"Ajta! Jaroslav jak orel letě:
tvrdú ocel na mohúcech prsech
pod ocelí chrabrosť, udatenstvie,
pod helmicú velebyster věhlas;
jarota mu z žhavú zrakú pláše.
Rozkacen hna, jako lev drážlivý,
když mu teplú krev sě udá zřieti,
tehdy nastřelen za lovcem žene:
tako vluti sě, vz-Tatary trči;
Češie za niem, jako krupobitie.
Vrazi kruto na Kublajevica,
i by pótka ovšem velelutá:
srazista sě oba oščepoma,
zlomista je oba velím praskem.
Jaroslav, ves ve krvi s ořem sbrocen,
mečem Kublajevica zachváti,
ot ramene šúrem kyčlu protče;
takož spade bezduch mezi mrchy,
zarachoce nad niem túlec s lukem." -
Za své udatenství obdržel J. od krále hojných odměn na statcích pozemských. Dle starého podání, připomenutého již v XIV. stol. u Pulkavy, byl prý J. člen staročeského rodu Šternberského. Podle domnění bratří Jirečkův (Die Echtheit der Königinhofer Handschrift, Prag 1862, str. 172-175), pravdě velmi podobného, jest tento J. tatáž osoba co Jaroš z Poděhus (Poděús) a ze Slivna (v. ze Slivna). -
Strana 193:
Jaroš, jméno mužské, skrác. Jaroslav. - J. ze Slivna a z Poděhus v. ze Slivna pánové.
Knihovna Akademie věd ČR