Strama 48:

Václav Hanka (10.VI. 1791 v Hořiněvsi - 12.I. 1861 v Praze) studoval práva ve Vídni a stal se v Praze vlivem Dobrovského kustodem musejních sbírek, později knihovníkem a přilnul k Jungmannovi. Již za studií věnoval se pilnému studiu slovanských jazyků, zejména ruštiny, byl v čilém styku se slovanskými učenci a mnoho vykonal pro slovanskou vzájemnost. První své básnické pokusy uveřejňoval v Hromádkových "Prvotinách". Knižně vyšlo r. 1815 jeho "Dvanáctero písní" a brzy nato úhrnná sbírka "Písně", z nichž některé znárodněly ("Moravo, Moravo", "Postavím si skrovnou chaloupku"); byl prvý, kdož k písni lidové poukazoval jako ke vzoru básnickému. Z překladů vydal Gessnerovy "Idylly" (1817), hlavně "Prostonárodní srbskou muzu do Čech přivedenou" (1817) a "Slovo o pluku Igorově" (1821), pro vzájemnost slovanskou i české básnictví významné, dále vydal zběžně řadu různých staročeských spisů, zvl. "Starobylá skládanie" (1817-24). Hojně též publikoval jako žák Dobrovského z oboru mluvnictví, vydav mluvnici českou, ruskou a polskou. R. 1817 a 1818 se objevily z jeho dílny domněle staročeské Rukopis Královédvorský a Zelenohorský, na nichž měl Hanka vedle účasti filologické a písařské také básnickou.