A T H E N A E U M
listy pro literaturu a kritiku vědeckou
Ročník III.  Číslo VIII-IX  (15. Květen-Červen 1886)
Strana 343 až 346:

Některé podoby "Jaroslava" RK s Alexandreidou sv.-Vítskou.
Napsal M. Opatrný.

Mezi RK a RZ a Alexandreidy zlomkem sv.-Vítským spozorovany již dříve velmi hojné shody, z nichž některé mají tu zvláštnost povážení hodnou, že shodné věci v Alx. V. jsou správné a původní, odtud pak v RK a RZ neporozuměním nesprávně přeneseny býti se zdají. Na takové nápadné shody pozor obrátil prof. Gebauer v Ath. str. 157-158, č. 16, 17 a 18. Podrobné zkoumání více v té příčině najevo vynese. Chci ukázati na shodu tétéž stč. památky s Jaroslavem. Shoda mezi Jarosl. a Alx. V. jeví se popředně v tom, že první boj Tatarů s křesťany (ruskými) v. 36-38 zosnován je v celku i v částech dle prvé srážky Alexandra Vel. s Dariem (Alx. V. 1281 sld.). Shoda jde druhdy až do podrobností, ba opakují se v Jarosl. verše z Alx. s nepatrnou obměnou. Při tom nalezli jsme zvláštnost, že verš v Alx. V. správný a s dobrým smyslem podán je v Jarosl. nesprávně a nemá žádného smyslu. Připomínám ještě, že boj v Jarosl. od v. 244 líčený v podstatě shoduje se s líčením boje prvého a že tedy i toto líčení má svůj vzor v Alx. V. 
         J a r o s l a v                                     Alx. V.

Kublaj zvěděv o smrti dcery své,               Alexander V. mstě bezpráví od kr. Daria
aby jí pomstil na křesťanech,                  spáchaných, vypraví se na něj s vojskem
                                               a blíže se již k nepříteli,

 38.  "sebra voje se všech vlastí valných,            "hna toho dne mil třidceti,
 39.  těže s voji, kamo slunce spěje."                k nepříteli pospiechajě" (1183-84).
 40.  Slyšechu to králi na záchodě,                   (Ale i) král Darius voje
      ež chám spěje na ludné jich vlasti;             sebra na své bezpokojie;
      srotichu sě druhý ke druhému                    vzvěděv, že ten bliz přitáhá,
      i sebrachu převelikú vojsku                     jenž na jeho vši česť sáhá,
 44.  i tažechu polem protiv jemu.                    hnu sě s vojmi s toho miesta,
                                                      kadyž mu upřiemá cěsta
                                               1196.  proti Alexandru jíti...
                                               (Potom se vypisuje množství vojska Dariova
                                                a pochod, do v. 1280).
 45.  Na rovni (sě) valnej položichu           1281.  Juž bliz sebe stáchu dvojě
 46.  položichu i cháma zdě ždáchu.                   řěčské i pohanské vojě,
                                                      čekajúce s obú stranú
                                                      druhého dne světlosť ranú -
                                               (Byloť jim ohlášeno, že zítra bude boj.)

Před bitvou dá svolati Kublaj své hadače,      V Alx. je před bitvou jiná scena, Darius
kúzelníky atd., aby zvěstovali uhodnouce       totiž předstoupiv před vojsko má řeč, jíž
výsledek bitvy nastávající. Byloť se nadíti,   vojíny své k boji rozněcuje (v. 1290-1345),
že šťastnou věštbou roznítí se Tataré k boji.  ale účinek má býti týž, povzbuzení Peršanů
Hádání se vypisuje, zdar je na straně tatar-   k boji.
ské. Tato scéna obsažena je ve v.47-60 a celá
je přejata z českého překladu Milionu, srov.
Listy fil. II. 101 nsld., Athen. str. 270.     Již byli vojínové rozníceni řečí Dariovou,
                                               v tom přijde ještě posel s klamnou zvěstí,
      Kouzelníci věští zdar. Z toho            že Řekové ulekše se prchají. Ihned

 61.  Vzradova sě mnostvie vsěho luda,         1353.  by křik u wogyech nemalý,
      prokní teče rúče koněm svojim                   ande sě všickni veselé
 63.  i do řad sě voje postavichu.                    a koně přidati velé.
                                                      A jakž jim kon(ě) přidachu,
                                                      a přěs řěku sě přebrachu,
 64.  Křestené ni světi neiměchu                      kromě rozmyšlenie všeho
                                               ženou se za Řeky, mníce že utíkají. Tu
                                               poznala stráže řecká, že se "pohané"
                                               přiblížili,
                                                      neb jich bě mnoho bez čísla,
 65.  a hnachu bez uma v řady pohan                   každý žena bez rozmysla,
                                                      a kadyž koli hnáchu,
247.  Podvihaje sě mhla ote pracha             1383.  jakžto mhla bieše ot prachu.
                         (v. níže!)
 66.  s takú pýchú, jakú sílu jmiechu.         Řekové ozbrojivše se postaví se na odpor
                                               řítícím se Peršanům. Král Darius vida se
                                               oklamán, byl zprvu ohromen; ale spoléhaje
                                               na svou sílu, sřídil své a podstoupil boj
                                               (do v. 1448).
 67.  Tu sě prvý boj v hromadu srazi.          Básník vypisuje šik řecký, Alexander povz-
                                               budí své krátkou řečí (do verše 1521) a
                                               vymčtiv kopí v nepřátely, počne boj (1522).
                                               V tom boji "stvořen byl křik i hróza v
                                               obojím vojště",
                                                      ande koni v tieskni řechcí
                                                      a meči v odění skřechcí,
                                                      ande z lučišť nejedna střěla
                                                      vynde i z samostřiela;
 68.  Střěly dščichu jako přieval s mrakóv,           nikdy z přievala i jednoho
                                                      nespadne krópí tak mnoho
                                               (srov. v. 2032.  ot třětích pak střěly letie
                                                                jakžto krópě z deště letě.)
 69.  oščepóv lom jako rachot hroma,           Srov. Athen. 266.
 70.  blsket mečev jako oheň búřě.
 71.  Obě straně jarobujnú silú                Vypisuje se boj velmi prudký, žádná strana
 72.  druhá druzě postúpati brání.             neustupuje.
                                               1592.  By boj tvrdý s každé strany
                                                      mezi Řěky i pohany...
Křesťané svým množstvím byli by již překona-   Boj zuří dále, zvláště v něm vyniká Filotas
li Tatary, ale když tito znova byli k boji     a jiní. Konečně množství "Saracenů" podlehne
rozníceni, vyrazili prudce na křesťany a       udatnosti vojska Alexandrova (do v. 1731).
zahnali je.                                    Peršané dají se na útěk a jsou pronásledováni
                                               Řeky (do v. 1744).
Po té vypisuje básník obraz bojiště. Líčení    Po té vypisuje básník obraz bojiště. Líčení
básníkovo je proti Alx. stručné (4-veršové).   v Alx. je obšírné a uváděti ho nebudu, viz
Ale mimo to zděláno bylo dle paralelního       v. 1745 sld. Toliko připomínám v. 1760 a 1763:
textu Alx. i líčení od v. 154 se počínající.

 82.  tu kóň vleče v střemnech vojevodu               seho kóň po sobě vleče -
                                                      za ostrohu visí mnohý -
 85.  Tako Tateré sě roznojichu.               Ještě zbyl hlouček, ale brzy i ten podlehl
                                               (1830). V boji tom
                                                      Juž bě lúd i koni stali -
                                                      úsilím vešken lid vznojen
                                                      i každý meč krví napojen,
 86.  Vz křesťany daň četnú položichu,         i odhodili Řekové meče a vrhli se na kořist,
 87.  dvě králevstvě sobě podmanichu atd.      která byla velmi bohata (1963).
Ještě uvedu paralelu mezi líčením bojiště od v. 254 (Jar.) a Alx. v. 1745 nsld. 
      Natit srážajevě straně obě.
247.  Podvihaje sě mhla ote pracha             1383.  jakžto mhla bieše ot prachu
254.  Krev sě valé jak bystřiny dščevy,        1679.  tu krev teče jako řeka
                                               1681.  ande krvaví jdú potoci
255.  mrch tu ležéše jak v lese dřievie        1746.  byly zbitcóv hory, doli
                                               1770.  ani bude ni jest byla,
                                                      jakož tu by zbitých síla
256.  Sěmu hlava na dv rozčepena               1756.  a semu pak hlava sťata
                                               1753.  on leží s zbitú hlavú
257.  sěmu srubeně stě ruce obě                Viz co se stalo Neguzarovi, v. 1693, 1707-1709.
                                               Dále srovn.
                                               1761.  onomu uťata ruka
                                               1764.  a mnohému sťaty nohy.
258.  sěn sě kotie s ořě pře druhého           Viz co činí Filota v. 1604 sld., jenž mlatem
      i sěn zeřivý své vrahy mlátí             ubíjí nepřátely.
      jak po skalách lútá búřa dreva,
261.  sěmu v srdce po jilce meč vtasí          1617.  až do jilec meč v nich skúpa
262.  i sěmu Tatarin ucho střieže.             1591.  hlavu jemu mečen střiže.
Některá poznamenání.
1.  Mezi veršem 262. Jar. 1591. Alx. jest jmenovitě tento rozdíl: v Jar. je "strsíeze" proti Alx. strzyzye; v Jar. přidáno "Tatarin"; v Jar. "ucho", v Alx. "hlavu". Tvar "strsíeze" je nesprávný, máť místo žádaného a v Alx. správného i dvojhl. íe. Zvláštní je, že RK velmi často mívá místo etymol. i dvojhl. ie, v čemž se shoduje s Písní pod Vyšehr. - Nad tímto "Tatařínem" již prof. Masaryk vyjádřil oprávněné podivení. Ovšem, verš je přejat z líčení v Alex. a opatřen prostě nechutným přídavkem "Tatařín" (srov. Athen. str. 293). - Proti výrazu "hlavu" střiže v Alex. je v Jar. "ucho". Že básník Jaroslava nevhodně zaměnil "hlavu" v Alx. "uchem", netřeba tuším široce doličovati.
2.  Důležitější je pro poměr Jarosl. a Alx. V. shoda mezi v. 1383 Alx. a 247 Jar. Situaci již svrchu jsem naznačil. Vojska nepřátelská stojí podál. V tom dostane Darius klamnou zvěst, že Řekové prchají. I vzchopí se jezdci Dariovi, chtíce Řeků dostihnouti, a bylo jezdců těch 
                               mnoho bez čísla,
                        každý žena bez rozmysla,
                        a kadyž koli hnáchu,
                        jakožto mhla bieše ot prachu
Den této srážky byl parný, bylo mnoho prachu, jejž ženoucí se jezdci rozdupali a rozvířili, a tu básník Alexandreidy přirovnává tyto zvířené kotouče prachové ke mhle: "jakžto mhla bieše ot prachu". Přirovnání toto je zajisté případné a pěkné a zděláno dle Qualth. II 390 sq. graditurque (sc. series) rapaci turbine pulvereo furata volumine solem.
V Jaroslavu vyličuje se od v. 232, kteraká bouře nenadále se snesla a hojný příval svlažil zemi dříve vyprahlou. Sotva že minula bouřka, počne se boj: 
                  246.  Naliť sražajevě straně obě.
                  247.  Podvihaje sě mhla ote pracha
                  248.  i by pótka...
Jakmile válčící strany se srazí - praví básník - zdvihne se prach atd. Tedy týž výjev, který je v Alex. V. Ale tu shledávám naproti líčení v Alx. tyto chyby:
a)  v Alx. docela přirozeně lze mluviti o prachu, poněvadž den byl parný, půda tedy suchá; v Jarosl. naproti tomu je po bouřce, půda tedy mokra, a tu nemohu pochopiti, jak by se byl prach mohl zdvihati.
b)  V Alx. je přirovnání, že vzbouřené kotouče prachové byly jako mhla, podobaly se mhle, v Jarosl. však přirovnání není, nýbrž básník praví nevhodně: "mhla se pozdvihuje od prachu"!
I usuzuji z toho, že skladatel Jaroslava zcela náležitý a správný verš z Alx. V. v báseň svou uvedl, ale dopustil se při tom dvou hrubých chyb. Zavírám z toho dále, že týž skladatel i sousední verše všechny, jež jsme výše vytkli, z Alexandreidy sv.-Vítského zlomku jako zdroje v dílo své vetkal.
Rozbor verše Jar. 247 budiž zároveň jakýmsi příspěvkem k aesthetickému ocenenění Jaroslava. Podotýkám ještě, že tuto chybu má jen český original, překlady se jí povětšině vystřehly, jako se stalo i v mnoha jiných případech, tak že překlady jsou lepší nežli original. Svoboda např. překládá (Polyglotta z r. 1876) str. 741: Staub in Wolken hebet sich vom Boden; Francesconi 567: una nube di polve al ciel s'innalza; Siemienski 48: tuman kurzawy idzie w niebiosy; atd. Jenom některé držíce se slovného znění mají tutéž chybu, j. Berličův překlad 333: uzdiže se magla oda praha; Smolerjův 480: Pozběhuje so mlha horje z prócha.
Jiná podobná chyba čes. originalu, k níž skladatel Jarosl. sveden byl tuším napodobením Alx. V., jíž však se dovedli uchrániti překladatelé, je ve v. 79: 
               (Tataré) na křesťany lúto vyrazichu,
                        tato krupo ie po sobíe hnachu,
                        že je jak zvěř plachý rozprnuchu.
Jungmannův výklad tohoto "po sobě" není dosti určitý, zdá se, že míní=nacheinander. To je neobvyklé. Básník, tuším, jak z celého kontextu vysvítá, chtěl říci "tak jak před sebou hnali, že..." a překladatelé tak místo ono pojímali, Svoboda 734: jagten grimmig sie vor sich her; Smolerj 474: tak jich krucje pšed sebu čerjachu; Siemienski 412: pedzi przed soba gnebi, uderza atd. Český výraz "hnali je po sobě" nemá smyslu. Básník měl tedy buď položiti: "tak je před sebou hnali" anebo "tak se po nich (= za nimi) hnali". Skladatel Jarosl. měl tuším na mysli verše z Alx. V. 1362 (každý) chtě po nich prvé utéci, ib. 1405 a ktož mohl, ten po ňem pospěl atd., ale napodobuje je pochybil.

©  Jaroslav Gagan
©  Česká společnost rukopisná