Čestmír a Vlaslav

Počíná sě kapitule sedmezcitmá třětiech knih o vícestvie nad Vlaslavem



           Neklan káže vstáti k vojně,

           káže kněžeciemi slovy

           protiv Vlaslavu.

           Vstachu voje, vstachu k vojně,

5          vstachu na kněžecie slova

           protiv Vlaslavu.

           Holedba sě  Vlaslav kněz

           vícestviem nad Neklanem,

           nad slavným knězem.

10         Pustiáše  meč i oheň v krajiny Neklaniny

           i hlásáše nad hrabivými meči svojich vojnóv

           pohaněnie Neklanu.

           "V boj, Čtsmířě , vedi mé sbory!

           Hadlivě ny pozývá nadutý Vlaslav."

15         I vsta Čmir i vzradova sě,

           radostně sně svój ščít črn dvú zubú

           i sně se ščítem i mlat

           i nepronikavý helm.

           Pode vsě drva vložie oběti bohóm.

20         Bujno zvoláše Čmír na voje.

           V skořě voje v řady idú

           i tažechu přěd sluncem záhé

           i tažechu přěs ves den

           i po slunci tamo k pachrbu.

25         Aj, ta sě valé dým po dědinách,

           i po dědinách sténánie žalostivých hlasóv:

           "Kto sežže dědiny i kto rozplaka vaše hlasy?

           Kto? Vlaslav? Poslednie budi jeho vrastvo!

           Pomstu i pahubu voji moji na něj  nesú."

30         Otvecechu vojevodě Čstmíru:

           "Kruvoj, Kruvoj škaredý

           otehnáše stáda

           i sdieše hořě

           v dědinách ohněm i mečem.

35         Vsě, če plzno bieše,

           potřě jeho zloba krutá

           i zaje vojevodu nám."

           I zazli sě Čstmír na Kruvoj,

           z širokú prsú zloba sě mu rozevřě po vsěch po údech.

40         Vojni, vece, "z jutra záhé rozpálímy krutost vsiu.

           Pohovte zemdleným údóm!"

           Stojá hory v pravo,

           Stojá hory v levo,

           na jich vrcholi na vysokéj

45         zírá jasné slunečko.

           Horami zdě otsud,

           horami tam otud

           tahú voje, bitvu v sobě nesú.

           "Aj, tamo k hradu,

50         hradu na skále tamo,

           kdě Kruvoj vězí Vojmír

           i jeho lepú dceř,

           jež zaje v hustě lese

           tamo pod šedú skalú,

55         i pohaně Neklan kněz.

           Kruvoj Neklanu oběce vieru

           i podáše věrnú ruku;

           obak hlasem tiem i rukú tú

           uvádieše biedu na lud!

60         Aj, vzhóru k vyšnu hradu,

           aj, k hradu, voji, tecte!"

           I zamiesichu sě voji

           i hrnuchu sě k hradu

           po slovech udatna Čstmíra

65         jako ledovití mraci.

           Pokrychu sě přědní ščít na ščít,

           zadní zapieráchu sě na kopie

           i v drva v přieč zasazena za drva

           i výš nad vršinu lesa drnkáchu meči jich v hrad,

70         běsnichu protiv mečém z hrada tesajúciem.

           Řváše na hradě Kruvoj řvaniem býka,

           řváše chrabrost v svoje ludi

           i meč jeho padáše v Pražany

           jako drvo se skály.

75         A po horách mnoho silných dubóv!

           Tako ke hradu sě shluče

           Neklanových vojnóv.

           Vele Čstmír z zad uderiti na hrad,

           vele s přěda přěskočiti hradbu.

80         Aj, ta drva vysokorostlá v hustotě pod skalú

           přiklonichu k pevnéj hradbě,

           po drvech by sě válely klády

           nad hlavami vojém.

           Aj, pod nimi z přěda postavi sě silných,

85         muž k mužu sě týkáchu druh druha

           širokýma plecema.

           Drva vložichu na rámě,

           v přieč i v dél je spevnichu úžemi

           i podstavichu sebe dle dřěvce.

90         I vzkočichu muži na sě drva,

           rozložichu kopie po ramenú,

           spěchu úžemi.

           Vzkoči řad třětiech na vteré,

           čtvrtých na třětie

95         i pátých až k vrchu ku hradovu,

           skad hořěchu meče,

           skad sipiechu střěly,

           skad sě řiútichu búřiecie klády.

           Aj, prúd Pražan jarno přěse zdi teče,

100        zachváti vsiu sílu v tvrdě hradě...

           "Vstup, Vojmířě, vstup s milú svú dcerú,

           pokroč z věže ven vz rané blaho

           tamo na skálu; na skále uzřieš

           krváceti Kruvoj pod sekyrú mestnú."

105        Vznide Vojmír v blahodějné jutro,

           vznide se svú dcerú lepotvornú

           i zřě krváceti vrah svój Kruvoj.

           I posla Čstmír kořist vratno ludem,

           s kořisťú vrace sě lepá děva.

110        I chtieše Vojmír oběť vzdáti bohóm

           v sěmže miestě, v sěmže krocě slunce.

           "Vzhóru, Vojmířě", vece mu Čstmír,

           "naši kroci chvátajú vícezit

           nad Vlaslavem. Prodli v službě bohóm;

115        bozi chtějú stepati Vlaslava

           Kehdy slunce dokročí poledne,

           jest nám dokročiti na sě miesto,

           kdě vícestvie hlas vojsk našich vzhlásá.

           Vet ti zbraně vraha tvého. Pójdi!"

120        Vzradova sě Vojmír velevele,

           vzvola s skály hlasem v lese hlučným,

           z mocna hrrdla vola k bohóm tako,

           i vztřiasú sě drva šira lesa:

           "Nezjařte sě, bozi, svému sluze,

125        ež nepálí oběť v dnešniem slunci!"

           "Dlužna oběť bohóm", vece Čestmír,

           "a nynie nám na vrahy pospěti.

           Nynie vsedni ty na ručie koně,

           prolétni lesy jeleniem skokem tamo v dúbravu;

130        tam s cesty skála bohóm zmilená,

           na jéje vrchu obětuj bohóm, bohóm --  svým spásám

           za vícestvie v zádech, za vícestvie v přědě.

           Neže sě poznaje, že slunce pokroči

           na tvrdosti nebes, stúpíš tamo na miesto,

135        a neže slunce postúpí vterým krokem

           i krokem třětiem nad vršiny lesné,

           dojdú voje tamo, kdě oběť tvoje pověje

           v slúpech dýmu

           i pokoří sě vsě vojska tudy jdúce."

140        I vsěde Vojmír na ručie koně,

           proletě lesy jeleniem skokem

           tamo v dúbravu na dráhu k skále.

           Na vrsě skály zanieti oběť bohóm -- svým spásám

           za vícestvie v zádech, za vícestvie v přědě,

145        jim obětova kravicu bujnú,

           srst červená po nie sě lsknieše.

           Jalóvku siu kúpi od pastuchy

           v úvale tam u vysokéj trávě,

           dada za niu kóň i s uzdú.

150        Plápoláše oběť i blížíše sě voj k úvalu

           i z úvala vzhóru v dúbravu.

           Voji ozvučeni hlukem

           jdú po jednom, oružie nesúce.

           Prokní jda kol oběti bohóm slávu hlásáše

155        i zacházeje zezvuče nemeškáše.

           I kehdy docházéše posleda vojév,

           vzkoči Vojmír na svój ručí komoň,

           tučné kýty i plece naloži

           šesti jezdcém za voj.

160        I jdieše vojsko vsěmi kroky slunce

           až po polednie slunce.

           Tamo na rovni očekáváše je vojivný Vlaslav.

           Ot lesa k lesu stáše jeho síla,

           síla stáše petkrát věcše Pražan.

165        Jako z mračen z niej vznikáše jeket,

           lánie psóv přěmnoha mnostvie.

           "Trudno nám váleti s těmi vrahy.

           Kyj palicu málo kdy zadrží."

           Tako Vojmír; načeže Čmír vece:

170        "Věhlasno to v súkromí mluviti,

           věhlasno sě hotoviti na vsě.

           Čemu čelo protiv skále vzpřieci?

           Liška oblúdí tur jarohlavý.

           Zdě ny viděti Vlaslavu s hory;

175        ruče dolóv, kolkol vrcha sěho,

           by v zad byli, kto u přědě běchu.

           Opač chody tako dolem hory!"

           A sě sdieše Vojmír i sdieše Čmír.

           I hrnú sě vojska kolkol hory,

180        i hrnú sě vojska devětikrát.

           Tako vrahóm vzmnožichu svá čísla,

           tako vrahóm vzmnožichu jich strachy.

           Rostúpichu sě po nižniem chvrastí,

           by sě lsknula braň jich v zrace vrahóm.

185        I by leskem naplněma hora.

           Naliť vyrazi Čstmír se zástupem,

           zástup sien bě čtyřie hlukóv četný.

           S niem ze stienóv lesniech vyrazi třas

           třas osěde četné voje vrahóm.

190        V zad, v zad! Strachy jim by ze vsia lesa;

           rozprnú sě řadi sěmo tamo.

           Vojmír vnoči na ně chrabrú rukú

           i zastúpi úval na vzchod na pol,

           v bok sě staví protivo Vlaslavu.

195        Aj, řiče les řvaniem iz úvala,

           jak by hory s horami válely

           i vsě drva v sebe rozlámaly.

           I vyskoči Vlaslav protiv Čmíru,

           i vyrazi Čmír proti Vlaslavu

200        v lútú sěč.

           Ranú, opět ranú

           srazi Vlaslav dolóv.

           Vlaslav strašno po zemi sě koti

           i v bok i v zad -- vstáti nemóžéše.

205        Morena jej sypáše v noc črnú.

           Kypieše krev ze silna Vlaslava,

           na zeleně trávě v syrú zemiu teče.

           Aj, a vyjde duša z řvúcéj huby,

           vyletě na drvo a po drvech

210        sěmo tamo, doniž mrtev nezžen.

           Ulekú sě u Vlaslava súcí,

           upěchu sě vzhóru na stráň otsud

           skryto přěd Čmírovým videm,

           přěd Čmírem Vlaslavobojcem.

215        Zevzni vícestvie k Neklanu radostnu oku

           i zráči sě kořist Neklanovu radostnu oku!