HANKA Václav, 10.6.1791 Hořiněves (u Hradce Králové) - 12.1.1861 Praha, filolog, básník, překladatel, editor staročeské literatury. Narodil se v rodině řezníka a hostinského. 1804-09 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, 1809-13 tzv. filozofii a později práva v Praze. 1813 se účastnil slavistických přednášek J. Dobrovského, poté studoval ve Vídni, spoluredigoval časopis Prvotiny pěkných umění, od 1816 působil opět v Praze - krátce přednášel z vlastní iniciativy na univerzitě češtinu. Mezinárodni věhlas získal H. jako nálezce Rukopisu královédvorského (1817). Navzdory nepopiratelné účasti na této literární mystifikaci zůstává H. podíl na vzniku Rukopisu královédvorského (RK) a Rukopisu zelenohorského (RZ) stále nevyjasněn. Od 1819 byl zaměstnán v Národním muzeu jako správce sbírek, později až do své smrti jako knihovník a archivář. Mnohdy falzátorsky zasahoval do starých rukopisů (Mater verborum, tzv. Muzejní žaltář) s cílem opatřit doklady o stáří české literatury. Přes proslulost v zahraničí (četná ruská vyznamenání, členství v řadě zahraničních institucí) se opakovaně bez úspěchu ucházel o místo na univerzitě, teprve od 1848 vedl slavistické přednášky jako soukromý docent. 1848 se účastnil politické činnosti jako člen spolku Lípa slovanská. 1858 byl H. anonymním autorem v pražském německočeském periodiku Tagesbote aus Böhmen označen za aurora RK. Současníky byl H. často kritizován pro svou ješitnost a intrikánství. - První H. básnické pokusy, ovlivněné tradicí lidové a kramářské poezie a dobovou anakreontskou poezií, jsou typické svou milostnou tematikou a širokým žánrovým rejstříkem (bajky, selanky, idyly, balady). Výbor H. shrnul do sbírky Dvanáctero písní (2 sv., 1815-16, rozšíř. jako Písně, 1819). Od 1816 lze vysledovat zvýšený H. zájem o slovanskou lidovou poezii, který se projevil volbou specifických poetických prostředků či přímo parafrází původních skladeb. Některé H. ohlasové skladby zlidověly (Moravo, Moravo). Rozsáhlá je H. činnost překladatelská, určovaná autorovým zájmem o lidovou píseň (Prostonárodní srbská múza do Cech převedená, 1817, Krakoviaky aneb Písně národní polské, 1835), epos (Slovo o pluku Igorově, 1821) a sentimentální literaturu (Gessnerovy Idyly, 1819). H. je také autorem řady spisů filologických (např. často vydávané úpravy české gramatiky podle Dobrovského, spisů o reformě pravopisu a četných popularizujících slavistických prací) a historických. Důležitá je i H. činnost editorská. Do sbírky Starobylá skládanie (6 sv., 1817-24) soustředil významné památky staročeské i poezie, vydal také další rozsáhlejší díla (Dalimilovu kroniku, Všehrdovy Knihy devatery), drobnější edice a knihopisné bibliografické soupisy uveřejňoval v Časopisu Českého muzea.

vpe  (Václav Petrbok)