byla hned parodována. A na str. 42 svých RKZ, že r. 1822 Hanka přeložil "Slovo o polku Igorově" do nové češtiny (prosím!!) velmi chatrně. Na str. 74, že Hanka ukončil svou dráhu jako všední fušer - a r. 1849 znal Hanka přece staré české spisy již dostatečně - či ne?
Kdy byl tedy dle Hanuše Hanka mistrem? Jen r. 1817.
A nyní si uvědomněme: kdo byl Hanka z r. 1817? - Hanka byl roku 1817 26-letý mladý muž, který až do svého šestnáctého roku vypomáhal otci při polním hospodářství (chodil do školy jen v zimě). Pak šel na střední školy, kde těžce mu zápasiti bylo zvláště s němčinou, poněvadž měl nedostatečné předběžné vzdělání, studoval pak ve Vídni jus a pobyl tam tuším tři roky - to trvalo do r. 1816. Poněvadž i dle Hanuše (str. 55) po úspěchu písně Vyšehradské, písně malého rozsahu, chatrného jazyka, nepodařeného písma i obsahu, vydané r. 1816 (ač dokázáno není, že by padělek byl od Hanky) RK objeven byl 16. září 1817, neměl by Hanka k padělání RK k disposici ani celý rok!! - A čeho k tomu bylo potřebí? - Ničeho než těchto maličkostí:
1.  Sepsal lyrické písně RK.
2.  Převedl své lyrické písně a Lindovy písně epické do staré češtiny tak dovedně, že i Dobrovský, jediný znalec staré češtiny té doby, nešetřil chválou.
3.  Vyhledal 5000 slov v rozličných starých památkách českých.
4.  Poněvadž asi 1000 slov a tvarů se neshoduje s gramatikou Gebaurovou, prostudoval mluvu Srbů Lužických (Gebaurem proskribované aoristy jsou doloženy právě z mluvy nynějších Srbů, v starověku českém hraničících s obvodem řeči české bezprostředně) a nářečí moravská, slovácká a slovinská (Slovinci bydleli dle Braniše v jižních Čechách). Hanka se ukázal tedy nejen falsátorem, než četl budoucnost ve hvězdách. -
5.  Vyučil se drobnému, úhlednému písmu písaře diletanta, odpovídajícímu svým charakterem úplně písmu ze 13.-14. století. (Kdo se o to zajímá, jak písmo diletantů vypadalo, ať si prohlédne v universitní bibliothéce manuskript písaře diletanta v knize: Koschwitz, Les plus anciens monuments de la langue française. Poslední dva řádky jsou později připsány a podobají se drobnou úhledností písma písmu našeho RK.)
6.  Hanka se vycvičil tak důkladně v chemii, že našel pergamen hodící se do 13.-14. stol.
7.  Vynalezl inkoust nezničitelný, zelenavý, který tak do pergamenu vsákl, že chemická zkouška musela doznati, že RK skutečně je ze 14. století.  [2]
8.  Excerptoval s Lindou místa z Ataly, Ztraceného ráje, Ossiana, Homera, Nibelungů, minnesaengrů, španělských romancí, Herdera, Goethova Wertera, Slova o pluku Igorově, bylin ruských, junáckých zpěvů srbských, Marko Polova Milionu, z lužické srbštiny a j. Vše pak přeložil do staré češtiny.
9.  Honem prostudoval starou správu zemskou, staré zvyky, rytířské hry atd.
10.  Zaprášil a pošpinil rukopis, vpašoval ho do sklepu v Králové Dvoru a navedl Šáfra, aby ten rukopis našel.
11.  Zverboval celou mafii z laiků a kněží, kteří ještě po létech křivě přísahali a svědčili, jen aby realistům nadělali trampot.
A nyní bez žertu: může nepředpojatý člověk usouditi, že to možno za rok, za deset let, za 50 let člověku vší vědou vyzbrojenému? - Jistě že ne! Tím méně mohl něco podobného dovésti mladý, nezkušený muž šestadvacetiietý, za jediný rok, muž bojující těžce za skývu denního chleba. Přesným rozborem pojednání Hanušova jsme tedy jasně dokázali, že Hanka RK padělati nemohl a vůbec žádný Čech z 19. století. - Rukopisy jsou tedy pravé. Doufám, že Hanuš, po uvážení všeho mnou zde uvedeného, sám nahlédne a dozná, že se mýlil, že Hanka padělatelem není. Takové doznání jen zachrání jeho reputaci - a poněvadž nám svým dílem tento rozbor umožnil, vzdáváme mu za to zde skutečně upřímný, srdečný dík.

