Nepravděpodobné příběhy autora literatury faktu. Dokument o životě a díle spisovatele ve svědectvích H. Ivanovové, K. Říhové, J. Cimického, J. Pernese, D. Třeštíka, R. Zahradníka, J. Petráně, V. Nováka, J. Škopka, V. Preclíka a dalších. Scénář M. Polák. Kamera P. Hoznauer. Režie P. Jandourek.

Kapitola I.	Kluci z pevnosti
Kapitola II.	Válka
Kapitola III.	Boj o Rukopisy
Kapitola IV.	Čeští velikáni
Kapitola V.	Národ sobě
Kapitola VI.	Otevření archivů

Poznámka:
Z videonahrávky pořadu jsem přepsal pouze část týkající se Rukopisů.

R. Lukavský:  Problém Rukopisů Ivanovovi ležel v hlavě. Ze školy znal ten příběh zručného falzifikátora. Zajímal ho svou morální problematikou i vynikající fintou. Uvědomme si situaci, napsal v jedné ze svých knih. Žili jsme pod Rakouskem, existovala bdělá cenzura a aby někdo mohl vyslovit pravdu o slavné české historii musel použít lsti. Podvrhl několik básní, které ve svých verších opěvovaly starou naší slávu, přitom je vydával za středověké památky z 10. až 14. století; a ty nemohla cenzura zakázat. Čin pro povzbuzení národa užitečný, avšak - vzdálen etiky.

J. Adlt:  Tomáš Garrigue Masaryk, když působil na universitě pražské - s řadou svých vysokoškolských přátel se pustili do zkoumání těchto Rukopisů a oni tehdy došli k názoru, že tyto Rukopisy jsou skutečně nepravé. Že jsou to falza, byť teda v dobré víře, ale že jsou to skutečně falza. Masaryk ani Goll na nic nezapomněli, spolupracovali s profesorem Bělohoubkem a s profesorem Vojtěchem Šafaříkem a jejich závěr byl pro Masaryka a jeho přátele naprosto šokující. Jejich závěr byl - Rukopisy jsou po stránce chemické naprosto pravé.

J. Hlaváček:  Ivanov se někdy v roce 1966 obrátil na pracovníky Kriminalistického ústavu v souvislosti s jeho výzkumem, který dělal okolo Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Nevím jakým způsobem, ale přišel na to, že by mu kriminalisté mohli pomoci, pokud jde o tehdejší nebo tehdy prováděná zkoumání zejména v oboru kriminalistické chemie a písmoznalectví.

H. Ivanovová:  V televizi šel takový pořad, myslím Kriminalistická laboratoř zasahuje, tam ukazovali všechny vymoženosti Kriminalistického ústavu. Tak si řekl, že by to měli dělat u kriminalistů.

J. Adlt:  Vždycky si kladl jaksi detektivně otázky - kdo nebo kdo to mohl způsobit, kým, proč, jak, z jakých důvodů, cui bono, komu to bylo užitečné a podobně. A začal tady podobně také přemýšlet o Rukopisech. Ono to taky detektivní bylo. Najednou se objeví krásné památky ze staré doby. No a teď najednou se chce dokazovat, že teda to vlastně nejsou památky - že patří do 19. století. Ivanov to měl přesně rozmyšlené, on měl přesný harmonogram - postup. To skutečně bylo zkoumání naprosto racionální a promyšleno do absolutních detailů. Tam jsou rozbory inkoustů, rozbory těch chemických složenin. Toto jsou Protokoly o tom zkoumání a byly pořízeny k tomu fotografické dokumentace. A tady vidíte, jak to velké písmeno tam je a jakým způsobem se pod ním ukázal jiný text. Ten výstup z toho je, že se dokázalo, že jsou to palimpsesty. To znamená, že to není text, který patří do té doby, ale na starý pergamen byl napsán nový text, ten je z první poloviny - počátku 19. století.

Kamera snímá okupaci Československa 21. srpna 1968, rozstřílenou fasádu Národního muzea v Praze a ruský tank, který přejíždí barikádu u Rozhlasu.

M. Halík:  Ta knížka je vlastně zajímavá i politicky, když čtete ty vydání, které vyšly po převratu (Tajemství Rukopisů královédvorského a zelenohorského, 2000) a tam se dočtete, že ti kriminalisté, kteří na tom pracovali, tak vlastně v té době, když to dělali byli na odstřel. Byli vlastně z důvodů roku 1968 politicky neúnosní a museli potom odejít.

H. Ivanovová:  No tak se Protokoly zavřely do trezoru a nesměly tehdy vyjít. Protože s podpisy těchto dvou vyhozených straníků; režim tehdy nepřenesl přes srdce, aby je vydal.

Hana Ivanovová, manželka
Jaromír Adlt, teoretik literatury faktu
Jan Hlaváček, Kriminalistický ústav Praha
Milan Halík, advokát a redaktor