Osobnosti rkp. sporu

A T H E N A E U M
listy pro literaturu a kritiku vědeckou
Ročník III. Číslo VIII-IX (15. Květen-Červen 1886)

Strana 340 až 343:

Příspěvky ke kritice RK.
Podává M. Opatrný.

V RKském vyskytá se sl. uderiti celkem 9-krát (uderíchu Bol. 45, uderí ib. 49; uderí Jar. 127, uderílí ib. 245; uderítí Čest. 68; uderí Lud. 127; uderí Záb. 128 a 130; uderí Jel. 13) a vždy má psáno r m. ř, kdežto v jiných slovích pravidelně nalézáme psáno ř, vyjma případy, jež vyčteny a náležitě vyloženy byly v Athenaeu str. 245. Výklad na též stránce podaný dostačí ovšem palaeografovi starajícímu se pouze o písmo; gramatik však vida, že slovo tak zvláštní, jako uderiti častěji se vyskytá, nepokládá za víře podobno, aby byl písař vždy v témž slově náhodou se zmýlil, ale pokládá ono psané r m. ř za úmyslné. Toto domnění má tím více pravděpodobnosti, uvážíme-li, že se na Moravě táž zvláštnost jeví, j. na Hané, na Zlínsku, v nářečí valašském atd. (srov. Bartoš. Dial. mor. 14, 78, 280), takže na prvý pohled shledáváme v RKském zvláštnost dialektickou (srovn. Listy fil. II. p. 176-177 a ib. VI. 240).

Jak se mají k sobě tato dvě fakta, že totiž jednak v RKském píše se uderiti pravidelně a ostatně v jiných slovích náležité ř, na Moravě pak vyslovuje se uderiti pravidelně a v ostatních slovích náležité ř? Nejprve jest mi vytknouti ten neobyčejný případ, že z ohromného množství českých památek od nejstarší doby až na naše časy, pokud povědomo, žádná této zvláštnosti nemá a že RK jest v té příčině pravé unicum! Tuto neobyčejnou zvláštnost RKského vysvětliti jest velmi nesnadno, přijmeme-li za pravdu, že RK jest původu starého (asi z pol. 14. st.). Neboť tato neobyčejná zvláštnost dala by se pak vyložiti jenom opět neobyčejnými zvláštnostmi jinými: že o příbězích, které se zběhly v nedalekých krajinách v dávných a dávných dobách (ku př. příběh básní Zab., Čest., Bol.) skládali si zpěvy na Moravě, pak že skladatel Jaroslava, Moravan, nebyl by věděl, jak se jmenuje hora Hostýn (za to v RK Hostajnov), nebyl by věděl, že není "nevysoká", nebyl by věděl, že je vzdálená od Olomouce. Vůbec celý počátek básně té (v. 5-8) svědčí, že ta báseň na Moravě nebyla skládána, a přece má dialektickon zvláštnost moravskou! Výjevu toho dále nebude ani sčítati na vrub písařův, jenž by dopustil se "chyby úmyslné", ten, kdo obeznámil se s recensemi stč. památek a ví, jak si počínaji písaři opisujíce.

Ale jako jsou již svědectví podána, že sbírka RKským zvaná je bez pochyby dílem našeho století, kterak tu si ten zjev vysvětlíme? Znal-li Hanka onu zvláštnost moravskou? Mnohý řekne, že teprva v nejnovější době na tuto zvláštnost RKského a usus moravský pozor obrátili Šembera, Gebauer, Bartoš, že tedy Hanka jí neznal a že vůbec neměl vědomostí a jmenovitě dialektických atd. Tyto názory jsou chybné. Hanka věděl více, než se mnozí domnívají, Hanka znal i onu morav. zvláštnost.

Že by v RKském toto "uderiti" m. "udeřiti" bylo "dial. zvláštností" a že by týž usus byl na Moravě, nebylo známo zejména ani Jungmannovi, jenž ve "Slovníku" psal v citatech z RKského "udeřiti", nikoliv "uderiti", maje patrně psané uderiti za chybu; tak stojí psáno v d. IV. 706, d. V. 501 aj. Mimochodem připomínám, že doklady Jungmannovy z RK a RZ čerpané pro slovník jsou dosti nesprávně podány a teprve v "omylech" byly opraveny, tuším působením Hankovým, jenž Jungmannovi poněkud nápomocen byl. A tak i tento Hanka prvý upozornil Jungmanna, že v RKském stojí uderiti a ne udeřiti, ukázav mu zároveň, že se na Moravě posud tak mluví! Toto vyznání nalézá se na konci čtvrtého dílu Slovn., vyd. r. 1838. Hanka tedy u nás nejprve ukázav na tuto morav. zvláštnost, prvý spozoroval tentýž zjev v RKském, prvý tyto dva zjevy vzájemně vyložiti se snažil. A při tom je věc ještě podivnější, že jenom uderiti má za "dial. zvláštnost", ale neopravuje tam, kde Jungmann v dokladech jiných za rukopisné r klade ř: tvoří (IV 680) atd., tedy psaného tvorí neměl Hanka za "dial.zvláštnost"!

Hanka mohl i před r. 1817 znáti toto uderiti, poněvadž měl nějaké vědomosti o usu moravském a jm. na Hané. Vydávaje totiž r. 1817 prvý díl "Star. sklád.", dopustil se některých nedopatření; mnohá z nich vytýká a opravuje mu Dobrovský v listě ode d. 25. srpna 1817 (Čas. Mus. 1870, 313 sld.) a mezi jiným k místu v Hankových St. sklád. I díl, p. XXXIV "chysse, chyže=chalupa, b. 130, l. 6" (t.j. báseň o bohatci v. 130 Ach, by sě nepostalo u mé chysse; baj. o lišce v. 6 čie jsú toto chysse pusté?) podal toto: "Chýše, das chýže finde ich nicht; das dimin. chýška, Häuslein, könnte zur Erklär. neben chýše stehen und dann domček" (Čas. Mus. 1870, 315). T.j. v. Hrad. ruk., odkud právě zmíněné doklady pocházejí, stojí chyssie = chýšě, a Hanka ve slovníčku ke svému vydání to slovo vykládá a píše sice v záhlaví chyše, ale vedle toho i jinotvar chyže. O tomto pak druhém tvaru připominá Dobrovský, že ho nikde nenalézá, má jej patrně za nesprávný a Hankovi vytýká, aby jej opravil. K tomu pak odpovídá Hanka v listě k Dobrovskému daném po 25. srpnu, ale před 16. zář. 1817: "chyža říkají v Moravě okolo Holomouce a mně hned napadlo Mně chyžinka uboga." Totéž opakuje Hanka i v II. d. Star. sklád. p XXII "chysse, morav. chyža = chalupa. Hanka tedy nepoložil jinotvaru chyže bez příčiny, nýbrž hledě jednak a) k usu "okolo Holomouce" (dle druhého dokladu k usu "moravskému"), jednak b) k ruštině. I soudíme z toho právem, že Hankovi již před 16. zářím 1817 některé zvláštnosti usu hanáckého a vůbec moravského známy byly, a mohl tedy dobře věděti, že se říká v tamních krajinách i uderit m. udeřit: ueboť toto je zajisté něco neobyčejnějšího nežli ono chyža m. chyše. Kterak seznal tyto zvláštnosti moravské, jest arci jiná věc a možnosti jsou rozličné. [*]

[*] Dle Legis-Glückseliga čteme v N. Sl., "naslouchaje cizím řečem a písním, jakýmiž se bavili přenocující v otcově hostinci obchodníci krajinští i slovačtí drotaři, vojínové polští i jihoslovanští, poznenáhla osvojil si jakž takž známost oněch jazyků." Kdo tedy ze samého dětství interes měl v poznání jazyka slovanského, dojista snadno mohl znáti moravism: uderiti; dávaje pak do padělků svých mnohé tvary slovácké a tuším i moravské, o nichž bez pochyby myslil, že zachoval se v nich ráz staročeský, snadno mohl si vybrati slovo: uderiti, jež pro nářečí moravské velmi je cbarakteristické. Odkud ovšem právě tuto zvláštnost má, pověditi neumíme, ale zatím dostačuje poznání, že Hanka před nalezením RK dialekt moravský poněkud znáti mohl, a zajisté znal, jak svědčí nahoře uvedená chýža. Tohoto významného fakta všimnou si snad obzvláště RKho.

