Osobnosti rkp. sporu

Jak oslavíme stoletou památku objevu R.K.Z.?
Úvaha o pravé povaze básní Rukopisných.
Klatovy 1908.

Doslov.

Pan původce zmíněné zpředu stati uvedl v ní dva výroky professora dra. Jagiče: jedním z nich nazvány jsou Rukopisy knihami se sedmi zámky, což já si vykládám tak, že všem, kteří od počátku až podnes proti Rukopisům brojili a brojí, byly a jsou Rukopisy knihami se sedmi zámky, nikoliv pak těm, kteří se jich zastávali a zastávají, neboť oni vnikli do nich a jim porozuměli a je správně ocenili.

Tedy Josef Jungmann, František Palacký, Pavel Josef Šafařík se svými znamenitými vrstevníky správně hned posoudili Rukopisy jakož i všichni, kteří v jejich šlépějích později kráčeli, poněvadž v nich bylo něco filologického smyslu. S druhým pak výrokem professora dra. Jagiče, že v praslovanské době nebylo rozvité epiky, lze mi se i srovnati, poněvadž nic neodporuje Rukopisům: rozvitá epika vzniká, jak znamo, jestliže veliký děj některý mocně dojme všeho národa a utkví na dlouho v jeho paměti, že se o něm povídá i pěje od mnohých, jak bylo u Řeků po trójské válce, u Srbů po bitvě Kosovské, u Rusů za knížete Vladimíra Velikého, ale epické básně Rukopisné jsou básně historické a těm dostačilo, nahodil-li se znamenitému ději i pěvec, aby jej opěval. A tak tomu skutečně bylo, ano z veliké vyspělosti poesie Rukopisné smíme souditi, že se u českého národa zpěv pěstoval od nepaměti.

Podávám tu na veřejnosť, čím se po dvě léta mysl má zabavovala a co jsem spíše jen načrtl, než řádně vypracoval. Aspoň se domnívám, že jsem uhodil v pravý směr, kudy bude lze dospěti k dokonalé obraně Rukopisů, čemuž nasvědčuje i ta okolnosť, že směr mnou navržený schopen jest, aby na vše strany se vyvíjel dále a rozšiřoval, slibuje všudy žeň hojnou. Jako Praha nevystavěna za jeden den, ani toto dílo nebude vykonáno jedním rázem, nýbrž bude k tomu potřebí mnohých rázů i mnohých umů a rukou. Získá-li si však směr tento obliby také jiných, nebude pochybnosti, že věc dospěje svého konce zdárného. Odpůrcové Rukopisů dosáhli toho, co zamýšleli, pochovati totiž Rukopisy, více jim činiti nezbývá, proto nastala nyní doba zdravé reakce. Jazykozpytci - však ne všichni! - pochovali Rukopisy, filologie je vzkřísí a zachová.

Národ ať si zvolí, který směr se mu lépe zamlouvá: onde je učenosť a věda, tuto bez veliké učenosti se pravda prostě ukazuje tak, aby ji každý mohl poznati a jí porozuměti, onde se národ ochuzuje o svůj poklad, jímž se má chlubiti přede vším vzdělanstvem světa, tuto se mu poklad zachovává a s ním i výtečný článek vychovávací mládeži, neboť co kromě Rukopisů staročeskú čítanka obsahuje, jest zajímavo snad literárním historikům, jazykozpytcům a podobným učencům, ale mládeži jest více méně nezáživno, jedině básně Rukopisné jsou s to, aby zanítily srdce mladistvé, ano i to, že jich není mnoho, něčemu prospívá: mohou snadno býti vštípeny do paměti a tak zachovány býti pro život, Řekové staří tak vštěpovali si do paměti pro život mnohem rozsáhlejší básně božského Homéra.

Stoletá památka objevení Rukopisů se blíží, jest tedy třeba, aby se o této věci uvažovalo, nebo nesmí nás památka ta slavná zastati nepřipravených:

Nechvalno bylo by nám ostaviti ji neoslavenu!

Jak oslavíme stoletou památku objevu R.K.Z.?
Úvaha o pravé povaze básní Rukopisných. Nákladem vlastním. Josef Oščádal. Klatovy 1908. Tiskem Národní tiskárny a nakladatelství JUDr. Edvarda Jana Baštýře a spol. v Praze. Formát 24 x 16 cm. Počet stran 128.