IV.  Linda nevepsal nic do RZ.

Nyní přicházíme k nejsmutnějšímu bodu ve sporu o rukopisy. Dolanský našel, tak se rozkřičelo, v RZ kryptogram: V. Hanka fecit; "Aha", plesali odpůrci, "tím chtěl Hanka své

Obraz 1.
Fotografie sporného místa 2,5 krát zvětšeného.

Obraz 2.
Fotografie lithografie Hennigovy 2,5 krát zvětšené.
(Obě dvě pořídil Žunkovič v květnu 1911.)

autorství pro případ potřeby zajistiti". Hanuš, jako svědomitý badatel ovšem poukázal ve Slovníku naučném, že to Hanka napsati nemohl - nebo, když se dostal do soudu s Kuhem, byl by toto nebezpečné místo jistě zničil. Hanuš soudí, že to tam vepsal Linda, který pry měl jemnější (!) svědomí než Hanka. - Ovšem, co ten neb onen soudí, to ještě není důkazem. - Toto "V. Hanka fecit" odstrašilo konečně všechny obránce RKZ - a přece toto "V. Hanka fecit" v RZ nestojí! Žunkovič nám ve svém spise podal fotografický snímek tohoto místa r. 1911, a toto místo je úplně shodné se staršími fotografiemi. V 49. verši Libušina soudu vynechal písař tři neb čtyři krátká slova. Později, ještě ve staré době, doplnil kterýsi čtenář toto místo takto: napsal tam šest gotických stinných čár, které mohou označovati kombinace písmem i, n, m, u - pak je ligatura (e+i?), pak dlouhé s, čára a ještě jedna čára. - Hanka četl: u niei stasta, což ovšem není možno. Proto r. 1835 a 1851 četl vystupiště - rovněž nemožno. Teprv Žunkovič záhadu rozluštil: i u niei su (a u ní jsou). Že tomu tak jest, může se každý přesvědčiti, prohlédne-li starší neb novou fotografii neb RZ sám. - A Hanuš, důvěřuje Dolanskému, dvakrát (str. 54 a 80) tvrdí, že Dolanský tam četl: V. Hanka fecit. - Doufáme, že Hanuš toto udání opraví, poněvadž jej pokládáme za protivníka sice předpojatého, ale badatele seriosního.

Žunkovič též přišel na to, odkud Dolanský své Hanka fecit má. - V lithographii Hennigově z roku 1836 jest toto místo vyplněno spletí teček, poněvadž si s tím místem nevěděl rady. Z těch teček možno sestrojiti písmena; A, H, E, R, K, F, V, N, U; SS, O, P, B, snad i L, D a T - a ve velkých rysech M, R. - Nenašel jsem C, G, J, Qu, X, Y, Z. Můžeme tedy složiti mnoho jmen, kupř. Hanuss, Massar, Lassar a j. - a ovšem i Hanka, ale fecit nikoliv. - Tím je "V. Hanka fecit" odbyto.  [3]
Jest na českém lidu, aby vrácena byla čest neprávem pomluvenému Hankovi.

V.

