V Králové Dvoře byla dne 29. září slavně odhalena socha Záboje, kterou
tamní páni várečníci na památku nalezení rukopisu Kralodvorského objednali u
svého spoluobčana sochaře Wagnera, jenž ji k všeobecné spokojenosti provedl.
Vzor zdařilý viděli jsme v letošní výstavě Pražské. Socha Zábojova stojí již
na kašně na náměstí. K slavnosti odhalení přijelo mnoho hostů do
Králové Dvoru, mezi nimiž i slavný nálezce rukopisu, Vácslav Hanka. Hudbu
řídil chvalně známý ředitel hudby u sv. Jakuba a křižovníků Pražských,
pan Josef Krejčí, jenž také složil zvláštní příležitostní český sbor.
Program této čistě národní a ryze české slavnosti, kamenotiskem rozšířený,
byl tento: Hlučná hudba v osm hodin ráno. - Mše svatá v chrámu
sv. Jana Křtitele. - Vítání příchozích p. t. hostů u správce
várečního pana Kubského, seřadění se k průvodu a výprava k soše. -
Mužský sbor od Josefa Krejčího. - Osvětlení dnešní slavnosti. - Odhalení
sochy. - Přednešení básně "Záboj". - Zpěv. - Vyňatky z rukopisu
Kralodvorského. - Píseň pod Vyšehradem. - Národní hymna. - Slavnostní
hostina. - Společenský ples v sedm hodin večer v sále u pana
Lorence. Proslov, jejž k této slavnosti sepsal mladý nadaný básník pan
Josef Kolář, od pořadatelů slavnosti k tomu vyzvaný, sdělujeme tuto v
úplném jeho znění.
"Plesej slavný Dvore Králové,
Zaleskni se opět dávným leskem,
Neboť nejsi, nejsi nejmenší
Mezi městy ve království Českém!
Tys byl někdy dvorem králové,
Sídlem lesku, sídlem České slávy,
Tobě knížata se kořili,
Paprsku tvé hvězdy jsouce ždavi.
Ve tvých zdech se někdy ozýval
Nejen břinkot zbraní na turnaji,
Než i hlahol písní milostných,
Rozléhaje se už v "černém háji".
Avšak nejen písně milostné,
Také zpěvy "o půtkách a bojích"
Zaznívaly v hlučných besedách,
Slavný Dvore, někdy ve zdech tvojích
Přišla ale doba nešťastná,
Přehnala se přes vlast bouře divá,
A jak kroupy všechno zničila,
Že až posud mnohá spousta zívá.
A ty zpěvy, jako ptáčkové
Rozplašení, pryč se rozletěly,
Mnohé navždy, navždy umlkly,
Pochovány mezi kruté střely.
Jenom některé se ukryly
Ve tvém lůně, Dvore staroslavný,
Aby někdy světu hlásaly
Země České slávu a lesk dávný.
Nuže, plesej Dvore Králové,
Zaleskni se opět dávným leskem,
Neboť nejsi, nejsi poslední
Mezi městy ve království Českém!
Tys nám zacoval tu nejdražší
Perlu z dávné České slávy,
Jíž se nyní opět Čechů vlast
Právem honosí a těší, baví.
Jako někdy slavný otec vlasti,
Karel, našel v lesích živé vody,
Ježto nyní poskytují světu
Trpícímu spásonosné hody;
Tak i věrný vlasti České syn,
Václav Hanka našel, Dvore, v tobě
Živý pramen zpěvů minulých,
Pochovaný v dlouhém, tmavém hrobě.
A ty zpěvy, jako fénix jasný,
Rozlétly se zvukem po vší vlasti,
Budí dřímající, sílí bdící,
Opojují vše svou jarou slastí.
Proto plesej, Dvore Králové,
Zaleskni se opět novým leskem,
Neboť z tvého lůna skrytého
Vzešlo světlo po království Českém!
Kralodvorské písně ozařují
Českou zemi jako hvězdy jasné,
A jich zvučný hlahol, a lesk jasný,
Neumlkne nikdy, neuhasne.
