Dvacátého druhého června 1891 zemřel August Seydler. Fyzik, matematik, astronom a filozof. Pásmo o něm napsal PhDr. Václav Podaný.

„Národní práce jest tuším ta, která vede k opatřování trvalých statků ve prospěch celku. Tu a tam se něco stalo, ale je toho málo… Vyjmeme-li některé fenomenální zjevy, byl vědec, pokud se činnosti jeho týče, vyloučen ze svazku národa… Mezi přísnou vědou a veřejností ve velikých literaturách vyvinulo se zvláštní prostřednictví, zvláštní třída literátů, majících dostatečné vzdělání, aby snažení vědy pochopili a ve formě srozumitelné lidu podávali. Toho u nás – až na nepatrné výjimky – není. … I neváhám se ve věci té vysloviti: Je pevné mé přesvědčení, že každý z nás s dvojnásobnou pílí, v pravém slova smyslu za dva musí pracovati, chceme-li, aby v té soutěži, kde nás obklopují národové mocní, bohatí, starou kulturou nadaní… národ náš ne snad neobyčejně vyniknul, nýbrž i jen se udržel… Mám za to, že by každý pěstitel vědy dle možnosti a sil svých po vykonané denní práci péro své měl zasvětiti poučení celého národa.“

Tato slova, která jsou, byť v posunuté podobě, mementem a výzvou i pro dnešní dobu, napsal tehdy šestatřicetiletý profesor matematické fyziky a teoretické astronomie české univerzity v Praze August Seydler v roce 1885 na podnět T.G. Masaryka pro časopis Athenaeum.

Výňatek ze stati Jak zvelebovati naši literaturu naukovou je kromě svého obecně platného obsahu příznačný i pro osobnost jejího autora, a to z několika pohledů. Vynikající fyzik, matematik, astronom a filozof se v něm předvádí i jako brilantní stylista, jako člověk doslova umanutý touhou zasahovat do věcí veřejných a obětovat jim i čas odpočinku, který byl pro něho tolik potřebný.

August Jan Bedřich Seydler se narodil 1. června 1849 v Žamberku jako nejmladší ze čtyř dětí Jana Nepomuka Seydlera a Antonie, rozené Sukové. Jeho matka však již roku 1852 ve věku 32 let zemřela na tuberkulózu. Možná i pod vlivem této choroby, která později postihla většinu rodiny, August Seydler žil, studoval a pracoval velmi rychle a s až sebezžíravou intenzitou a zarputilostí.

Střední vzdělání mu dalo piaristické gymnázium v Praze, kde složil maturitní zkoušku roku 1867. V dalších třech letech absolvoval studium na pražské filozofické fakultě tehdy ještě jednotné univerzity, v roce 1871 získal doktorát filozofie a již v lednu 1872 podal žádost o habilitaci z fyziky. Profesorský sbor ji přijal na návrh profesorů Ernsta Macha, Durége a Liebena příznivě a již v červnu 1872 byl třiadvacetiletý August Seydler potvrzen ministerstvem kultu a vyučování jako soukromý docent fyziky, která se tak stala dalším předmětem, jenž mohl být přednášen i česky.

V téže době složil tři jazykové zkoušky – z francouzštiny, italštiny a angličtiny, působil jako adjunkt na pražské hvězdárně a nesmírně pilně se zúčastňoval, jak organizačně, tak hlavně přednáškami, na práci „Spolku pro volné přednášky z matematiky a fyziky“, „Jednoty českých matematiků“ i německého „Lotosu“.

Je pochopitelné, že toto krajní vypětí nemohlo nezanechat stopy na jeho křehké fyzické konstrukci. Roku 1873 se u něho poprvé objevily vážnější zdravotní potíže, které ho pak více nebo méně pravidelně pronásledovaly až do smrti a nutily ho často odjíždět na zdravotní dovolenou. I s tímto handicapem se dokázal Seydler vyrovnat a brzy se stal jednou z vůdčích a nejuznávanějších vědeckých kapacit, a to nejen v českých zemích. Jeho pozdější následovník, profesor Vladimír Heinrich, o něm píše: „V těch letech bylo mi značně nepochopitelným, jak mohl tento mladý astronom… svojí přesností a svým uměním číselným tak nadchnouti svého žáka, pozdějšího mistra vědy matematické profesora Petra, že tento i v nejpozdějších létech nepřestal hlásati: „Seydler byl mi vzorem – přesnosti numerické po celý život, a to vzorem nedostižným.“ Rád přiznávám, že po mnohých letech studia uznal jsem totéž, ale nejen po stránce numerické, početní, nýbrž i po stránce čistě matematické a theoretické. Neobvyklá mnohostrannost ve volbě problémů, jimiž se zanášel, nepůsobila naprosto žádnou rozptýleností. Všestranná činnost Seydlerova byla přímo ohromná. Práce vesměs překvapovaly nedosažitelnou přesností formulí a výsledků – stejně jako zvláštní symetrií a elegancí všech matematických výkonů“.

Není sporu o tom, že August Seydler byl mimořádnou vědeckou osobností. Stačí jen výběrem připomenout jeho práce z teoretické fyziky, mechaniky, teorie pružnosti a elektřiny, z oblasti astronomie pak především díla o pohybu a drahách planet a komet, aplikaci, zobecnění a zjednodušení Lagrangeových výzkumů problému tří těles, které nakonec rozšířil na čtyři tělesa, vynikající, byť dlouho nedoceněné příspěvky k řešení Keplerových rovnic a v neposlední řadě i filozofické stati včetně jeho největší práce v tomto oboru o Gustavu Theodoru Fechnerovi.

Stejně úspěšný byl Seydler i na poli organizace české vědy. Tvořil jeden z pilířů „Jednoty českých matematiků“, výrazně se podílel na přípravě prvního sjezdu českých přírodozpytců a lékařů v květnu 1880, vypracoval a realizoval plán na zřízení univerzitního astronomického ústavu na Letné, kde od roku 1889 také přednášel, atd.

Ocenění jeho zásluh o českou vědu bylo jen logickým a spravedlivým důsledkem ohromné práce a vynikajících schopností. V květnu 1880, v necelých 31 letech, se August Seydler stal dopisujícím členem Královské české společnosti nauk, o rok později mimořádným profesorem teoretické fyziky na pražské univerzitě, v roce 1884 byl zvolen již řádným členem Královské české společnosti a následujícího roku řádným profesorem matematické fyziky a teoretické astronomie české pražské univerzity.

Sedmého března 1890 dostal dopis, jehož odesílatelem byl přední český ekonom a politik té doby, univerzitní profesor dr. Albín Bráf: „Velectěný pane profesore! Zemský výbor se usnesl navrhnouti Vašnošť Jeho Veličenstvu mezi těmi muži, ze kterých císař pán jmenovati ráčí první třetinu řádných členů české Akademie. Abych jako referent ničeho neopomenul, prosím Vašnost uctivě, abyste mi ráčil, možno-li ve dnech nejbližších, zaslati seznam svých publikací. List tento jest zcela důvěrný. Vašnostem v upřímné úctě oddaný dr. Bráf.“

O tři měsíce později se August Seydler skutečně stal jedním z řádných členů České akademie věd a umění.

Jeho soukromý osud lze naopak označit za nespravedlivý a drastický škleb života. V roce 1876 se oženil, ale první dítě, syn Jaroslav, zemřelo krátce po narození. Potom sice následovaly další děti – dcery Helena a Antonie – a nakonec, roku 1882, syn Jan. O rok později však zemřel ve věku 36 let na tuberkulózu plic Seydlerův bratr Karel, další rok opět na tuberkulózu ve stáří pouhých 30 let manželka a v roce 1886 i sestra Anna, tehdy třiačtyřicetiletá. Zejména ztrátu manželky nesl Seydler velmi těžce.

Na počátku našeho pořadu jsme slyšeli Seydlerova slova, uveřejněná roku 1885 v Athenaeu, jimiž mimo jiné vyzýval své kolegy – vědce, aby kromě pěstění své vědy jeden každý pracoval na poučení národa. A tuto práci vyžadoval i od jiných vrstev: „Úkol zdvojené píle, té „chuti usilovné“, kterou máme pracovati na „národa roli dědičné“, přisuzují však okolnosti, v nichž se národ náš nalézá, kategorickým svým imperativem nejen kruhům našim vědeckým – nýbrž všem vrstvám vůbec.“

Sám Seydler tento imperativ naplňoval se stejnou intenzitou a stejně umně jako vše, co v životě dělal. Profesor Vladimír Heinrich k tomu poznamenává: „Býval stálým přispěvatelem Masarykova Athenaea, Sládkova Lumíra, Čechových Květů, Osvěty, Vesmíru aj. Svých znalostí odborných používal k tomu, aby čtenáře poučil a seznámil s tehdy nejnovějšími vymoženostmi vědy. Někdy líčil způsobem Verneovským filosofické theorie o původu a konci světa, o možném oduševnění kosmu… Ovšem vždy se rozlišoval od Verneů a Flammarionů tím, že dovedl psáti stejně poeticky, ale výsledky sděloval přísně realisticky.“

Ne náhodou je uvedeno na prvním místě Masarykovo Athenaeum. Seydlerovo působení v něm – od samého počátku v říjnu 1883 byl jedním z redaktorů – i přátelství s Masarykem by mohlo být námětem pro další pořad nebo vědeckou studii. Vynikající fyzik Bohuslav Hostinský k tomu řekl: „Po smrti své choti se Seydler přestěhoval do vily Osvěta na Vinohradech. Tam bydlil v té době též Masaryk. Mezi Seydlerem a Masarykem vznikl přátelský poměr, neboť Seydler měl hluboké porozumění pro Masarykovo úsilí vybudovat u nás vědeckou kritiku… Seydler byl z profesorů filosofické fakulty nejintimnější Masarykův přítel.“

Nešlo však pouze o shodné názory na vědeckou kritiku a českou vědu vůbec, nýbrž především o podobné intelektuální ladění a stejnou životní strunu, jež hrála bojovností a ironií vůči protivníkům, resp. jejich názorům, ale i sebeironií a touhou nazývat věci pravým jménem, padni komu padni, a nesnášenlivostí vůči nepravdám a pokrytectví.

Krásným zůstatkem jejich vztahu jsou Seydlerovy dopisy Masarykovi z let 1884 až 1889, dochované v Masarykově pozůstalosti. Kromě poučení o zákulisí tvorby Athenaea a o tzv. rukopisných bojích z nich jasně zní Seydlerovo živoucí životní založení. Poslechněme si na závěr alespoň několik úryvků:

- 14. srpna 1884: „Druhá věc: mám patálii s Augustinem. Není pomoci: Augustin patří také k těm lidem, o kterých říkáte, že se musejí utlouci. Dobrá, utlučeme ho.“

- 22. srpna 1885: „Milý příteli, při obdržení obou Vašich dopisů bavil jsem se (kvůli pohodlí v posteli) terapeutickými studiemi o účincích ergotinu na stahování cév – zkrátka: měl jsem plivání krve. Za trest jsem nyní odsouzen na neurčito k hausarestu, zostřenému duševním postem – jen oukrop dovolen, české romány a podobně…“

- 19. srpna 1888: „Měl jsem upřimnou radosť z Vašeho bojovného smýšlení – „jen řezat“… abyste nemyslil, že jsem „kór na huntě“ – fláknout ještě dovedu, když toho bude třeba – no, to se uvidí! ... Přeju Vám (bohužel as marně), abyste při svých vycházkách na ty medvědy vynatrefil také několik divokých oslů – je to kvůli cvičbě, víte, posud je ještě neumíte honit se vší potřebnou intensitou.“

Až závěr posledního dochovaného dopisu z 15. července 1889 je již poznamenán smutným tušením:

- „Mně jest nyní lépe, ale co summa všeho přec se mi zdá, že to jde se mnou od roka k roku s kopce dolů. Musím se budoucně míti na pozoru, aby byl spád alespoň mírnější nežli letošního roku.“

Bohužel již necelé dva roky poté, 22. června 1891, August Seydler zemřel ve věku 42 let.