"i sien zeřivý své vrahy mláti jak po skalách lutá búřa dřeva."
"aj řičie les řvaniem iz úvala, jak by hory s horami válely, a vsie drva v sebe rozlámaly";a Beneš v. 49
"srazistě tu obě straně jakž by les v les sě valil."
(Křesťané) "vyrazichu jako oheň z země."Ačkoli obraz tento možno též vykládati na obyčejný oheň od země založený, přec kvůli velkoleposti nebude nedůstojno mysliti na oheň ze země soptící. Místo uvedené nalézá se v Jaroslavu, v básni všech snad nejmladší; protož obojí prvé u "lva" naznačený výklad jest možný, jelikož pověst o některé nyní dávno vyhaslé sopce v podáních lidu mohla se udržeti.
Jich pak, jak hustě sněžně chumelí se kotouče Za dne pozimního, když Zeus pozdvihne se moudrý Spousty lidem nasypat sněhu, své střely ukazující - Větry pak usmířiv sníh stále vrhá, až uzastře Povznešených temeniště vrchů a pahrbky čnějící, Lotosem úrodné krajiny a lidi pole kyprá; - Též na šedého moře staveniště sypá se a na břeh, Než vlny odhání jej příval, ale vše se shůry Ostatní zahalí, když vzedme se Zeusova bouře: Tak též se stran obou kamení jich létalo hustě Házejících.a vedle toho klademe přirovnání z R.K. (Jaroslav v. 68):
"střely dščichu jako příval s mrakóv"
"I po krajinách vezdě v šíř i v šíř lutý ostřiež rozepě svoje křiedlě svoje dlúzě, bystro léta za ptactvem: Zabojevi voji rozehnachu sě v šíř, vezdě po vlastech hnachu tuto po vrazěch." (Záboj) * "Jako zora po jutřé sě sěje, kehdy nad mrkavy šumy vznide: tako sě dcí Kublajeva cháma rozenú i strojnú krásu sieše." (Jaroslav) * "Rozkácen hna jako lev drážlivý, když mu teplú krev sě udá zřieti, kehdy nastřelen za lovcem žene: tako vzluti sě, vz Tatary trči." (Jaroslav)
"Vstane jedno slunce po vsiem nebi; Vstane Jarmír nad vsiú zemiú opět." (Oldřich v. 56) "Vietr búřie přes vlasti, vojsky buřie přes vlasti." (Záboj v. 219) "Osenie sě zelená, Proměnie se vsie." (Beneš v. 27)
"Oj iz za hory za zelenoji Vychodyt že nam černa chmaroňka, Ale ne je to čorna chmaroňka, Ale bo je to naperedoveč, Naperedoveč krasnyj molodec" atd.Od příkladu tuto uvedeného liší se některá přirovnání naše jen vynecháním negace. Všimnuv si této formy písní slovanských, vyvodí velmi důmyslně Hattala význam laštovice v R. Zelenohorském, kdež tato znamená rodnou sestru obou rozvaděných bratří. V některých lyrických písních, které posud v ústech lidu žijí, přešla krásná forma tato, majíc vlastně sloužiti za přirovnání, v básnickou bezuzdnost, tak že paralelism vnitřní jest zcela porušen; čímž písně tyto někdy humoristického rázu za to nabývají; např.:
"Zelená se louka, zelená se les - Jen to, má milá, na mne nepověz."
Poznámky:
[1] Citáty článku tohoto vzaty jsou z vydání Kořínkova posud
nejlepšího.
[2] Viz o tom: Štúr L. "O národních písních a pověstech plemen slovanských". Novočeská bibliotéka č. XVI.