Dokumenty rkp. sporu

T. Halík
Dějiny Dvora Králové n. L.
1926

(Úryvky z knihy, které se týkají Rukopisu Královédvorského, vybral JAG.)

Strana 89:

K r. 1817 víže se zvlášť památná událost. 16. září toho roku zavítal do Dvora Václav Hanka, který na zmínku kaplana dvorského Pankracia Borče, že ve sklepení věže kostelní mezi starými papíry jsou šípy Žižkovy, tam se odebral a za přítomnosti kaplanovy a ministranta Jana Šáfra objevil rukopis, zvaný Královédvorský, jak o tom svědčí deska, zasazená na zdi sklepení. Tento rukopis byl sice později prohlášen za nepravý, nicméně měl ohromný vliv na vývoj národa českého vůbec a města Dvora zvláště. Protože básně jeho vynikají neobyčejnou krásou, což je uznáváno se všech stran, staly se vydatným pramenem, z něhož čerpali zvláště básníci i umělci výtvarní i hudební. Nadšení, které rukopis ten vzbudil, posílilo i uvědomění občanů dvorských a četné památky ve městě vztahují se k němu.

Strana 99:

16. září 1847 slavena byla ve Dvoře památka 30. výročí nalezení rukopisu Královédvorského besedou i byla vydána při té příležitosti zvláštní knížka se vzpomínkami na objevení rukopisu, s popisem slavnosti a několika oslavnými básničkami. Tato oslava přispěla velikou měrou k posílení národního uvědomění českého lidu ve Dvoře.

Strana 103 až 106:

Ještě více však bylo slaveno 40-leté výročí nalezení rukopisu Královédvorského 29. září 1857, při čemž byla odhalena také socha Zábojova na hlavním náměstí na nové kašně, když stará kašna se časem rozpadla. Na kašně je zasazena deska s jménem Jana Koppa, který si získal neocenitelné zásluhy o městský vodovod.

Obr. Socha Zábojova na náměstí podle současné perokresby sochaře Josefa Rubliče.

Podnět k soše Zábojově dala báseň rukopisu Královédvorského, v níž se líčí zápas Čechů za svobodu proti odvěkému nepříteli, který ze západu postupoval, aby pod kruté jho podrobil slovanské národy, z nichž na ráně byl především národ český. Vůdce Čechů silný Záboj vystoupil na skálu, pnoucí se z tmavého lesa, rozhlédl se po kraji a smutek ho jal nad ztrátou svobody otčiny, která musela poslouchati cizince, jenž v ní zaváděl nové zvyky, lidu protivné. A v tomto stavu zobrazil ho umělec, jak se opírá pravou rukou o štít, levou pak tiskne zvučné varyto k srdci, jsa zároveň nejen bojovníkem, nýbrž i pěvcem, který plamennými slovy, provázenými hudebním nástrojem, rozohnil krajany své k největší udatnosti, na niž také poukazuje lev, který leží vzadu u jeho nohou. Záboj s druhem svým Slavojem sebrali vojsko, s nímž se vrhli na nepřátele, jež vedl Luděk a skvěle zvítězili. Luděk sám v tom boji zahynul.

Ze skály, na níž stojí Záboj v kroji staroslovanském, opásán mečem a hledě zasmušilým zrakem v dálku, prýští tři prameny vody. U otvoru jednoho je vytesána labuť jako odznak čistoty, u druhého had, který značí zdraví, a u třetího krychle, značící stálost. Pod sochou jest do skály vtesáno jméno Záboj a o něco níže slova: "Ty mluvi k nim oteckými slovy!" (Ty mluv k nim rodnými slovy!). To znamená, že si máme mateřského jazyka nade vše vážiti a jej všemožně zvelebovati.

Socha, která má znázorňovati vzor statečného vlastence, byla postavena nákladem královédvorských várečníků, totiž měšťanů, kteří měli právo vařiti pivo, a stála 1200 zl. tehdejší měny.

Sochu z tvrdého pískovce zhotovili bratři František a Antonín Wagnerové, jak o tom svědčí značka na ní: A. F. Wagner fecit (zhotovil). Byli to synové sochaře ve Dvoře Králové n. L. Starší bratr František pracoval o ní přes rok a pomáhal mu mladší bratr Antonín. František brzo potom zemřel. Antonín narodil se 3. července 1834 ve Dvoře Králové n. L., vzdělal se v Praze u proslulého sochaře Josefa Maxe a v Italii. Usadil se trvale ve Vídni a ozdobil tu vynikající budovy, jako dvorní hrad, svými výtvory. Největších úspěchů domohl se však v Čechách. Na hlavním průčelí Národního divadla v Praze jsou od něho sochy Záboje a Lumíra a na průčelí vltavském alegorické postavy umění. Před Národním museem stojí jeho Čechie, v průčelí jeho různé reliefy znázorňují z části důležité události dějinné, uvnitř pak jsou alegorické postavy několika věd. V jeho dílech se chválí básnický vzlet a svědomitost, s jakou tvořil. Od něho je také bronzové poprsí Václava Hanky, které bylo pořízeno nákladem obce dvorské za 400 zl. a postaveno r. 1867 v Hankově zahradě nedaleko gymnasia na podstavci s nápisem na mramorové desce: Váceslavu Hankovi Dvůr Králové r. 1867. Antonín Wagner zemřel 27. ledna 1895.

