Ladislav Matoušek
ZA PRAVDOU RUKOPISŮ
1938
OBSAH:
Moje vzpomínky na Julia Stoklasu a jeho účast v boji
za Rukopisy
Julius Stoklasa: Články o RKZ
J. E. Purkyně: Nejstarší památky českého písemnictví
Agrární revue BRÁZDA v diskusi o RKZ
Doslov
Doslov.
Je tomu již 120 let, co objevily se v české literatuře rukopisy
Královédvorský a Zelenohorský. Přinášely jiskru, která oživila uhasínajícího
ducha národa českého, ale přinesly s sebou také jakési prokletí. Probudily
novou českou literaturu a zatlačily pesimisty, kteří chtěli z národa českého
vytvořiti museální kousek v rámci některého jiného vzdělanějšího národa.
Inspirovaly české umění k nejvrcholnějším výkonům 19. století.
A na druhé straně nadělaly z nezištných a poctivých českých vlastenců
podvodníky a podvedené.
Rukopisy staly se důležitým problémem českého života. Zneužívalo se jich
k účelům protinárodním i osobním.
K nejhoršímu tažení došlo před padesáti lety. Je dnes těžko posuzovat
příčiny, které daly podnět k oné akci. Je však nesporno, že byly to i jiné
motivy, nežli touha po vědecké pravdě, jak tehdy bylo české mládeži
vemlouváno. Nešlo tak o Rukopisy jako o boj proti osobám, které měly až
dosud dobré jméno v národní veřejnosti, ale které dost rychle neustoupily
ctižádostivým ambicím jejich mladých kolegů. [*]
[*] Polský slavista Jan Miszewski, který dnes řídí boj za
pravost RKZ na půdě bratrského národa polského (Warszawa), napsal ve svém
spise "Walka o czeskie Rekopisy" (1937, Warszawa) o příčinách boje
rukopisového: "W walce o rekopisy nie chodzi juž tylko o to, czy
sa one prawdziwe, czy nie. Walka ta powstala ze wzgledów politycznych i
ogólnonarodowych i taki posiada charakter do dzisiaj, z tym, že teraz -
kiedy obroncy atakuja - przeciwnicy wysuneli jeszcze kwestie prestizowe."
Každá příčina byla dost dobrá, mohla-li pokáleti osobnost starých vědců v
očích veřejnosti. Tak šlo se do rukopisového boje. Improvisovalo se, bez
předchozího podrobnějšího plánu a bez vědeckého zvládnutí látky. Veřejné
mínění utloukalo se přívalem sofistických argumentů, které se staly
posvátnými dogmaty. Z vědy udělala se Věda, z buditelů podvodníci,
odřízl se pravý starý kořen české vzdělanosti, aby se vydupala cesta novým
ideím politickým.
Mladá generace nespokojuje se však dogmaty starších. Podrobuje je
kritickému přezkoumání a zavrhuje lež, přihlašujíc se k pravdě. Postavila
se proto hned po bok ušlechtilého českého filosofa
prof. F. Mareše, který upozornil ji svými rozsáhlými pracemi na
faleš oficielní legendy o podvrženosti Rukopisů.
Jsou-li Rukopisy pravé, potom je mravní povinností každého postavit se
za jejich pravdu, v zájmu národní kultury. Je povinností ukázat, že minulost
národa nestojí na bahnitých močálech pripetských, jsou-li zde hmatatelné
doklady slavné národní minulosti. Je povinností ukázat, že buditelé min.
století nebyli ani podvodníci, ani podvedení, že české obrození nebylo
budováno na národní lži.
Domnívali-li se obránci, že takové snahy budou podporovány jako
samozřejmé, mohou se na boji rukopisovém jasně přesvědčiti, jak taková
domněnka byla lichá.
V české vědě zavládlo bohorovné autoritářství, sektářství, nekritická
víra ve věci, které před desítiletími prohlašovaly osoby, jež se později
dostaly na přední místa. Ztratila se pak odvaha, dovést bez bázně poukázat
na jejich omyly - pokud se jich v jiných oborech dopustily. A ten, kdo tu
odvahu neztratil, prohlášen byl v tisku za štváče a všechny jeho projevy
označeny za nenávistné projevy osobní zášti.
Denní tisk, když již nenalezl dost hrubých výrazů, jak potřít takového
bojovníka za jeho přesvědčení, přikročil k taktice umlčovací. Noviny
odmítaly otisknout jakoukoliv zmínku o nových vědeckých objevech v otázce
rukopisové, zatajovaly pravdu před svými čtenáři, domnívajíce se, že
pravdu lze tímto způsobem smést se světa.
Vědečtí odborníci ignorovali vážné pokusy obránců RKZ, tím že jejich
vědecké i poctivé práce odkládali nečtené, hlásajíce: To, co už tady bylo
řečeno, nám stačí a o nové námitky nemáme zájem, ponevadž je předem
prohlašujeme, aniž jsme je četli, za nicotné. Leč pravda Rukopisů jako
každá jiná pravda nedá se trvale potlačit. Šířila se přes všechny překážky
kladené jí do cesty. Zprávy o ní začaly proskakovat. Začalo se proto s novou
taktikou. Uveřejňovaly se nafoukle kdejaké námitky proti Rukopisům i proti
jejich obráncům, vyhrabávaly se a zatahovaly do vědeckého sporu osobní věci.
