David Čaněk, autor knihy "Národ, národnost, menšiny a rasismus", rozebral některé učebnice schválené ministerstvem už po listopadu 1989 a provedl jejich obsahovou analýzu. Podrobně rozebírá přístup učebnic k tak "učebnicovým příkladům", jako byl boj o Rukopisy a hilsneriáda, s zjišťuje, že v obou případech je text koncipován tak, aby se dnešní čtenář mohl identifikovat s Masarykovým úsilím, ale o podstatě sporů se nedozví téměř nic. Není tedy pohoršen ani příšernou antisemitskou atmosférou, která kolem Hilsnerova procesu zavládla, ani o stupidním úsilím falšovatelů historie, jímž Rukopisy nepochybně byly.
Nepřiměřené vyzdvihování českého národa občas nabírá směšné podoby - pod jednou z učebnicových ilustrací najde čtenář popisku: "Jan Neruda, jeden z největších básníků 19. století." Při vší úctě k Nerudovu dílu by bylo lepší, aby si žáci a studenti dovedli českou literaturu a její velké postavy zařadit do evropského a světového kontextu - a v tom je role Nerudy, právě tak jako mnohých jiných velikánů 19. století, zanedbatelná.
Jak se učí nacionalismu. Recenze z Českého týdeníku ze 7. 6. 1996, č. 149.