29. září 1857 sešlo se do města mnoho cizích hostí, mezi nimiž dlužno je na předním místě jmenovati Václava Hanku, který předčítal četnému shromáždění obecenstva výňatky z rukopisu Královédvorského v jazyku staročeském, jiní pak v jiných řečích. Slavnost odhalení sochy Zábojovy zahájil řečí ředitel škol P. Bedřich Landrok, který uvedl, jaký význam měl rukopis Královédvorský pro český národ a jak na oslavu jeho zbudována byla krásná socha, znázorňující Záboje, o němž přečetl shromážděnému obecenstvu báseň rukopisu Záboj a Slavoj v jazyku novočeském učitel reálky ve Dvoře Antonín Tkadlec.

Strana 107 a 108:

Ředitelem divadla byl Antonín Tkadlec, učitel školy reálné, který byl také zvolen předsedou sboru pro vystavení divadla. Sbor se ustavil na jeho podnět v den úmrtí Václ. Hanky 12. ledna r. 1861. Později byl ředitel Tkadlec jeho jednatelem. Na divadlo byly konány sbírky, ale nestačily; až když obec koupila zahradu s hospodou na vale r. 1867, mohlo se přikročiti ke stavbě, která byla dokončena r. 1873. R. 1874 zahájena byla divadelní představení v domě, nazvaném na počest Hanky Hankův dům; také spolek divadelních ochotníků se nazval Hankovým jménem. R. 1904 byl Hankův dům přestavěn a sál nově upraven. Pořízena byla nová opona, na níž je malířem Vladimírem Županským znázorněn výjev z rukopisu Královédvorského o statečném jinochu, který byl básníkem přirovnán k hbitému jelenu, poskakujícímu po horách a dolinách, jak byl od vraha ubit a jak jej oplakávaly děvy. Hankův dům se stal střediskem společenského života občanů dvorských, jímž je podnes, jakož i přilehlá zahrada v letní době byla do nedávného času místem různých oslav, než-li ustoupila letnímu cvičišti Sokola, které nyní soustřeďuje k různým slavnostem občanstvo královédvorské.

Druhým spolkem dvorským byl Záboj, který vznikl r. 1861. Účelem jeho bylo pěstovati český zpěv světský i církevní. Ředitelem jeho se stal P. Bedřich Landrok, později učitel Karel Tysovský. 22. září 1862, téhož dne, kdy byla odhalena pamětní deska na věži kostela sv. Jana Křtitele na paměť, že tu byl nalezen rukopis Královédvorský, byla konána slavnost, při níž byl za zpěvů na náměstí a v kostele vysvěcen prapor spolku, při čemž byly proneseny významné řeči. Na bílé látce praporu vymaloval malíř J. Fiedler v Praze, rodák dvorský, Záboje jako pěvce s varytem v ruce, pod nímž je heslo "Pěvce dobra milují bozi." Na červené půdě byl stříbrem vyšit ženskou rukou městský znak, pod ním pak nápis "Pěvecký spolek kralodvorský Záboj". Na prapor byly připevněny stuhy: modrá, která pocházela z praporu někdejší stráže národní, zachovaná K. Havlíčkem, bílá s nápisem "Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti" a červená s nápisem "Darem vlastenek kralodvorských". Prapor byl připevněn na bílou žerď s kolmými pruhy červenými.

Spolek tento tím, že budil zálibu pro český zpěv, probouzel v občanstvu zároveň i nadšení národní, jak je vyjadřovaly různé vlastenecké písně.

Strana 114 a 115:

Sotva se měšťané dvorští poněkud zotavili z pohrom válečných, opět pořádali slavnosti; tentokrát vystrojili velkolepou oslavu na paměť 50. výročí nalezení rukopisů Královédvorského ve dnech 28., 29. a 30. září 1867. Město bylo skvěle vyzdobeno. Budovy byly okrášleny chvojím, které obec poskytla občanům zdarma z obecních lesů, rozkládajících se hlavně na severu od města, prapory a významnými nápisy a odznaky. Přítomni byli zejména otec národa Fr. Palacký, Fr. Lad. Rieger, J. Ev. Purkyně, Jos. Barák, K. Sabina, pak hudební skladatel Karel Bendl, Jos. Pivoda, Jos. Förster, který řídil při slavnosti svou vokální mši v kostele. Též se dostavil tvůrce Sokolstva dr. Mir. Tyrš. Mnoho zpěváckých spolků, na slavnosti zastoupených, dodalo jí svými zpěvy zvláštního lesku. Po slavnostní mši sv. v kostele sv. Jana Křtitele měl dr. Karel Sladkovský o významu rukopisu Královédvorského řeč, která byla uvedena ve spisku, jenž byl pak nákladem obce na památku vydán pod názvem: Padesátiletá slavnost objevení Rukopisu Královédvorského ve Dvoře Králové n. L. Při tom také bylo odhaleno bronzové poprsí Václava Hanky, postavené na kamenném podstavci v Hankově zahradě.

Dějiny Dvora Králové n. L.
T. Halík. Nákladem vlastním. Tiskem knihtiskárny Trohoř a synové, Dvůr Králové n. L. 1926.

Městská lidová knihovna v Praze [sign. D 5276a]