Knihy obránců nazývány stupidnostmi a obránci lidmi z Ernestina. Obránci
se nemohli hájiti, poněvadž jejich opravy tisk nikdy neuveřejnil. Národní
listy psaly urážlivé noticky proti spisům Marešovým a proti RKZ, jeho obranu
však suše odmítly. Když Národní politika uveřejnila jednou po čase prostý
referát o otázce RKZ (diskusi konané v rozhlase) byla správní radou
vydavatelstva rychle učiněna takovým zprávám přítrž. Když byl v Národním
osvobození napaden prof. Mareš a poslal opravu, byla mu obratem
vrácena. Tak mohli bychom probírati všechny čelné denní listy a se vzácnou
a jedinou výjimkou Poledního listu shledali bychom se se stejnými zjevy.
Tak je tomu i s referáty o knihách. V cizině, kde je považováno za
mravní povinnost otisknouti aspoň suchou zmínku o knize, která byla jako
recensní výtisk poslána redakci časopisu, vzbudilo by nepochybně překvapení,
jak si počíná v tom smyslu česká žurnalistika. S výjimkou
Pol. listu nenalezl se v posledních letem snad jediný český list, který
by otiskl poctivou kritiku spisu jemu zaslaného o RKZ (některé listy
nahrazují ji nejvýše urážlivými nadávkami). Ani ty listy, hlásící se k
národní kultuře, nenalezly k tomu odvahy. Který čtenář dozvěděl se z denniho
tisku, že obrana Rukopisů vydává ročně průměrně 5 publikací o RKZ?
Odpůrci Rukopisů ignorují všechny tyto spisy tak zásadně, že s hrůzou
pročítáme jejich argumenty, když s nimi jednou za čas vystoupí na veřejnost.
Universitní odborníci omámení dávným dogmatem o podvržených Rukopisech
dovedou psát učená pojednání a zůstává jim španělskou vesnicí na
40 spisů psaných obránci v nové době. Dovedou chladnokrevně přeříkávati
námitky přinesené před 50 lety a domnívají se, že až dosud nic proti
nim nebylo napsáno. Pracují nejnevědečtějšími metodami, jenom aby falešnou
legendu v širokých vrstvách udrželi.
Musíme se za těchto poměrů opravdu zamyslit nad slovy, která v
r. 1886 T. G. Masaryk o svém sporu o RKZ napsal:
"0 rukopisy K. a Z. vůbec ve sporu nynějším tak nešlo, jako o to,
máme-li se zhostiti literární korupce, má-li v Čechách panovati svobodné
myšlení."
Jak podobně znějí slova, která dnešní přední pracovník o RKZ
prof. V. Vojtěch napsal r. 1937:
"Ale i když se moje vědecká práce týká RKZ a došel jsem k názoru
odlišnému od oficiálního a jsem za to v jistém tisku nevybíravými prostředky
napadán, ptám se:
kde zůstala svoboda vědeckého badání a vědecká čest, samozřejmý to základ
každé vědecké práce."
Sledujete-li argumenty, které proti RKZ a proti vědcům ze strany obrany
přinášejí universitní odborníci a osoby, které mohou platiti v širokých
vrstvách za představitele české vědy a srovnáváte je se skutečností, žasnete
nad metodami, které se v české vědě zahnízďují.
Sofistika, falešná stylisace, tendenční citace, zatajování určitých
fakt staly se principy. Odbornictví získané v některém specielním oboru a
akademický titul stávají se záštitou, pod kterou ignoranti v otázce Rukopisů
šíří mezi neinformovanými vrstvami vědecké nepravdy. Nelze se divit, že za
těchto okolností rukopisový spor podrývá úctu k vědeckým autoritám a rozbíjí
úctu k vědě.
Nemyslíte, že prostý člověk, který se přesvědčí o metodách užívaných
vědeckými odborníky v otázce protirukopisové, ztratí víru, že by i jiné
práce jejich nebyly pracovány se stejnou ledabylostí a nevědeckostí?
Nechápete, že ztrácí se víra v hodnotu jakéhokoliv vědeckého díla, neboť
člověk jest v nitru rušen otázkou, zda práce, kterou náhodou dostal do ruky,
není pracována se stejným nešvarem, jako vědecké práce proti RKZ? Ztrácí
se víra v poctivost a pravdu ve vědě, ztrácí se víra v její představitele.
Jsou to nedozírné škody napáchané odpůrci na dobrém jménu české vědy.
Boj za pravost Rukopisů dnes ukazuje, že kromě jeho vlastního účelu je
tu ještě jeden úkol, velké důležitosti:
Očistiti českou vědu od nepěkných zjevů, které se v poslední době v ní
rozšířily, očistiti ji od vědecké korupce (abychom mluvili slovy
Masarykovými), a vrátiti jí zásady, bez nichž není věda vědou: pravdu
a poctivost.
Toto heslo musíme uplatňovati v zájmu naší národní cti. Bez
kompromisu a bez ohledu na osoby.
ZA PRAVDOU RUKOPISŮ
Napsal Ladislav Matoušek. Vydala Edice Tři Pruty Svatoplukovy. Vytiskl
grafický závod V. Lehma v Náchodě. MCMXXXVIII.
Formát21 x 14 cm. Počet stran 120.
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná