Osobnosti rkp. sporu

Světová revoluce
za války a ve válce 1914-1918
vzpomíná a uvažuje
T. G. Masaryk
ČIN a ORBIS v Praze 1925.

kapitola VIII.
Světová revoluce a Německo

Strana 391 a 392:

Po celý život jsem sice byl čtenářem spisů filosofických a vědeckých, ale zároveň krásné literatury a kritiky literární. Pěstoval jsem obrazivost vědomě, fantastičnosti jsem unikal vědou a její přesností. Vždyť ve vědě běží jen o získání správné methody; usiloval jsem o kriticism proti povrchnosti, naléhal jsem na přísnou analysi a analysi neúprosnou, také v oboru sociálním a historickém. Ale analyse mně nebyla cílem, jen prostředkem; od samého počátku synthese a organisace charakterisovaly mé úsilí. Tomu důkazem jsou všecky mé spisy.

Vystoupení proti Královédvorskému a Zelenohorskému Rukopisu a své kritické činnosti vůbec nelituju, třebaže mne někdy ve vzpomínce mrzí chyby, které jsem dělal.

Moji odpůrci pod záminkou, že vlast a národní vědomí je v nebezpečí, žalovali na můj racionalism, ačkoli jsem zásadně byl proti racionalismu jednostrannému, zapomínajícímu na cit a vůli a jejich psychologický a ethický význam. Ale ovšem neuznával jsem cit každý. Až kam tehdejší Kocourkov dospěl, vidno z toho, že jsem před soudem musil ukazovat, že můj spis o sebevraždě nehlásá sebevraždu! Atd.

Strana 395 a 396:

Doma i ve Vídni mě tížil Kocourkov; ten Kocourkov pražský, ale stejně vídeňský a rakouský vůbec. Malost nespočívá v geografii, ale v lidech, charakterech, mravech. Světovost nezískává se jen obvyklým cestováním, oficiálním stykem mezinárodním a mezistátním, nýbrž duchovním pohroužením v život jednotlivcův, národův, lidstva.

V tom, pravda, měl jsem zvláštní výhodu a štěstí, že se moje životní pouť křížila s životní drahou Charlotty Garriguové; bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol - Amerika takto vedle Francie mně a mnou i národu pomohla k svobodě nejvydatněji...

Jen naznačuju, jak jsem svým životem byl připraven pro úkol daný nám světovou válkou; jen naznačuju, jak pojímám teleologii v životě jednotlivcově, národa a člověčenstva a jak život jednotlivcův organicky spojuju s životem celku.

Při vší politické energii smím s dobrým svědomím povědět, že jsem bez zavolání nikdy na venek nevystupoval a že jsem na očích lidí být nikdy nechtíval. Např. boj o rukopisy - byl jsem do něho požádán a vnucen; hilsneriáda - byl jsem přímo provokován; spory o proces záhřebský, Friedjungův a s Aehrenthalem - moji chorvatští žáci mne z Prahy přímo vytáhli, atd.

Městská lidová knihovna [sign. D4545]