Literarischer Betrug.
Archiv für Geschichte, Statistik, Literatur und Kunst.
(Fünfzehnter Jahrgang. 1824. Wien. Redacteur: Joseph Freyherr von Hormayr.
No 46, Freytag den 16. April 1824. S. 260b.)
Literární podvod.
Archiv pro dějiny, statistiku, literaturu a umění.
(15. ročník, 1824. Ve Vídni. Redaktor J. Hormayr, č. 46,
v pátek dne 16. dubna 1824.)
Strana 437 a 438:
O Libušině soudu
Literární podvod
Je stěží pochopitelné, jak se někdo ve století, v němž se posmíváme
privilegiu, jež Alexandr udělil Slovanům, vysmíváme míru, zaznamenanému na
kameni, jejž uzavřeli Markomani a Slované, stydíme se za Arcani scientiae
Czechicae, proroctví Libušino, u Marignoly uvedené do latinského hexametru,
pokládáme za hrubé lichocení, dopis lékaře JANA SMERY Vladimíru za čtverácký
výmysl, prastarou polskou kroniku Nakorovu, kolem r. 1574 nalezenou ve
zděném hrobě, prohlašujeme za bajku, ruského Joachima stejně jako uherského
notáře Belase nazýváme historickými podvrhy, nepravému Křišťanovi, který se
vydával za Boleslavova syna, teprve nedávno jsme strhli masku, toho mohl
odvážiti, se zřejmě podvrženou mazanicí, obsahující Libušin soud v
českých verších, aby oklamal nikoli učený svět, ale několik lehkověrných
vřelejších vlastenců, kteří byli nanejvýše potěšeni, že se mohou nyní
vykázati prastarou památkou ve své řeči. Ten však, který prý učinil tento
objev, si bohužel ani netroufal podepsati se svým jménem, nýbrž hodil čtyři
špinavé pergamenové listy v 8°, popsané nazelenalým čerstvým inkoustem,
do poštovní schránky a připojil k nim lístek tohoto obsahu: "V našem
domácím archivu ležely snad po celá století připojené čtyři pergamenové
listy, pohozené v prachu. Protože však znám povznesené názory svého pána,
který je zarytý německý Michl, o Národním museu: neboť viděl by to raději
spálené nebo zetlelé, než by to tomuto ústavu daroval, připadl jsem na
myšlenku, poslati tyto listy anonymně Vaší Excellenci. Neboť pod svým jménem
jsem se vydával v nebezpečí, že ztratím své místo; a prosím, abyste jimi v
tomto vlasteneckém ústavě od nejmenovaného opravdového vlastence uctili(?).
Jejich obsah, ačkoli jsem nešetřil ani času ani námahy, jsem nedovedl
sestaviti a jsem na něho velmi zvědav. Doufám, že český profesor nebo jiný
český učenec neshledá to tak obtížným. Škoda, že se čerň, jak jsem utřel
prach vlhkou houbou, potom změnila v zeleň. Napsáno olovem, aby nepoznali
mou ruku." Jakkoli podvod je zde makavý, přece nalezl světla se štítící
zasilatel (ještě žijící autor) jakousi víru u těch, kteří rádi všechno
přijímají, co se zamlouvá jejich vlastenectví. Pan Rakowiecki, oklamán svým
dopisovatelem, převzal padělek do své "Pravdy ruské" jako pravý.
V českém časopise "Krok" vysvětlil jej prof. J. V časopise
"Kranz" (Věnec) minulého roku čteme jeho volný německý překlad. Vydávají jej
tamže za zlomek vlasteneckého eposu, napsaného v několika zpěvech, nazývají
jej drahým pozůstatkem naší nejstarší známé literatury; podotýká se však, že
mínění, jako by se tímto rukopisem také v naší vlasti opakoval zjev
slovanského Ossiana, vyvrátily okolnosti a vzhled skvostného zlomku, který
je obsažen ve zmíněném pergamenu, ačkoli při zaslání zůstalo tajemstvím,
kde, jak a kým byl nalezen, protože ani zasilatel ani majitel nebyli uvedeni
jménem. Avšak od nynějška nikdo již nebude moci to pokládati za něco jiného
než za zřejmý podvod ničemy, který chtěl mít své lehkověrné krajany za
blázny.
V Praze, 28. března 1824.
J. D., člen výboru českého musea.
Josef Dobrovský: Výbor z díla
Vydalo Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění.
V Praze 1953, v jubilejním roce 200. výročí narození
Josefa Dobrovského. Výbor uspořádal, německé originály přeložil, české texty
k vydání připravil, úvod, vysvětlivky a doslov napsal Dr. Benjamin
Jedlička. Vydání první. Náklad 3300 výtisků.
Formát 13 x 20 cm. Počet stran 560.