Tím by byla má úloha skončena. - Budiž mi však dovoleno ještě jiné poznámky RKZ dodati.
1.  Gudrun, nalezená posud v jediném exempláři v Rakousku, opěvá v hornoněmeckém jazyku pověsti normanské. - Nikoho, nenapadlo ji prohlásiti za padělek. - Jestliže v RK některá píseň upomíná na píseň ruskou - to má býti důkaz padělku! - Karel Veliký dal sebrati staré písně germánské - z té sbírky se zachoval jediný zlomek: Hildebrand a Hadubrand (ač-li z té sbírky pochází). Posud nikdo nemá tento fragment za padělek. - V jednom německém klášteře se našel zlomek Tacita: Germania - teprv v nejnovější době opovážil se M. pochybovati, že by takové byly bývaly mravy Germánů, jak je tam Tacitus líčí - ale jinak nemá M. Germanii za padělek. - Proč právě RKZ byly vystaveny takovým útokům? - Víme, jaká zášť a nenávist národa českého ovládá od 40-50 let některé německé učence. (Momsen.) Kdo něco proti národu českému vymyslil, byl u takových pánů "Liebkind", celý německý učený svět o něm psal. Nechci mluviti o prospěchářství, ale ješitní lidé využitkovali toho, psali, jak se to těm pánům líbilo a líbí (viz u Žunkoviče: Dějiny lit. české od Jakubce). Křikem celé politické strany dali se i honetní pracovníci mimoděk strhnouti a pracovali o všecko pryč, aby RKZ zničili. Že Gebauer obracel, je známo; - doufejme, že Hanuš obrátí též.
2.  K začátku RZ. Žunkovič má pravdu; pašú je vedou války, ruby strojá - konají domácí práce. Tak se zpívá o Jánošíkovi: samopašno dieťa. - V Kottovi jsem našel samopašný, pašák, paška, pachole, pacholek (pěší voják u V. z Mitrovic); snad sem patří též pašovati.
Rub je německé Arb (Arbeit, tedy práce); odtud roba, robátko, robota. Z Arb povstala již v starší době dubleta: rab = Sklave. (Srovnej též u Schoelera: la robe).
3.  Dobrovský tvrdil, že Češi byli až do pokřesťanění: roh (surový). Hanuš se zle hněvá na všechny učence, kteří tomu odporovali, ač Dobrovský pro svůj výrok důkazů neměl.
RZ a po něm Hájek tvrdí, že již za Libuše Češi znali písmo. Již to, že slovo "psáti" je všeslovanské, mluví pro RZ. Avšak máme i svědectví jiné. Ibrahim Ibn Jakob, jenž navštívil Prahu r. 965, praví, že Praha byla té doby nejbohatším obchodním městem střední Evropy. Zde našel mnoho slovanských kupců a praví, že ve městě Phraga znají druh plátěných peněz - znali tedy písmo. A nežli se to stalo, uplynula jistě mnohá století.
4.  Hájek prý má výmysly a báchorky. Ptám se: Měl by Herodot té ceny, jakou má, kdyby nebyl napsal všechny pověsti tak, jak je slyšel? - Proto právem Brentato poctivého Hájka tak nadšeně velebí (str. 45).
5.  Jagičova rozprava "Gradja" neobstojí proti Wallnerové stati (Jahresbericht der Realschule in Laibach 1904/5), který dokázal, že Kosmova "Vojna Neklana s Vlaslavem" (rukopis ze 16. stol.) a Sagga o Hertnidovi a Isungu (napsána teprv ve 14. stol.) jsou na sobě závislými a sice tak, že pověst ta přišla od břehů Baltického moře do Čech, a že Kosmas měl před sebou epickou báseň. Odchylná redakce u Pulkavy, Hájka, Dubravia se zakládá na živém podání lidovém. Štyr, Zder, Siderius, Čtmir (m. Štmir) pochází z německého Stier. Polednice, u Wallnera palenice - je totéž co německá Walküre (srovné Walfeld, Walhalla etc.), odtud naše "válka", valný: valné voje = bojovné voje. Že Češi mravy a pověsti německé museli znáti, je samozřejmo, vždyť naše knížata (od Svatopluka moravského a možná i dříve), bývala i s družinou hostmi u Němců, brala si manželky z Němec. - Ve Swanhildě (Edda) přichází slovanští rekové Jaroslav a Jarosskar (normansky: Jaryzleifer, Jaryzskar). Nebyly tedy Čechy ohraženy čínskou zdí ani proti Germánům, ani proti Slovanům. Zajímavo je též, že Měčislav (čili Mstislav) polský, manžel naší Dúbravky, byl zároveň bratrancem Knuta Velkého!
6.  Kdyby Gebauer byl založil svou staročeskou mluvnici jen na pramenech mladších než Alexandreida, byla by tato též padělkem. - Že jsou formy v RKZ doloženy z lužické srbštiny, slovinštiny, slovenštiny a z dialektů moravských, nesmí nás másti. Těmito doklady ovšem oněch 1000 tvarů dle Gebaura nesprávných jsou prokázány správnými. A tu si pamatujme toto: Po úpadku říše římské vyskytla se spousta neologismů - a tyto neologismy byly romanisty prohlášeny za archaismy, poněvadž je našli v latinských památkách předklasických. - Ještě nikoho nenapadlo, ony památky prohlásit za padělky.
7.  Vytýká se RKZ demokratický duch, jako bychom neměli Spytihněva a Poláci Kazimíra, zvaného králem chlopů. - Co se týče "rohů" a "pegnaze" (nápis zní vlastně en zekin) - viz Žunkoviče. - Dalo by se ještě mnoho pověděti, než tímto končím.

Poznámky:

  [1]  K. nazývá Slovince Žunkoviče blbcem, poněvadž vyřkl mínění, že ve staré češtině se snad č a š střídaly (čirý - širý). Kdyby K., nejpovrchnější ze všech povrchních realistů, byl nahlédnul do Kottova slovníku, byl by takových záměn nalezl dosti. Byl by tam našel, že naše čirý pochází od německého schier anebo schier od čirý; tu má záměnu jednu. Dále by tam našel: v čirém poli forman stojí (Bart. D. 104); pak Sušilovy písně č. 7, 125, 134, 476 - místo v širém poli. - Rovněž šošovice - čočka, štyry - čtyry. Čmel znělo kdysi štmel; Čmír a Čtmír povstalo ze Štmír a toto ze Štyr (u Cosmas-a Tyr, ale toto je jen latinisované Štyr. Viz níže).

[2]  Mikroskopické, mikrochemické a palaeografické zkoumání prof. A. Bělohoubka r. 1886 dokázalo, že rukopis se chová po stránce mikroskopické, mikrochemické a palaeografické v podstatě, tak jak nepochybně starobylé rukopisy z věku, do něhož se klade. - Hanuš toto svědectví svým čtenářům zamlčel, ačkoliv dvakrát, str. 57 a str. 83 svým čtenářům připomíná, že r. 1887 při zkoušce palaeografické a chemické prokázána byla padělanost písně Milostné a Vyšehradské. - Toto zamlčení není opravdu od Hanuše pěkné.

[3]  Proč Hanuš soudil na Lindu, proč ne na nějakého nepřítele Hankova a rukopisů, jest mi skutečně hádankou. A pak pomysleme si, jak by se byl Hanka tvářil, který přece dle Hanuše má být: textátorem RZ, když to místo najednou našel, a neví, jak se tam dostalo a co s ním? Byl by je tam ztrpěl?

Proč nemohl Hanka býti padělatelem Rukopisů Zelenohorského a Kralodvorského?
Napsal prof. Hynek Wurt, Berlín. V Kroměřížio 1911. Nákladem vlastním. - Tiskem Jindřicha Slováka v Kroměříži. Formát 15,5 x 22,5 cm. Počet stran 12.
©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná