RKZ.
Pamětí díl III., část 1.
Vzpomínky, úvahy a komentáře.
(rukopis - 452 stran)
Strana 1 a 2:
Předmluva.
Od studentských let byla literatura mojí láskou. Poesie i prosa byla mým
duševním osvěžením po trampotách denního života. Čím více se můj obzor
obohacoval, tím více zabral jsem se do vážného studia různých problémů.
Pocházím z kraje Tomy ze Štítného, kraje lidí hloubavých. Z gymnasia
odnesl jsem si ještě víru v pravost Rukopisů Královédvorského a
Zelenohorského. Otázka ta mne už po další život neopustila. Přes občasnou
skepsi pod vlivem časopisů patřil jsem mezi "věřící". Na gymnasiu neznali
jsme rukop. literatury, kde jest pravda nemohli jsme se přesvědčiti. První
vážný zájem probudila ve mně r. 1911 tragedie Píčova a záludné metody
časopisů. Válka na Balkáně a pozdější světová válka nebyly příznivy
hlubšímu studiu rkp. otázky. Jubileum sto let od nálezu RK r. 1917
proběhlo celkem bez zájmu. Spor o Rukopisy byl do té doby příznivě
vyřešen, ale tzv. "oficielní věda" rehabilitaci zabraňovala. Po návratu z
války četl jsem o pokusu Žunkovičově a Barešově. Také podobné úsilí celé
řady zastánců pravosti se do veřejnosti nedostalo. Upozorněn Karlíkovým
časopisem "Lech" po vystoupení univ. prof. dr. Frant. Mareše
r. 1927 studoval jsem Rukopisy soustavně. Velkolepá analysa Marešova
celého rkp. sporu a fotochemické zkoušky univ. prof. dr. Vikt.
Vojtěcha po stránce vědecké navždy uzavřely spor více jak stoletý. Další
pokusy proti pravosti RKZ je počínání pochybené a marné. Prof. Vojtěch
později přijal předsednictví v Čsl. společnosti rukopisné
v Praze, dr. V. Perkem r. 1932 založené. Mýma rukama
jako archiváře Č.S.Rukop. prošlo tisíce listin a časopisů z obou sporných
stran. Také stykem s četnými osobnostmi z kruhů odborných mnoho se mi
vyjzsnilo. V "Pamětech mého života" I. a II. díl
probíhají Rukopisy jen průběžně. Počínaje III. dílem líčím průběh
celého více jak stoletého boje se zvláštním zřetelem na poslední fasi
dvaceti let. Desetiletou spoluprací na životním díle zemřelého
dr. Vladimíra Zákrejse ztratil jsem mnoho času. Po své sedmdesátce, při
nepevném zdraví jsem uvažoval, zda se smím odvážiti III. dílu "Pamětí",
což si vyžádá několik let práce. Dlouho jsem váhal. Na naléhání několika
přátel pustil jsem se přece v listopadu 1951 do vyprávění svých
bohatých zkušeností. Pokračovatelé budou mít pak již pevný základ. Dle
původního plánu měl jsem vylíčiti jen posledních dvacet let Čes.
Sp. R.za mojí účasti. Zkušenost mne poučila, že průměrnému zájemci
o Rukopisy schází obyčejně znalost předcházejícího vývoje. Proto jsem
předeslal stručný úvod (prolegomena) české, slovanské civilisace a kultury,
která je dle prof. Mareše součástí všelidské kultury, do níž právě
nález RKZ zapadá. Kvůli úplnosti bylo nutno zmíniti se o současném stavu
vědeckého bádání ve vývoji vesmíru a pokroku v oboru prehistorie a
archeologie. Svoje osobní zážitky jsem omezil na nejnutnější. Jsem si vědom
nedostatků své práce zaviněných vysokým věkem a chvatem, že jsem nemohl
lépe prokresliti různá zajímavá dějství. Veliké množství citátů ze současné
doby je zrcadlem pravého stavu rkp. sporu, o němž v knihách obyčejně se
mlčívá. Předkládám své pětidílné "Paměti" děkuje Bohu Všemohoucímu, že mi
dopřál dovésti dílo až k přítomným dnům.
V Praze, dne 21. května 1955.
Jindřich Šohájek, bývalý archivář Č.Sp.R.
Zkratky: RKZ = oba rukopisy, R = oba rukopisy, RK = Ruk. Královédvorský,
RZ = Ruk. Zelenohorský, L.S. = Libušin soud, rkp = rukopisný,
Č.Sp.R. = Česká Spol. Rukopisná.