Redakce.

II.

Toto slovo chyže jest ještě s strany RKského i jinak důležito. Dobrovský pravdu děl, že v památkách českých vyskýtá se toliko tvar chýše, chýška atd., nikoli chýže.

Jediný doklad z čes. literatury se ž jest - z RKského! Ben. Heř. 16: paky vám vyžehujú dvory, chízíce.

Zde máme nejprve oblíbené Hankovo deminutivum na -ice, dále tvar se ž: chyžice. Unicum. Uvážíme-li, jaké bylo mínění Hankovo (před 16. zářím 1817) o tvarech chyše a chyže i co Dobrovskému namítal: můžeme říci, že je to pouhá náhoda, že se krátce na to nalezne RK a v něm tvar "chyžice", jediný svého druhu?

Místo z Hankova dopisu k Dobrovskému je nad míru charakteristické pro činnost Hankovu. Z něho vyrozumíváme, že Hanka v některé příčině měl vědomosti i také, kterých jiní té doby neměli; vidíme, že všímal si dialekt. zvláštností a jazyka ruského a že tyto zvláštnosti uváděl v jazyk spisovný (chyže m. chyše). Toto vše na mysli míti musíme, uvažujíce i o RK a nesmíme Hankových schopností a vědomostí nedoceňovati. Ten kdo uváděl v češtinu a jmenovitě ve stč. slovo chyže z hanác. dialektu a z ruštiny, ten mohl také uvésti z tétéž hanáčtiny (dle druhého dokladu z "moravského usu") i sl. uderit a ten mohl i z ruštiny mnohá jiná slova uvésti ve své padělky!

III.

V RKském je poměrně veliké množství deminutiv na -ice. Feminina mají v deminuci koncovku -icě po právu, když pocházejí od a-kmenů (ja-kmenů), j. děvicě (děva), dušicě (dušě), pravdicě, vdovicě, krmicě atd. Tím způsobem utvořena jsou i některá z deminutiv RKského a tudy správná: vodice, zemice, kytice atd. V RK je však odchylkou také od i- kmenového substantiva vlast deminutivum vlasticc (BHeř. 8 síra wlastíce), kdežto jinak ve stčeštine tvoří se pravidelně demin. od i-kmen. substantiv příponou -cě, jako: zédcě (zeď); myslcě (mysl), smrtcě (smrt), kádcě (káď) atd., a tak bylo i stč. vlastcě: však sě podda wlastcye ona Alx. M. 75. V Jungmannově slov. není tolikéž ani jediného dokladu na demin. vlastice, toto chybně utvořené slovo z RKského jest unicum. - Také neutrum srdice Zbyh. 19 je nesprávné m. srdce, srov. dřevce. perce, městce atp.

Přídavek.

Pan Frant. Prusík napsal (Nár. Listy 23. dubna 1886):

"...dokud přesnými vědeckými důvody nedokážete:

1. že tvar usviedavši je v staročeštině nemožný;

2. že můj výklad imperfekt (jako přiletieše, zatemníše se atd.) je nesprávný;

3. že - a na to kladu největší důraz - že comparativy na -ěji nejsou pronominálními. Hic Rhodus, hic salta!"