"Zpěvu duchové se vznesli z hrobu,
Aby zapudili živých mdlobu -
Postavy to pominulých věků,
Hlásající činy dávných reků:"
Oldřicha a Duba Výhoně,
Jižto Prahu, matku staroslavnou,
Vyprostivše "od zlých Polanů",
Navrátili zemi slávu dávnou;
Statného Beneše Hermanova,
Jenž se ujal vlasti osiřelé,
Pobil Sasíky u Hrubé Skály,
Vedravší se pro kořisti směle;
Jaroslava, ježto na Hostejně
Potřev Tataříny na hlavu,
Sprostil Evropu od zlého jarma,
Získal zbrani České oslavu;
Činy šlechetného Záboje,
Jenžto vida zkázu "na vše strany",
"Zamútil se," zalkál v srdci svém,
Sezval k spáse vlasti "ves lid branný",
A uchopiv "zvučné varyto,
Zapěl píseň z srdce bratrského",
Že, jak Lumír někdy Vyšehrad,
Tak on pohnul Čechy, bratra svého;
A "vzňal k boji udatnosti křídla,
Za bohy a za domácí sídla"
Proti cizím krutým násilníkům,
Proti cizích vrahů nájemníkům,
A "jak lev udatný" bojoval,
Až vlast vysvobodil, zachoval.
Plesej slavný Dvore Králové,
Nové slávy paprsky tě zlatí,
Neboť bude ten rek nad reky,
Slavný Záboj ve tvém středu státi.
Díky "mužům srdcí bratrských",
Jižto činy reka ocenili
A ku slávě Dvora Králové
Sochu Záboje tu postavili.
Tím si jistě paměť nehynoucí,
V vděčných srdcích navždy získali,
Jež se nikdy, co Dvůr Dvorem bude,
A Čech Čechem, ničím nezkalí.
Záboj bude mezi námi státi
Jako udatný rek z dávných dob,
On nás bude učit o vlast dbáti,
Bude sílit slabé, budit z mdlob;
Bude nám i našim potomkům
Zpívat "písně srdce bratrského",
Bude učit hájit vlast a čest
Proti všem nájezdům vraha zlého,
Aby zkvétl v zemi České máj,
By se ztracený zas vrátil ráj!
Plesej slavný Dvore Králové,
Zaleskni se novou slávou svojí,
Neboť šlechetný rek z dávných dob,
Slavný Záboj mezi námi stojí!
Číslo 41 (8. října 1857):
Z Prahy a z venkova.
Strana 980 a 981:
Z Králové Dvora. Skvělá a velmi dojemná byla slavnost, jakáž se
při odhalení sochy Záboje dne 29. září konala na památku nalezení a
před úplnou záhubou zachránění drahocenných pozůstatků starodávného
písemnictví našeho, nyní tak zvaného rukopisu Kralodvorského, kteréž šťastně
nalezeni a zachráněni stalo se před padesáti lety dne 16. září. Večer
dne 27. zněla po městě hlučná hudba jako na uvítání příštího
slavnostního dne. O desáté hodině roznesla se milá zpráva, že šťastný
nálezce a ochránce vzácných těch písemních památek, proslulý pan Václav
Hanka, na snažné pozvání k slavnosti přijel. Byl co velevítaný host ihned
v přátelské obydlí uveden, a brzy na to přišli k obydlí tomu
i sbory zpěváků Jaroměřských a Kralohradeckých, a k jeho poctě několik
zpěvů přednesly. Ráno v osm hodin zněla opět slavnostní hudba po městě.
Potom byla v hlavním chrámu Páně u sv. Jana Křtitele slavná mše svatá,
již tamní důstojný pan děkan sloužil. Při ní zpívali se, vedením chvalně
známého hudebního skladatele pana Krejčího, jež byl schvalně k slavosti té
z Prahy přijel, nejkrásnější staročeské chorály; po pozdvíhování:
"Svatý Václave" a "Hospodine pomiluj ny"; po požehnání "Svatý Bože, svatý
silný", chorál též velmi starý. Kostel byl takměř přeplněn, a bylo patrno,
že velební ti zvukové každého mocně dojímali. Po službách Božích byli mnozí
z hostů v domě správce várečního, pana Kubského, přátelským zákuskem
vyčastováni. Na to velmi četný průvod, v jehož čele byl pan
podkrajský Šerks, pan starosta s městskou radou, pan bibliothekár Václav
hanka a pan Francesconi, professor vlaského jazyka na vysokém učení
Pražském, odebral se na náměstí, kdež na kašně socha Záboje stála zahalena.
Nesmírné množství lidu se kolkolem shromáždilo. Tu přednešena byla kantata,
již byl pan Krejčí ku kněžským druhotinám veledůstojného pana biskupa
Litoměřického složil, a jižto zvláštní, slavnosti přiměřený text podložen
byl. Pak vystoupil na zvýšené místo pan Bedřich Landrok, katecheta a ředitel
hlavní a podreální školy Kralodvorské, a jádrnou a velmi zajímavou řečí
promluvil k shromážděnému obecenstvu, na důležitost a významnost památní
slavnosti té důmyslně poukazuje. Po odhalení sochy hrdinského Záboje, jenž
stoje na skále, pravici na štít má položenou a levicí varyto k prsoum
tiskne, vystoupiv na tribunu pan Kadlec, učitel školy podreální, vroucně
přednesl báseň "Záboj, Slavoj a Luděk". Na to zaněla kantata, zvláštně k
slavnosti té od pana Krejčího složená. Po zpěvu rozdávala se báseň, od pana
Hanky již před příjezdem jeho tam zaslaná k památnímu odhalení sochy Záboje
v královském věnném městě Králové Dvoře dne 29. září 1857 právě v
čtyřicátý rok objevení Kralodvorského rukopisu, kterouž tuto doslovně
podáváme.
"Raduj se a plesej Dvore dávný!
Raduj se vůkol dědiny!
Dnem památným jestiť nám den slavný,
Den to šedých věkův hrdiny,
Jenž vypudil vrahy z naší země,
A vítězstvím oslavil své plémě:
Silou s vlídností vykonaným,
Vítězstvím v ty časy neslýchaným.
Zpěvem nejprv při varytě zvučném,
Kojil smutek pádu vlasti své,
A rozohniv srdce v sboru hlučném
Veškero to plemě k boji zve.
A tu táhnou v lesa ukrytosti
Na ty vrahy, na nezvané hosti:
Bylyť prudké boje, vzteklý chvat -
A vše vzmohl jeho těžký mlat.
Takých činů více opěváno -
Rozléhalť se v lidu jejich hlas -
Později však v nepamět to dáno,
Pomaluť vše hubí žravý čas.
A ty zpěvy taký osud měly,
Že se skryly pod Žižkovy střely,
Zpěvy plny síly, zvuku, vděk
Přespaly tu mnohý dlouhý věk.
Pod Žižkovy střely v pevné věži,
V blízku požehnané svatyně:
A teď čtyřicátý rok nám běží,
Co se objevily nevinně.
A Europa už jich slávu hlásá,
A nad jejich výtečností jásá.
Ty Záboji pak tu pevně stůj,
A město k vlastenectví povzbuzuj!"
Staršímu z pánů várečníků podal pan Hanka skvostný exemplář polyglotty
rukopisu Kralodvorského na věčnou památku slavnosti této, a vybídnul pana
Francesconiho, aby přednesl některé překlady rukopisu Kralodvorského, by
obecenstvo tuto vzácnou památku písemnictví našeho i v jiných jazycích
slyšelo. Pan Francesconi přednesl "Záboje" v anglickém překladě pana
Vratislava, pak Eichhofův překlad francouzský, a konečně kus ze svého
překladu vlaského. Aby obecenstvo též polyglottu slovanskou slyšelo,
přednesl, na páně Hankovo vybídnutí, pan professor Štefan "Jelena" v jazyku
ruském a "Jahody" v jazyku horvatském, načež pan Hanka sám přednesl překlady
polské a lužické. Pan Václav Böhm, kaplan Dobrušský, deklamoval báseň
"Jelen" v překladu německém. Na to zazněla národní hymna a sbory se zpívaly.
Shromáždění se nyní rozešli, a při hostinách bylo pak mnoho přípitků
pronešeno. Ve tři hodiny obstoupli zpěváci Záboje a několik sborů tam
zpívali, opět množstvím lidu obklopeni. Někteří z pp. hostů odebrali se do
věže, kdež rukopis před čtyřiceti lety nalezen byl. Rukopis nepochybně ukryt
byl v staré skříni, nyní již zrušené, načež po zdetlení zadního prkna
spadnul na zem a tu mezi střelami Žižkovými zapomenut ležel, až nálezcem
svým na světlo Boží opět přiveden a slavně po vlastech i cizinách rozšířen
byl. Na procházce okolo kostela zastavili se i tam, kde býval hrad královny
Alžběty a kdež ještě některé památky po něm pozorovati. Večer byl ples v
sále pana Lorence, četnými transparenty ozdobeném, z nichž hlavní byl
představující Záboje a pod ním poprsí páně Hankovo. Sál byl plný. Hlučné
intrady zazněly, když pan Hanka s panem podkrajským a městským
představenstvem do sálu vkročil. Zábava byla velmi vřelá a srdečná. Tak
ukončila se slavnost objevení rukopisu Kralodvorského, o němž Angličan
Vratislav praví, že tak vážně chová se ve zvláštní skříni v museu Českém,
jako "magna charta" v Anglicku.
LUMÍR. Belletristický týdenník.
Odpovědný redaktor: Ferdinand B. Mikovec. Vychází každý čtvrtek
o 10. hodině. Tisk a sklad Kateřiny Jeřábkové. Expedice je
v Uršulinské ulici č. 140. V Praze 1857. VII. ročník.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná