Karel Nesměrák
Václav Hanka
Narodil se 10. června 1791 v rodině rolníka a hostinského v Hořiněvsi
u Hradce Králové. Zpočátku bylo jeho vzdělání zanedbáváno, teprve v roce
1804 přišel do gymnasia v Hradci Králové. Na filosofii v Praze se seznámil s
česky uvědomělými studenty a společně navštěvovali soukromé přednášky Josefa
Dobrovského, jehož se stal žákem. Roku 1813 odjel do Vídně studovat práva.
Lákala ho také práce novinářská a tak se seznámil s vydavatelem Vídeňských
novin Janem Nepomukem Hromádkou. Navázal rovněž styk se slovinským slavistou
Bartolomějem Kopitarem.
16. září 1817 ve věžní kobce děkanského kostela sv. Jana Křtitele
ve Dvoře Králové nalezl Rukopis královédvorský.
Roku 1819 se stal úředníkem nově vzniklého Musea Království českého a o
dvě léta později, r. 1821, i jeho bibliothekářem. Ve své funkci
rozšířil sbírky o mnoho cenných rukopisů a tisků. Od r. 1848 přednášel
na Karlově universitě staroslověnštinu a ruštinu. Byl členem České královské
společnosti nauk, členem mnoha zahraničních universit a učených společnosti.
Zemřel 12. ledna 1861 v Praze, pochován je na Vyšehradském hřbitově.
Hankova literární činnost je jednak odborně jazyková, jednak básnická a
publicistická. Jako jazykovědec udržoval hojné styky se slavisty. Byl
editorem staročeské literatury (Starobylá skádání, 6 dílů, 1817-1823).
Pro češtinu mají význam jeho práce o pravopise, kdy navrhl a prosadil jeho
tzv. analogickou úpravu (odstranění psaní g místo j a j místo í). Vydal
Pravopis český (1817, celkem v 9 vydáních), Mluvnici čili Soustavu
českého jazyka podle Dobrovského (1822), Mluvnice jazyka polského (1839),
Počátky ruského jazyka (1850), Počátky posvátného jazyka slovanského (1846).
S jeho filologickou prací souvisí i několik překladů např.
Prostonárodní srbská múza do Čech převedená (1817), Igor Svjatoslavič
(1821). Jeho původní básnická tvorba vycházela v jedinné sbírce Dvanáctero
písní (1815, později jen Písně), z nichž některé jeho básně byly zhudebněny
(Škroup, Tomášek).
© Česká společnost rukopisná