Hic Rhodus, hic salto:

ad 1. O sbájeném od p. Prusíka tvaru "usvíedavši" řekl jsem (Ath. 261), že je to "nějaký pratvar zvláštní; aspoň staročeské to není", a p. Prusík nyní chce, abych mu "přesnými vědeckými důvody" dokázal, že tvar "usvíedavši" není staročeský! Co pak neplatí pravidlo o stč. přehlásce? Neví p. Prusík, jak by tvrzení mé nejjistěji vyvrátil? Podejte mi nepochybný doklad, že se takový tvar ve stčeštině vyskýtá, a já výrok svůj odvolám! Pokud tak učiněno nebude, zůstává forma p. Prusíkova hrubou chybou proti stčeštině!

ad 2. - a) Jakož učinil p. Prusík u některých, musí vyložiti "aesthetická" imperfekta všechna v RK a RZ se vyskytající; pozná zajisté, že i při sebe větší libovůli takový výklad "z aesthetiky" mnohdy se nezdaří, ku př. ve verších: Čest. 50 oběce vieru i podáše ruku; ib. 16 zvoláše Mír na voje; Zezh. 3 zakukáše, zaplakáše atd.

b) opakuji důrazně, že "aesthetické" imperfektum p. Prusíkovo vyskýtá se toliko u V. Hanky a v RZ i RK; Hanka užil tohoto aesthetického imperfekta před objevením našich rkpsů (v interpolaci v leg. o sv. Prok. "tak sě těm manželóm stáše", St. sklád. I. 3 atd.) a nemohl ho tedy přejíti z těch rkpsů. I musí tedy p. Prusík vysvětliti tuto náhodu, že se aesthetická imperfekta nalézají i u Hanky i v RK a RZ.

c) Musí vysvětliti p. Prusík, proč tohoto "aesthetického" významu nemají imperfekta ve stč. památkách pravých? (v naší příčině míním vždy stč. památky z té doby, do které RK a RZ kladou, nikoli památky ku př. stol. XV.) Pouhá-li náhoda, že se v nich "aesthetická" imperfekta neuchovala!

d) Necítí-li konečně p. Prusík sám, že svým výkladem oba rukopisy v podezření podvrženosti uvádí? Neboť stanoví u imperfekta RZ a RK zvláštní význam "aesthetický", jehož imperfektum v pravých stč. památkách nemá, zvětšuje tedy ještě více onu propast, která dělí jazyk RK i RZ od jazyka ostatních stč. památek, a musí nezbytně "aesthetická" imperfekta RK a RZ uvésti ve spojení s "aesthetickými" imperfekty Hankovými! - Ale nechceme bráti důsledky z výkladu p. Prusíkova na důkaz podvrženosti těch rkpsů, poněvadž výklad p. Prusikův je libovolný a proto nesprávný.

ad 3. V našem sporu o nic jiného neběží než o to, je-li theorie prof. Gebauera o stč. komparativech správná a má-li tedy pravdu, že mnohé tvary komparativné v RK se vyskytující (Athen. 154) jsou úplně nesprávné a proti stč. usu, či má-li správnou theorii o nich p. Prusík, dle něhož ony komparativy RKského jsou zcela náležité. O theorii prof. Gebauera známo je, že se zakládá na zevrubném prozkoumání stč. památek pravých; o theorii p. Prusíkově ukázal jsem (Ath. 259-260), že se zakládá na čtyřech chybách: a tu chce p. Prusík ještě "přesné vědecké důvody", že jeho theorie je chybná a že obrana chybných komparativů RKského je úplně nepodařena? Znamenitá to theorie, které odporuje usu staročeských památek pravých!

Svrchu vycitovaný úryvek z odpovědi p. Prusíkovy na můj rozbor v Athen. 258-262 je částí "věcnou" a má 7 a 1/2 řádku. Ostatní část (69 řád.) věnována je nejapným vtipům a hrubým urážkám mé osoby, což vydává žalostné vysvědčení o svém původci panu Prusíkovi. Já na nízké útoky osobní neodpovídám, ty prostě odmítám. Spor náš vyžaduje věcného řešení; a p. Prusík měl věru dosti látky, aby zodpovídal, k čemu jsem jej vyzval na mnoha místech, a měl vyvrátiti věcně tvrzení má, pokládá-li je za chybná. Toho však p. Prusík neučinil: i vyzývám jej podruhé, aby věcně pokusil se vyvrátiti tvrzení má i v minulém i nynějším seš. Athenaea obsažená. Hic Rhodus, hic salta!