Jindřich Šohájek
PAMĚTI
RKZ.
Pamětí díl VII., část 5.
Vzpomínky, úvahy a komentáře.
Čes. společnost rukopisná.
V Praze, dne 21. května 1955.
(rukopis - 229 stran)
Strana 228 a 229:
Konečný závěr.
Končím pětidílné Paměti (III. až VII.), v nichž otázka RKZ značně
převládá. Původně jsem pomýšlel na vypsání "Dějin České společnosti
rukopisné" v Praze a zaznamenání událostí, pokud jsem se sám na nich
podílel. Tak jsem mohl vystačiti se 2-3 díly po 500 stranách. Jako
archivář Čsl. Sp. Rukopisné z tisíců listin, obrovské literatury a
časopisů jsem poznal, že boj o R-y, zjev v kulturních dějinách
civilisovaných národů ojedinělý a přímo grandiosní, vyžaduje obšírnější
práce, nežli ustrnout se k vylíčení historie jen R. Společnosti, která
v tomto zápase znamená jen malý, třeba velmi významný úsek. Tak došlo k
změně původního programu. Prof. dr. Frant. Mareš, patriarcha
moderní obrany Rukopisů RKZ, označil Rukopisy za nejstarší písemnou památku
českou, slovanskou a jako takovou za součást všelidské civilisace a kultury.
Proto jsem musil předeslati přehled (prolegomena) přírodního, dějinného a
kulturního vývoje lidstva. To proto, že ze zkušenosti poučen vím, je nemálo
lidí neznalých co vlastně Rukopisy znamenají, kam je zařaditi a proč spor o
jejich pravost 130 let trvá. Pro mnohé historie Rukopisů začíná
národním probuzením. Bylo tudíž nutno vraceti se o staletí nazpět, aby se
navázalo na dobu nejstarší. Tím se rozrůstaly Paměti do značných dimensí i
když jsem své osobní zážitky omezil na míru nejmenší. I traktáty Jana
E. Hanky, obávaného anonyma, které měly na porážce realistických
bojovníků lví podíl, zabraly nemálo místa. Po vítězné první etapě doby
Jungmannovy, Palackého, Šafaříkovy, byly v druhé etapě bratří Jirečků
odraženy nájezdy odpůrců R-ů i přes pomoc vídeňské vlády. V třetím
období protirukopisných bojů od r. 1886 vystupuje T.G.M. jako spiritus
agens. Porážka realistů zamaskována halasem "Hanka fecit", proužkový důkaz,
ani tragedie Píčova r. 1911 nedovedla zaslepené veřejnosti oči
otevříti. Teprve r. 1927 vystoupením Marešovým a r. 1930
fotochemic. zkouškami prof. dr. V. Vojtěcha prolomeny ledy
realistické lhostejnosti, že aspoň se snažili nástup obrany k vítěznému
zakončení boje brzditi. Vítězný elán mladých obránců a seriosní práce Čes.
Sp. Rukopisné před mnichovskou pohromou značně posílily naděje obrany na
rehabilitaci Rukopisů. Za německé okupace naše česká tzv. protektorátní
vláda ze začátku ukazovala Čes. Sp. R. velmi vlídnou tvář. Rehabilitace
byla na dosah ruky. Ale tajemné ruce vlád. činitelů opět za obranou RKZ
dveře přibouchly. Němci počali znovu hlásat Rukopisy jsou falešné, Palacký
na nich založil své Dějiny, Čechové nemají žádné staré kultury, jsou národem
novým jen z německé kultury žijícím, nepotřebují tudíž university, jim
postačí pouze obecné školy. Výbor Čes. Sp. R. musil se veřejně odmlčeti
- jeho existence byla jednou nohou v žaláři, jednou v hrobě. Po tzv.
"osvobození" regenerovaný realismus vytasil se opět jménem Masarykovým.
Každá akce její byla znemožněna, časopis omezen, pak zcela zastaven.
Slibovaná svoboda slova tisku ukázala se ilusorní. Vše, co R. Sp.
podnikala, bylo shůry sabotováno. Jsme ještě Češi, Slované, jimž
všeslovanská myšlenka již mlékem matčiným vnikla do krve - vroucně se ptají
mnozí!? Veliký a slavný Nekrasov, jež svým nedostižným dílem "Kralodvorskaja
Rukopis" r. 1872 ukázal všem Slovanům cestu, cestu pravou, vítěznou o
níž pěl Jan Kollár, o níž snily naše generace!
Veliký Slovan nestojí o českou kulturu a malý Slovánek má Švejka! Tím
končím své pětidílné dílo. I tak krásná organisace jako Čes. Spol.
Rukopisná byla po bídném živoření donucena likvidovati, její úspory a
majetek znehodnocen. Ale Bůh nechce býti posmíván, praví Písmo. Smiluje se
po třetí?
V Praze, dne 21. května 1955.
Jindřich Šohájek
© Jaroslav Gagan
© Česká společnost rukopisná