Osobnosti rkp. sporu

Mater verborum.
Nejstarší slovník s českými glossami.
(Č.Č.M. 1827. lV., str. 69-76.)

Tato rozprava Fr. Palackého jest především opatřena krátkou předmluvou od V. Hanky. V ní se vypravuje o návštěvě Musea radou při řízení a professorem z Královce p. dr. E. G. Graffem, který s doporučením B. Kopitara přišed do Prahy prohlédnout nejstarší pražské rukopisy v předloženém mu Mater Verborum poznal ihned dílo Kostnického biskupa Salomona (+ 920 jakožto opat svatohavelský), který latině napsal etimologický lexicon. Pozdější přepisovatelé připojili své německé glossy k němu, a takový glossovaný exemplář dostal se v ruce českého přepisovatele. Vypočítav pak Hanka, kde se rukopisy glossaře toho nalezají, jakož i prvotisky, podává krátký popis rukopisu, vysloviv svou radost že probírajíce s Graffem glossy slovníku tohoto přišli i na glossy české.

Tyto glossy české Palacký nyní otiskuje a potom praví:

Časem svým, když prohlédání a srovnávání rukopisu toho dokonáno bude, doufáme, že p. Hanka vše co tam staročeského, ve zvláštním díle pro milovníky řeči naší vydá. Mezi tím však neučiníme bohdá čtenářům svým nevděk, ukážeme-li několika slovy na důležitost nálezku tohoto.

Z počátku XII. století neměli sme posavad, vyjmouce některá slova v listinách latinských věku tohoto, žádných jistých původních památek řeči naší. Neboť ačkoli básně některé v rukopisu Králodvorském, i jiné, jako k.p. Hospodine pomiluj ny, ještě výše věkem sahají, jsou však aneb později přepsány, aneb aspoň za času, kterého určiti nelze. Zde ale máme celý slovník dosti hojný od r. 1102, jehožto písař český, snad i tlumočník, Wacerad, sám se udává. Poznáváme tudíž s jistotou, v jakém spůsobu mateřčina naše na počátku XII. století, t. za věku Kosmasova i Nestorova byla. -

Řeč národní jest tak říkaje schránka myšlének národních; slova jednotlivá jsou tolikéž ponětí a známosti. Stav jazyka ukazuje nám tedy stav vzdělanosti národní, a historik ptající se po tomto může poznáním onoho upokojiti žádost svou. Celý život duchovní národu otvírá se tu zraku jeho pojednou jako v pokladu; a důmysl zkoumatele zpozoruje i nepatrnější známky, v kterýchžto se nám památka dějin a proměn národních, jinde nezapsaná, jako pod rouškou zachovala.

Nejdůležitější ve slovníku tomto zdají se nám z ohledu toho býti jména mythologická, překládání jmen bohů řeckých a římských skrze jména bohů staroslovanských. Mythologie Slovanů pohanských ještě dosavad velmi zatmělá jest; zde máme aspoň některé příspěvky k objasnění jejímu. I ačkoli tu patrně viděti jest, že veliký díl jmen těchto jen překladatelem se stal; zbírka ta předce aspoň důkaz dává, jakého as způsobu božství Slované pohanští sobě pod jménem Živa, Veles, Perun, Radihost, Svatovít, atd. představovali. Vaceradovi okolo l. 1100 vyznamenání jmen těchto ještě dobře známé býti mohlo, an jen o padesáte let dříve vévoda Břetislav ještě s vykořeněním pohanství v Čechách činiti měl.

Důležité jest také viděti, kterak již tehdáž mnohé umělé a odtažené ponětí v češtině výraz svůj mělo. Lid, kteréhožto řeč již tehdáž tak ohebná, tak vzdělatelná byla, nemohl býti tak nejapný a neschopný, jakovým jej věku toho býti pokládali někteří spisovatelé, nejen cizozemští, ale i domácí. Nedostatek literní vzdělanosti ještě nevnáší po sobě nejemnost mysli ani duše; tato zajisté ne z knih, ale z čilosti smyslů pochází, kterouž Slované vždy nad sousední národy vynikali.

Skoumatelé slovanské řeči nabudou ze slovníka Waceradova nových důkazů, že nářečí slovanská ve starožitnosti, nejen ve formě, ale i v materii sobě příbuznější a bližší byla, nežli za našeho věku. Admiral Šiškov poznamenal kdys ve zprávách akademie Ruské, že náš Rukopis Králodvorský Rusům srozumitelnější jest, nežli vlastní jejich staré pisemnosti. I zde opět nacházíme slova staročeská, jako k.p. mln, vatra, žestoký, ščirý, která upadše u nás již dávno v zapomenutí, v jinoslovanských nářečích ještě podnes v užívání jsou.

Ku potvrzení a k vysvětlení toho co sme řekli, připojíme tu výtah krátký ze slovníka Vaceradova. *)

*) Jest známo, že glossy ty jsou padělkem. (Pozn. vyd.)

Františka Palackého SPISY DROBNÉ.
Díl III. Spisy aesthetické a literární. Uspořádali a úvody opatřili Dr. Bohuš Rieger, řed. Leander Čech, Dr. V. J. Nováček. V Praze 1902. Bursík & Kohout, knihkupci c.k. České university a České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění. Tiskem Aloisa Wiesnera v Praze, knihtiskaře České akademie císaře... Formát 23,5 x 15 cm. Počet stran 799.
58. Mater verborum. (Strana 529-531).