Osobnosti rkp. sporu

Z P R Á V Y
ČESKOSLOVENSKÉ
SPOLEČNOSTI
R U K O P I S N É
Číslo 4.
V Praze, 15. dubna 1936.

Strana 2:
Berlínská modř a RK.

Jak nám bylo oznámeno, přednáší se na některých pražských i venkovských středních školách ještě stále jako důvod proti pravosti RK - berlínská modř.

Poprvé uvedl důvod berlínské modři proti RK prof. J. Gebauer v Athenaeu (A, IV, str. 162 ad.). K jeho konstrukci použil několika vět vytržených z chemických protokolů prof. Šafaříka a Bělohoubka (ChP). Berlínská modř nalézá se v iniciálce N (RK, str. 14). Modré písmeno N nachází se na zlaté půdě se zelenými arabeskami. Šafařík o této iniciálce do svého protokolu zanesl (ChP, str. 27): "Modř pokládám za starou, poněvadž nikde nesahá přes zlato, zlato pak pokládám rovněž za staré". Kdežto Šafařík spokojil se se zkoumáním mikroskopickým, provedl Bělohoubek také obsáhlé zkoumání chemické a shledal (ChP, str. 91), že pod modří nacházejí se zbytky barviva zeleného a pod ním ještě červeného. Z toho soudil, že původně byla iniciálka červená, později byla občerstvena nejprve barvou zelenou a pak modrou. Chemickou zkouškou modrého barviva došel k názoru, že jest to berlínská modř a poněvadž tato jest v praktickém používání teprve po roce 1724, dotvrdilo to jeho názor, že iniciálka byla občerstvena modrou barvou teprve v době novější. Bělohoubek zkoumal však také pergamen pod zlatým polepem okolní půdy a shledal, že je buď bílý nebo slabě rudě zbarvený. Potud chemici.

Gebauer těchto nálezů obratně v Athenaeu a Poučení použil takto: Bělohoubek nalezl v iniciálce N berlínskou modř, která je známa teprve od roku 1710 - je tedy nevývratným důkazem novodobé manipulace (P, str. 13, A, IV, str. 212), (čtenář si ovšem hned myslí na falsifikaci). Šafařík zjistil, že modř nesahá přes zlato, které jest staré a Gebauer to naznačuje tak (A, IV, str. 292), aby si čtenář domyslel, že nesahá-li přes zlato, tedy sahá patrně pod zlato. Tak vznikl ovšem přesvědčující argument: barvivo z r. 1710 nachází se pod zlatem, které svou temnou patinou hlásí se do 14. stol. (Srv. Hrubý, RK, str. 51)! Vše ostatní Gebauer zamlčel.

Nestranný pozorovatel ovšem rozumí, že Bělohoubkův nález berlínské modři, uvážíme-li všechny podrobnosti, za důvod proti pravosti RK použít nelze. Bělohoubek vlastně jen shledal, že v době pozdější (po r. 1724) byla iniciálka N občerstvena berlínskou modří. Stalo-li se tak před r. 1817 (nález RK) či až po něm, nelze zjistit, neboť první přesný popis RK je teprve z roku 1886 (ChP), avšak podle snímků Vrťátkových soudě, byla tam již r. 1861.

Hned potom, když Gebauer zařadil berlínskou modř mezi nejpádnější argumenty proti RK, opakoval zkoušky Bělohoubkovy Stoklasa (Nár. Listy, 22.I.1888). Použil k tomu více modrých barev rozdílného chemického složení a snažil se zjistiti, zda mezi nimi, při malém množství barviva a přítomnosti barev jiných (rumělka, chrysocolla), může bezpečně rozpoznat berlínskou modř. Jeho pokusy vyzněly negativně a Stoklasa vyslovil názor, že chemickými reakcemi se přítomnost berlínské modři v iniciálce N - i kdyby tam byla - zcela bezpečně zjistit nedá. Je tedy vlastně sporno, zda tam berlínská modř opravdu jest.

Konečně uvažme Gebauerovu otázku (A, IV, str. 212): "Vyskytuje se někde... v rukopise pravém berlínská modř?"

Literatura odborná spojuje výrobu berlínské modři i její objev s Woodwardem 1710 a Diesbachem 1704. V poslední době vyslovují však někteří odborníci pochybnost o tom, zda berlínská (jinak zv. pruská, pařížská apod.) modř byla vyrobena opravdu tehdy po prvé. Toto novodobé barvivo (ferrocyanid železitý) vzniká totiž reakcí ferrocyanidu draselného (žlutá krevní sůl) s jakoukoliv solí železitou. Žlutá krevní sůl vyráběla se od nepaměti pálením a vyluhováním organických látek (krve, kůže, kostí) za přítomnosti solí železitých; železité a železnaté sloučeniny, vyskytují se v přírodě všude. Mimo to nečistá žlutá krevní sůl stejně jako i červená se na vzduchu samovolně rozkládá a jedním ze vzniklých produktů je právě berlínská modř.

Otázka nadhozená Gebauerem ztrácí tím svůj ironický ráz. Jest věcí chemiků, aby prozkoumali modře iniciálek starých (nesporně pravých) rukopisů, u nichž často modř jeví stejné fysikální vlastnosti jako modř iniciálky N v RK.

Otázka berlínské modři byla tedy se strany obhájců velmi důkladně prostudována přes to, že vlastně hned v r. 1886 bylo konstatováno, že pro pravost RK je zcela bezvýznamná. Jestli však se námitka tato uvádí dosud jako vážný a pro široké vrstvy velmi přesvědčující doklad nepravosti RK, nelze to jinak nazvati než foul play - není-li to hrubá neznalost.
Karel Jelk.

ZPRÁVY ČESKOSLOVENSKÉ SPOLEČNOSTI RUKOPISNÉ
Vydává Čsl. společnost rukopisná. Řídí redakční kruh. Vychází nejméně čtyřikrát do roka. Příspěvky adresujte Společnosti, Praha I., Konviktská 5. Cena jednoho čísla Kč 1,- (pro členy Společnosti zdarma). Formát 30 x 22 cm.