Jelen

Baladicky laděná píseň z doby pohanské líčí smutek nad smrtí zavražděného jinocha.



           Běháše jelen po horách, po vlasti poskakova,

           po horách, po dolinách krásná parohy nosi,

           krásnýma  parohoma  hustý les proráže,

           po lese skákáše hbitými nohami.

5          Aj, ta junoše po horách chodíva,

           dolinami chodíva v lúté boje,

           hrrdú  braň na sobě nosíva,

           braniú mocnú rozráže vrahóv shluky.

           Nenie juž junoše v horách!

10         Podskoči naň zdě lstivo lútý vrah,

           zamiesi zraky zlobú zapolena,

           uderi těžkým  mlatem v prsy.

           Zevzněchu  mutno žalostiví lesi!

           Vyrazi z junoše dušu, dušicu,

15         sie vyletě pěkným táhlým hrdlem,

           z hrrdla krásnýma rtoma. Aj, tu leží!

           Teplá krev za dušicú teče za otletlu,

           syrá země vřělú krev pije.

           I by v každéj děvě po žalniem  srdece.

20         Leže junoše v chladnéj zemi,

           na junoši roste dubec, dub,

           rozkláda sě v suky šíř i šíř.

           Cházieva jelen s krásnýma rohoma,

           skáče na nožiciech ručiech,

25         vzhóru v listie piená táhlé hrrdlo.

           Sletujú sě tlupy bystrých krahujcév,

           ze vsia lesa sěmo na sien dub,

           pokrakujú na dubě vsici:

           "Pade junoše zlobú vraha."

30         Junoše plakáchu vsě děvy.